Bible21 › Jeremiáš › 19

Jeremiáš

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40
• 41
• 42
• 43
• 44
• 45
• 46
• 47
• 48
• 49
• 50
• 51
• 52

Rozbitý džbán1 Hos­po­din ře­kl to­to: „Jdi a kup od hrnčíře hliněný džbán. Vez­mi s se­bou něko­lik stařešinů z lidu i z kněží 2 a vy­jdi Branou střepů do údo­lí Ben-hi­nom. Tam vo­lej slova, která ti řeknu. 3 Vo­lej: ‚S­lyš­te slovo Hos­po­di­novo, králové Judy i obyva­te­lé Je­ruzalé­ma! Tak praví Hos­po­din zástupů, Bůh Iz­rae­le: Hle, do­pustím na toto místo ta­kové neštěstí, že to niko­mu, kdo o tom us­lyší, ne­přestane znít v uších. 4 To pro­to, že mě opusti­li a toto místo mi od­cizi­li. Pá­li­li zde ka­di­dlo cizím bo­hům, které ne­zna­li sami ani je­jich ot­cové, ba ani judští králové, a na­plni­li toto místo krví ne­vinných. 5 Vy­stavě­li také obě­tiště Baalovi, aby tam spalova­li své vlastní dě­ti jako zápalné obě­ti Baalovi – to jsem jim pře­ce ne­přikázal, o tom jsem ne­mlu­vil, to mi ne­přišlo ani na my­sl! 6 A pro­to hle, při­cházejí dny, praví Hos­po­din, kdy už se to­muto mís­tu ne­bu­de ří­kat Tofet ani údo­lí Ben-hi­nom, ale Údo­lí vraždění. 7 Na tom­to místě zmařím zámě­ry Jud­ských a Je­ruzalém­ských. Ne­chám je před je­jich ne­přá­te­li padnout mečem v ruce těch, kdo pa­sou po je­jich živo­tě. Je­jich mrt­vo­la­mi na­kr­mím ptáky a divou zvěř. 8 Ne­chám toto město bu­dit děs a po­směch. Každý, kdo tudy půjde, zhrozí se a užas­ne nad vše­mi rana­mi, jež na něj do­padly. 9 Ne­chám je jíst maso je­jich vlastních synů a maso je­jich vlastních dcer. V tom zoufalém sevření svých ne­přá­tel, kteří pa­sou po je­jich živo­tě, se bu­dou požírat navzájem.‘ 10 Po­tom onen džbán roz­bij před muži, kteří šli s te­bou, 11 a řekni jim – ‚Tak praví Hos­po­din zástupů: Jako když se roz­bi­je hliněná nádo­ba a už se ne­dá opravit, tak roz­bi­ji ten­to lid i toto město. A v Tofetu se bude po­hřbívat, pro­tože jin­de už k po­hřbívání ne­z­bu­de místo. 12 Tak naložím s tím­to mís­tem, praví Hos­po­din, i s tě­mi, kdo tu ži­jí. Způsobím, že toto město bude vy­pa­dat jako Tofet. 13 Je­ruzalém­ské domy i paláce jud­ských králů bu­dou stejně nečis­té jako toto místo, Tofet – všech­ny do­my, na je­jichž stře­chách se pá­li­lo ka­di­dlo ce­lé­mu tomu ne­bes­ké­mu zástu­pu a kde se ko­naly ú­lit­by cizím bohům.‘“ Hrůza všude kolem14 Když se pak Je­re­miáš vrá­til z Tofetu, kam jej Hos­po­din po­slal pro­ro­kovat, po­stavil se na nádvoří Hos­po­di­nova domu a pro­mlu­vil ke vše­mu li­du: 15 „Tak praví Hos­po­din zástupů, Bůh Iz­rae­le – Hle, přivádím na toto město a na všech­na měs­ta v oko­lí veškeré zlo, před kterým jsem je va­roval. Jsou to­tiž tvrdošíjní a ne­ch­tějí po­s­lou­chat má slova!“