Bible21 › Jeremiáš › 7

Jeremiáš

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40
• 41
• 42
• 43
• 44
• 45
• 46
• 47
• 48
• 49
• 50
• 51
• 52

Kázání v chrámě1 Slovo, které Je­re­miáš do­stal od Hos­po­di­na: 2 „Po­stav se do brá­ny Hos­po­di­nova chrá­mu a vo­lej tam tato slova: Slyšte slovo Hos­po­di­novo, všich­ni z Ju­dy, kteří se tě­mi­to brana­mi při­chází­te klanět Hos­po­di­nu! 3 Tak praví Hos­po­din zástupů, Bůh Iz­rae­le: Na­prav­te své ces­ty a své jednání, a já vás tu ne­chám žít. 4 Přestaň­te spo­léhat na klamné řeči – prý: ‚Hos­po­dinův chrám, Hos­po­dinův chrám, Hos­po­dinův chrám!‘ 5 Je­dině pokud na­praví­te své ces­ty a své jednání – pokud se mezi se­bou bu­dete ří­dit právem, 6 pokud přestanete vy­kořisťovat přis­těhoval­ce, si­ro­tky a vdovy, pokud přestanete na tom­to místě pro­lévat ne­vinnou krev a ne­bu­dete už k vlastní škodě následovat cizí bohy – 7 pak vás tu ne­chám žít, v té ze­mi, kte­rou jsem dal vašim ot­cům od věků až na věky. 8 Jen se podívej­te! Vž­dyť na ty klamné řeči spo­léhá­te marně! 9 Copak můžete krást, vraž­dit, cizo­ložit, křivě přísahat, pá­lit ka­di­dlo Baalovi, následovat cizí ne­známé bohy 10 a pak si při­jít stoup­nout pře­de mě v tom­to do­mě, který se na­zývá mým jménem, a pro­hlá­sit: ‚Jsme spa­seni‘? To abys­te moh­li pá­chat všech­ny ty ohavnosti? 11 To se pod­le vás ten­to dům, který se na­zývá mým jménem, stal doupě­tem lu­pičů? Jenže já to dobře vi­dím, praví Hos­po­din. 12 Jen si za­jdě­te do Ší­la, na místo, kde jsem kdy­si ne­chal pře­bývat své jméno, a podívej­te se, co jsem s ním kvů­li zkaženosti svého lidu Iz­rae­le udělal! 13 Za­tím­co jste pá­cha­li všech­ny ty zloči­ny, praví Hos­po­din, já jsem k vám mlu­vil. Znovu a znovu jsem k vám mlu­vil, ale vy jste ne­po­s­lou­cha­li. Vo­lal jsem vás, ale vy jste ne­od­po­vída­li. 14 S tím­to do­mem, který se na­zývá mým jménem a na který se spo­léhá­te, s tím­to mís­tem, které jsem dal vám i vašim ot­cům, pro­to udělám to­též, co jsem udělal se Šílem. 15 Vás pak od sebe za­pudím, jako jsem za­pu­dil všech­ny vaše bra­t­ry, ce­lé poko­lení Efraim!“ Falešné náboženství16 „Ne­mod­li se za ten­to lid. Ne­vy­sí­lej za ně pros­by a mod­lit­by. Nenaléhej na mě, já tě ne­vy­s­lyším. 17 Copak sám ne­vi­díš, co pá­chají v jud­ských měs­tech a na je­ruzalém­ských ulicích? 18 Dě­ti sbírají dříví, ot­cové za­palují oheň a že­ny za­dělávají těsto na ko­láče pro Královnu ne­bes. Také přinášejí ú­lit­by cizím bo­hům, aby mě uráže­li. 19 Urážejí tím ale mě? praví Hos­po­din. Ne­u­rážejí spíš sami sebe k vlastní ostudě?“ 20 Nuže, tak praví Panovník Hos­po­din: „Hle, na toto místo se vy­li­je můj roz­hořčený hněv – na lidi i do­by­tek, na stro­my v sa­dech i na plo­dy země. Vzplane a už nezhasne!“ 21 Tak praví Hos­po­din zástupů, Bůh Iz­rae­le: „Jen si hro­maď­te zápaly k obě­tem, jen si to maso sněz­te! 22 Teh­dy, když jsem vaše otce vy­ve­dl z Egyp­ta, ne­mlu­vil jsem s nimi pro­to, abych jim dal přikázání o zápalech a obě­tech, 23 ale přikázal jsem jim to­to: ‚Po­s­lou­chej­te mě, a budu vaším Bo­hem a vy bu­dete mým li­dem. Choď­te vž­dy po cestě, kte­rou jsem vám přikázal, a po­ve­de se vám dobře.‘ 24 Oni však ne­po­s­lou­cha­li, vůbec ne­vní­ma­li. Ří­di­li se zámě­ry svého za­rpu­ti­lého a zlého srd­ce; ukazova­li mi záda, a ne tvář. 25 Ode dne, kdy vaši ot­cové vy­š­li z Egyp­ta, až dodneška jsem jim denno­denně znovu a znovu po­sílal všech­ny své služebníky pro­roky. 26 Oni mě ale ne­po­s­lou­cha­li, vůbec ne­vní­ma­li. Zatvr­di­li své šíje a zkazi­li se hůř než je­jich ot­cové. 27 I když jim řekneš všech­na tato slova, ne­bu­dou tě po­s­lou­chat. I když na ně bu­deš vo­lat, ne­od­po­vědí ti. 28 Pro­to jim řekni: ‚To­to je národ, který ne­po­s­lou­chá Hos­po­di­na, svého Bo­ha, a nene­chá se poučit. Prav­da se ztra­ti­la, v ús­tech ji nemají.‘ 29 Ostříhej se a za­hoď vlasy, na ho­lých návrších zpívej žalozpěv. Hospodin za­vr­hl a opustil pokolení, které vzbu­di­lo jeho hněv.“ Údolí vraždění30 „­Lid Judy před mý­ma oči­ma pá­chal zlo, praví Hos­po­din. V do­mě, který se na­zývá mým jménem, na­stavě­li své ohavné mod­ly, a tak ho po­sk­vrni­li. 31 Vy­stavě­li také obě­tiště Tofet v údo­lí Ben-hi­nom, aby tam pá­li­li své vlastní syny a dce­ry v ohni – to jsem jim pře­ce ne­přikázal, to mi ne­přišlo ani na my­sl! 32 A pro­to hle, při­cházejí dny, praví Hos­po­din, kdy se mu už ne­bu­de ří­kat Tofet ani údo­lí Ben-hi­nom, ale Údo­lí vraždění a v Tofetu se bude po­hřbívat, až už ne­bu­de ani kam. 33 Na mrt­vo­lách to­ho­to lidu se bu­dou pást ptáci i divá zvěř a ne­bu­de, kdo by je od­háněl. 34 V jud­ských měs­tech a na je­ruzalém­ských ulicích teh­dy ne­chám utich­nout hlas ra­dosti a ve­se­lí, hlas ženi­cha a ne­věs­ty, ne­boť z této země zbu­dou sutiny.“