Bible21 › Jeremiáš › 31

Jeremiáš

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40
• 41
• 42
• 43
• 44
• 45
• 46
• 47
• 48
• 49
• 50
• 51
• 52

Izrael se vrátí1 „V ten čas, praví Hos­po­din, budu Bo­hem všech rodů Iz­rae­le a oni bu­dou mým li­dem. 2 Tak praví Hospodin: „Lid, který unikne meči, nalezne mi­lost na poušti; přicházím Iz­rae­li dát odpočinutí.“ 3 Ode­dáv­na se mi ukazoval Hospodin: „Miluji tě lás­kou, jež trvá navěky, vztahuji se k to­bě v mi­lo­sr­den­ství. 4 Znovu tě zbu­du­ji a bu­deš stát, panno izraelská. Znovu se chopíš tam­burínya ve­se­le se roz­tančíš. 5 Znovu vy­sadíš vi­nice na horách v Sa­mařía ti, kdo je vy­sadí, je také skli­dí. 6 Při­jde den, kdy zvo­lajístrážci v po­hoří Efraim: ‚Vzhůru, vy­dej­me se k Sionu, k Hos­po­di­nu, naše­mu Bohu!‘“ 7 Tak praví Hospodin: „Zpívejte ra­dostí nad Jákobem, jásejte nad předním mezi národy, hlasitě oslavuj­te a říkejte: ‚Hospodin za­chránil svůj lid, zachránil po­zůsta­tek Izraele!‘ 8 Hle, přive­du je ze země severní, od kon­ců svě­ta je shromáždím. Mezi nimi i slep­ce a mrzáky, těhotné že­ny a ro­dičky – vrátí se jich sem ce­lé zástu­py! 9 Bu­dou při­cházet s pláčem, půjdou v mod­lit­bách, až je povedu. K po­tokům s vodou je přive­du­pří­mou cestou, na níž neklesnou. Jsem pře­ce Iz­rae­lův otec, můj prvo­ro­zený je Efraim! 10 Slyš­te slovo Hos­po­di­novo, národy, zvěstujte v krajích dale­ko za moři: ‚Ten, který ro­ze­h­nal Iz­rael, jej zase shromáždí, nad svým stá­dem bude jako pastýř bdít.‘ 11 Ano, Hos­po­din Jáko­ba vykoupí, vysvobodí ho z ru­kou silnějších! 12 S jáso­tem při­jdou na vr­chol Sionu, rozzáří se Hos­po­di­novou dob­ro­tou – všu­de obi­lí, víno, olej, mladý brav a skot! Jejich duše bu­dou za­vlažovanou za­hra­doua chřadnout už nikdy ne­bu­dou. 13 Pan­na se teh­dy ve­se­le roz­tančía mlá­den­ci i starci spo­lu s ní. Jejich truch­lení v ra­dost proměním, utěším je a roz­ve­se­lím namísto trápení. 14 Duši kněží občer­stvím hojnostía můj lid se na­sytí mý­mi dary, praví Hospodin.“ 15 Tak praví Hospodin: „V Rámě je slyšet křik – nářek, pláč a hořké bědování. Ráchel tam pláče nad svý­mi dětmi, nad je­jich ztrátou se ne­dá utěšit!“ 16 Tak praví Hospodin: „Neplač už, za­drž slzy, neboť tvá ná­maha do­jde odměny, praví Hospodin: oni se ti z ne­přá­tel­ské země vrátí! 17 Je tu na­děje pro tvé potomky, praví Hospodin: tvé dě­ti se vrátí do vlasti! 18 Jasně jsem slyšel Efrai­mův nářek: ‚Byl jsem ne­po­volný jako mladý býk, krotil jsi mě a už jsem zkrocený. Obrať mě, ať se vrátím zpět, vždyť ty jsi můj Bůh, Hos­po­di­ne! 19 Po svém od­vrácení činím pokání, po svém poučení se biji do hrudi. Stydím se a jsem zahanben, že nesu po­tu­pu svých mladých let.