Bible21 › Jeremiáš › 5

Jeremiáš

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40
• 41
• 42
• 43
• 44
• 45
• 46
• 47
• 48
• 49
• 50
• 51
• 52

Jak ti mohu odpustit?1 „Pro­jdě­te je­ruzalém­ské ulice, dívejte se a pátrejte, prohledejte jeho tržiště. Najdete-li něko­ho, kdo dbá na právoa usi­lu­je o věrnost, pak Je­ruzalé­mu pro­mi­nu. 2 I když ří­kají: ‚Ja­kože Hos­po­din žije,‘ stejně přísahají křivě!“ 3 Ty ale, Hos­po­di­ne, pře­ce jis­těoči­ma pátráš po věrnosti. Bil jsi je, ale ne­cí­ti­li bolest, hubils je, ale ne­da­li se poučit. Tváře zatvr­di­li víc než kámen, vrátit se odmít­li. 4 Ře­kl jsem si: Jsou to jen chudáci; chovají se jako blázni, protože Hos­po­di­novu ces­tu neznají, nevědí, co je­jich Bůh naří­dil. 5 Půjdu radě­ji za mo­cný­mia s nimi promluvím; ti pře­ce Hos­po­di­novu ces­tu znají, ti vědí, co je­jich Bůh nařídil. Jenže ti také je­den jako druhýsvé jho rozlámali, postroje ze sebe str­ha­li. 6 Pro­to se na ně z lesa vrh­ne lev, vlk z pusti­ny je rozsápe, leopard bude číhat u je­jich měs­ta roz­trhá každého, kdo vy­jde ven. Už bylo pří­liš je­jich vzpour, jejich ne­vě­ry už bylo dost! 7 „Jak ti to mohu odpustit? Tví synové mě opusti­lia přísahají skrze nebohy. Jen co jsem je nasytil, odešli cizoložit, houfem se valí do domu ne­věstky. 8 Hřeb­ci jedni vy­kr­mení a vilní, po manžel­ce bližního všich­ni řeh­tají. 9 Copak je mohu ne­chat bez trestu? praví Hospodin. Copak je nemám stih­nout pomstou, když je ten národ ta­kový? 10 Pro­jdě­te je­jich vi­nice a pustošte, ale ne­znič­te je úplně. Odstraňte je­jich výhonky, protože nejsou Hos­po­di­novy. 11 Pro­radně mě to­tiž zra­di­li – jak dům Iz­rae­le, tak dům Judy, praví Hospodin.“ 12 Po­píra­li Hos­po­di­na­se slovy: „To není on! Na nás ne­při­jde žádná bída, nepocítíme meč ani hla­do­mor. 13 Pro­ro­ci jen tak do vět­ru žvaní, nemají žádné po­sel­ství – ať se to stane jim samotným!“ 14 Nuže, tak praví Hos­po­din, Bůh zástupů: „Protože ří­kají ta­kové věci, hle, já ti dám do úst slova jako oheň, jenž spálí jako dříví ten­to lid. 15 Hle, dome Iz­rae­le, přive­du na vásnárod zdale­ka, praví Hospodin. Národ pra­starý je to, národ odvěký, národ, je­hož jazyk neznáš, a ne­ro­zumíš, co ří­kají. 16 Samí udatní hrdinové, jejich tou­lec zeje jako hrob. 17 Po­hl­tí tvou úro­du i tvůj chléb, pohltí tvé syny i tvé dcery, pohltí tvé ovce i tvůj dobytek, pohltí tvou révu i tvé fíkoví. Mečem do­bu­de tvá opevněná města, na která ses tak spo­léhal. 18 Ale ani v těch dnech, praví Hos­po­din, s vá­mi ne­s­kon­cu­ji. 19 Až se bu­dou ptát: ‚Pro­č nám to všech­no Hos­po­din, náš Bůh, udělal?‘ od­po­víš jim: ‚Pro­tože jste mě opusti­li a slouži­li jste ve své zemi cizím bo­hům, pro­to bu­dete v jiné zemi sloužit cizákům.‘ 20 Oznam­te to v do­mě Jákobově, v Jud­s­ku to roz­hlas­te: 21 Po­s­lou­chej­te, vy ne­chápaví hlupáci, kteří mají oči, ale nevidí, mají uši, ale nes­lyší! 22 Nemě­li bys­te mě mít v úctě? praví Hospodin. Neměli bys­te se pře­de mnou chvět? Moři jsem pís­kem vy­tyčil hranicene­pře­kroči­telným, věčným zákonem. Bouří se moře, ale nic nezmůže, vlny burácejí, ale ne­vy­li­jí se. 23 Ten­to lid má však srd­ce od­bojné a zpupné; odvrátili se a ode­š­li. 24 Ani je nena­padlo říci: ‚Mějme Hos­po­di­na, svého Bo­ha, v úctě! On dává podzimní i jarní deště v pravý čas, zachovává nám týd­ny určené pro sklizeň.‘ 25 Vaše viny to ale pokazily, vaše hří­chy vás těch darů zbavi­ly! 26 V mém lidu se na­jdou zločinci, číhají schovaní jako ptáčníci, nastražili past, aby lidi lovi­li. 27 Jako je plno ptáků v kleci, tak jsou je­jich domy plné lsti. Takhle do­sáh­li moci a bo­hatství, 28 vy­pa­sení jsou a otylí. Předhánějí se svý­mi zločiny, o sprave­dlnost nestojí, práva si­ro­tků neprosazují, nehájí chudé v je­jich při. 29 Copak je mohu ne­chat bez trestu? praví Hospodin. Copak je nemám stih­nout pomstou, když je ten národ ta­kový? 30 Co se to v téhle zemi děje? Hrůza! Děs! 31 Pro­ro­ci pro­ro­kují lživě, kněží vládnou na vlastní pěs­ta můj lid to takhle miluje! Co si však počnete nakonec?“