Bible21 › Jeremiáš › 12

Jeremiáš

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40
• 41
• 42
• 43
• 44
• 45
• 46
• 47
• 48
• 49
• 50
• 51
• 52

1 Hos­po­di­ne, sprave­dlivý jsi, kdykoli si ti stěžuji; o té sprave­dlnosti­chci ale s te­bou promluvit: Proč je úspěšná ces­ta ničemů? Proč všich­ni zrád­ci ži­jí v pokli­du? 2 Za­sa­dil jsi je, zakořenili, rostou a přinášejí plody. Jejich ústům jsi stále nablízku, jejich svědo­mí jsi však vzdálený. 3 Ty mě, Hos­po­di­ne, znáš, vidíš mě a zkoušíš, zda jsem ti v srd­ci oddaný. Odvleč je jako ovce na jatka, odděl je pro den porážky! 4 Jak dlouho bude země vy­sy­cha­ta vadnout všech­na ze­leň na poli? Jak dlouho bude zvěře i ptáků ubývat, protože obyva­te­lé země jsou tak zlí? Přitom však říkají: „Do naší bu­dou­cnosti mu nic není!“ 5 „Když tě unavuje běžet s pěšími, jak bu­deš závo­dit s koni? Když máš klid pou­ze v pokojné zemi, jak zvládneš jordán­ské houští? 6 Tví vlastní bratři, tvo­ji příbuzní, právě oni tě zradili; křičeli na tebe z plných plic. Nevěř jim tedy, i kdy­by s te­bou pěkně mluvili.“ Opustím svůj lid7 „Svůj dům ne­chám být, opustím své dědictví, svůj mi­lovaný li­d­vy­dám ne­přá­te­lům do hrsti. 8 Mé dě­dictví je mi lvem, co na mě z lesa řve; nenávidím je! 9 Mé dě­dictví je mi stra­katým su­pems hejnem supů ko­lem něj. Jděte, sežeň­te všech­nu divou zvěř, přiveďte ji, ať se naže­re! 10 Mou vi­nici zničí mno­zí pastýři, mé pole podupou; mé pře­krásné pole ob­rátíve zpustošenou poušť. 11 Stane se pouhou pustinou, opuštěná bude pla­kat pře­de mnou. Zpustošena bude ce­lá zem, a nikdo si to k srd­ci ne­vez­me. 12 Všech­ny ho­lé vrchy na pouš­ti­ob­sadí zhoubci, neboť Hos­po­dinův meč po­hl­tíce­lou zem od hranic k hranicím; žádný smr­telník ne­bu­de mít klid! 13 Za­sejí pšenici a skli­dí trní, bez výsledku se bu­dou dřít. Tím, co skli­dí, bu­dou zahanbeni, až je prudkým hněvem stih­ne Hospodin.“ 14 Tak praví Hos­po­din: „Pokud jde o všech­ny mé zločinné sou­se­dy, kteří se sápou po dě­dictví, jež jsem dal své­mu lidu Iz­rae­li – hle, vy­kořením je z je­jich vlasti. A pokud jde o dům Ju­dy, ten vy­kořením spo­lu s ni­mi. 15 Po­té, co je vy­kořením, se ale nad nimi znovu sli­tu­ji a přive­du je zpět, každého do jeho dě­dictví, každého do jeho vlasti. 16 Pokud se to­tiž naučí cestám mého lidu a za­čnou přísahat v mém jménu: ‚Ja­kože ži­je Hos­po­din‘ (tak jako před­tím sami uči­li můj lid přísahat při Baalovi), pak bu­dou obno­veni stejně jako můj lid. 17 Pokud však ne­po­s­lech­nou, pak ta­kový národ zce­la vy­vrátím a vy­hu­bím, praví Hospodin.“