Bible21 › Jeremiáš › 11

Jeremiáš

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40
• 41
• 42
• 43
• 44
• 45
• 46
• 47
• 48
• 49
• 50
• 51
• 52

Porušili mou smlouvu1 Slovo, které Je­re­miáš do­stal od Hos­po­di­na: 2 „S­lyš­te slova této smlou­vy! Vy­řiď je jud­ským mužům a obyva­te­lům Je­ruzalé­ma. 3 Řekni jim – Tak praví Hos­po­din, Bůh Iz­rae­le: Zlořečený je každý, kdo ne­po­s­lou­chá slova této smlou­vy, 4 kte­rou jsem svěřil vašim ot­cům v den, kdy jsem je vy­ve­dl z Egyp­ta, z té tavicí pe­ce. Ře­kl jsem: ‚Po­s­lou­chej­te mě a plň­te vše, co vám přikazu­ji, a bu­dete mým li­dem a já budu vaším Bo­hem. 5 Teh­dy splním přísahu, kte­rou jsem složil vašim ot­cům, že jim dám zemi oplývající mlékem a me­dem‘ – ze­mi, v níž dnes žijete.“ „Amen, Hospodine,“ od­po­věděl jsem. 6 Hos­po­din mi ře­kl: „Vo­lej v jud­ských měs­tech a v ulicích Je­ruzalé­ma všech­na tato slova: Po­s­lou­chej­te slova této smlou­vy a plň­te je. 7 Ode dne, kdy jsem vy­ve­dl vaše otce z Egyp­ta, až dodnes jsem je naléhavě nabádal. Znovu a znovu jsem je nabádal: ‚Po­s­lou­chej­te mě.‘ 8 Oni však ne­po­s­lou­cha­li, vůbec ne­vní­ma­li a každý se radě­ji ří­dil svým za­rpu­ti­lým a zlým srd­cem. Pro­to na nich vy­plním všech­ny hroz­by uve­dené v této smlou­vě, kte­rou jsem přikázal plnit, ale oni ji neplnili.“ 9 Hos­po­din mi ře­kl: „Jud­ský lid a obyva­te­lé Je­ruzalé­ma se pro­ti mně spik­li. 10 Vrá­ti­li se k hříchům svých dávných předků, kteří odmíta­li po­s­lou­chat má slova a od­cháze­li za cizí­mi bo­hy, aby jim slouži­li. Jak dům Iz­rae­le, tak dům Judy po­rušil mou smlou­vu, kte­rou jsem uzavřel s je­jich ot­ci. 11 A pro­to tak praví Hos­po­din: Hle, přive­du na ně neštěstí, které­mu ne­bu­dou moci utéci. Teh­dy bu­dou vo­lat ke mně, ale já je ne­vy­s­lyším. 12 Jen ať si jud­ská měs­ta a obyva­te­lé Je­ruzalé­ma jdou vo­lat k bo­hům, kterým pálí ka­di­dlo, jest­li by je ne­spa­si­li v ča­se neštěstí. 13 Máš pře­ce to­lik bo­hů, Judo – jedno­ho boha na každé město! A ko­lik je ulic v Je­ruzalémě, to­lik ol­tářů jste po­stavi­li Hanbě, ol­tářů k pálení ka­di­dla Baalovi. 14 Ne­mod­li se za ten­to lid. Ne­vy­sí­lej za ně pros­by a mod­lit­by. Až ke mně bu­dou vo­lat kvů­li své­mu neštěstí, ne­u­s­lyším. 15 Co vlastně můj mi­lý li­dpo­hledává v mém domě? To chce dál s mno­ha jiný­mikout pikle? Může snad maso obětíod­vrá­tit tvé neštěstí, aby ses znovu ve­se­lil? 16 Koša­tou olivou tě na­zval Hospodin, krásnou a s pěkným ovocem. Za hřmění hroz­né bouře ji ale zapálí, její ra­to­lesti zničí oheň! 17 Hos­po­din zástupů, který tě sázel, vy­s­lovil nad te­bou zlý or­tel, pro­tože dům Iz­rae­le i dům Judy pá­chal zlé věci: uráže­li mě, když pá­li­li ka­di­dlo Baalovi.“ Spiknutí v Anatotu18 Hos­po­din mě poučil a já jsem to po­chopil, jakmi­le mi ukázal, co dělají. 19 Byl jsem to­tiž důvěřivý jako beránek ve­dený na porážku, netušil jsem, jaké úkla­dy na mě chys­tají: „Po­raz­me strom i s ovo­cem, ze země živých ho vy­tně­me, ať si na jeho jméno už nikdo nevzpomene!“ 20 Hos­po­di­ne zástupů, Soud­ce spravedlivý, jenž zkou­máš srd­ce i svědomí, kéž uvi­dím tvou po­mstu nad nimi – vž­dyť jsem ti svěřil svo­ji při. 21 Toto praví Hos­po­din o mužích z Ana­to­tu, kteří ti usi­lu­jí o život a ří­kají: „Ne­pro­ro­kuj Hos­po­di­novým jménem, nebo tě zabijeme.“ 22 Nuže, toto praví Hos­po­din zástupů: „Já s nimi zúč­tu­ji. Je­jich mlá­den­ci padnou mečem, je­jich synové a dce­ry po­mřou hla­dem. 23 V ča­se, kdy s nimi zúč­tu­ji, přive­du na muže z Ana­to­tu neštěstí a ne­přeži­je ani je­den z nich.“