‘ 20 Není snad Efraim můj drahý syn? Není mé dítě, které miluji? Kdykoli o něm promluvím, vždy si ho znovu vy­baví­ma v nit­ru cítím pohnutí. Slituji se nad ním, jis­těže se slituji! praví Hos­po­din. 21 Po­stav si milníky, vy­znač ukazatele, přemýšlej o cestě, kte­rou jdeš. Vrať se, iz­rael­ská panno, vrať se­zpátky do svých měst! 22 Jak dlouho se ještě bu­deš toulat, dcero nevěrná? Hospodin stvoří na zemi novou věc: žena se bude ucházet o muže.“ 23 Tak praví Hos­po­din zástupů, Bůh Iz­rae­le: „Až je přive­du zpět ze za­jetí, bude se v jud­ské zemi a v jejích měs­tech znovu ří­kat: ‚Požeh­nej ti Hos­po­din, příbytku sprave­dlnosti, horo svatosti!‘ 24 Znovu tam bude žít vše­chen lid Judy – měšťané, rolníci i kočovníci se stá­dy. 25 Ano, občer­stvím duši zna­vených a duši chřadnou­cích nasytím.“ 26 Nato jsem se pro­bu­dil a pro­hlé­dl. Můj spánek byl sladký. Nová smlouva27 „Hle, při­cházejí dny, praví Hos­po­din, kdy dům Iz­rae­le i dům Judy ose­ji lid­mi i zvířa­ty. 28 Jako jsem nad nimi bděl, abych vy­vracel a pod­vracel, bořil, ničil a pustošil, právě tak nad nimi budu bdít, abych bu­doval a sázel, praví Hos­po­din. 29 V těch dnech už ne­bu­dou ří­kat: ‚Ro­diče jedli trpké hroz­ny a dě­tem trnou zuby.‘ 30 Každý to­tiž zemře za vlastní vi­ny; každé­mu, kdo jí trpké hroz­ny, bu­dou trnout zu­by. 31 Hle, při­cházejí dny, praví Hos­po­din, kdy s do­mem Iz­rae­le a s do­mem Judy uzavřu novou smlou­vu. 32 Ne ovšem ta­kovou smlou­vu, ja­kou jsem uzavřel s je­jich otci v den, kdy jsem je vzal za ruku a vy­ve­dl je z Egyp­ta – tuto mou smlou­vu to­tiž po­ruši­li, ačko­li jsem byl je­jich manže­lem, praví Hos­po­din. 33 Nuže, toto je smlou­va, kte­rou po těch dnech uzavřu s do­mem Iz­rae­le, praví Hos­po­din: Svůj zákon vložím do je­jich nit­ra a na­píšu jim ho na srd­ce. Budu je­jich Bo­hem a oni bu­dou mým li­dem. 34 Už se ne­bu­dou navzájem poučovat a jedni druhé nabádat: ‚Po­znej­te Hospodina!‘ Všich­ni mě to­tiž bu­dou znát, od nejmenších až po nej­větší z nich, praví Hos­po­din. Odpustím jim je­jich viny a už nikdy ne­vzpo­menu na je­jich hřích.“ 35 Tak praví Hospodin, jenž ne­chává slun­ce ozařovat dena měsíc s hvěz­da­mi za svět­lo noci určuje, jenž vzdou­vá moře, až jeho vlny řvou, a je­hož jméno je Hos­po­din zástupů: 36 „Přestanou-li u mne pla­ti­ttyto záko­ny, praví Hospodin, pak také símě Iz­rae­le přestane­být u mne navž­dy národem.“ 37 Tak praví Hospodin: „Bude-li změřeno nebe na­hoře a pro­zkou­má­ny zákla­dy země v hlubině, pak také za­vrh­nu všech­no símě Iz­rae­leza všech­no, co pro­ve­dli, praví Hospodin.“ 38 „Hle, při­cházejí dny, praví Hos­po­din, kdy bude toto město znovu vy­stavěno pro Hos­po­di­na, od věže Chananel až k Nárožní bráně. 39 Měřicí šňů­ra se od­tud natáh­ne až k vrchu Ga­rev a pak se stočí do Go­je. 40 Ce­lé to údo­lí mrt­vol a mastného po­pe­la, všech­na ta po­hře­biště až k po­toku Ki­dron, až k rohu Koňské brá­ny na východě, to vše bude za­svěceno Hos­po­di­nu a město už nikdy ne­bu­de vy­vráceno ani zbořeno.“