Bible21 › Jeremiáš › 26

Jeremiáš

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40
• 41
• 42
• 43
• 44
• 45
• 46
• 47
• 48
• 49
• 50
• 51
• 52

Teď zemřeš!1 Na počátku vlá­dy jud­ského krále Jo­a­ki­ma, syna Jošiášova, přišlo od Hos­po­di­na toto slovo: 2 „Tak praví Hos­po­din: Po­stav se na nádvoří Hos­po­di­nova domu a pro­mluv ke všem, kteří se z jud­ských měst při­cházejí klanět v Hos­po­di­nově do­mě. Vy­řiď jim všech­no, co ti přikazu­ji, ani je­diné slovo ne­vy­ne­chej. 3 Snad po­s­lech­nou a od­vrátí se každý od své zlé ces­ty, abych i já upustil od zla, které jsem na ně chtěl do­pustit za to, jak zle se chova­li. 4 Řekni jim – ‚Tak praví Hos­po­din: Jest­liže mě ne­po­s­lech­nete a ne­bu­dete se ří­dit mým Záko­nem, který jsem vám dal, 5 a ne­bu­dete po­s­lou­chat slova mých služebníků pro­roků, které k vám znovu a znovu po­sílám (a vy jste je ne­po­s­lou­cha­li! ), 6 pak s tím­to chrá­mem naložím jako se sva­tyní v Šílu a z to­ho­to měs­ta učiním na­dávku mezi vše­mi náro­dy na zemi.‘“ 7 Kněží, pro­ro­ci i vše­chen lid po­s­lou­cha­li, jak Je­re­miáš mluví tato slova v Hos­po­di­nově chrá­mu. 8 Jakmi­le ale Je­re­miáš do­mlu­vil všech­no, co mu Hos­po­din přikázal říci, vtom ho vše­chen lid, kněží i pro­ro­ci chy­ti­li a křiče­li: „­Teď zemřeš! 9 Jak se opo­važuješ pro­ro­kovat Hos­po­di­novým jménem, že ten­to chrám do­padne jako Šílo a že z to­ho­to měs­ta zbu­de vy­lidněná pusti­na? ! A vše­chen lid se v Hos­po­di­nově chrá­mu sbíhal k Je­re­miášovi. 10 Když se o tom do­slech­li judští vel­moži, ode­bra­li se z králov­ského paláce vzhů­ru do Hos­po­di­nova chrá­mu a za­se­dli v průcho­du Hos­po­di­novy Nové brá­ny. 11 Kněží a pro­ro­ci teh­dy vel­možům a vše­mu lidu řek­li: „­Ten muž za­s­louží smrt! Pro­ro­koval pře­ce pro­ti to­muto měs­tu – slyše­li jste to na vlastní uši!“ 12 Je­re­miáš na to všem vel­možům i vše­mu lidu ře­kl: „Hos­po­din mě po­slal pro­ro­kovat o tom­to chrá­mu a městě všech­no to, co jste slyše­li. 13 Pro­to teď na­prav­te své ces­ty a své jednání, po­s­lech­ně­te Hos­po­di­na, svého Bo­ha, a Hos­po­din upustí od zla, kterým vám hro­zil. 14 Pokud jde o mě – hle, jsem ve vašich ru­kou. Udě­lej­te se mnou, co uzná­te za dob­ré a správné, 15 ale věz­te, že když mě za­bi­jete, uvalí­te na sebe i na toto město a jeho obyva­te­le ne­vinnou krev. Oprav­du mě k vám to­tiž po­slal Hos­po­din, abych vám vy­ří­dil všech­na tato slova.“ 16 Vel­moži a vše­chen lid teh­dy řek­li kněžím a pro­rokům: „­Ten muž ne­za­s­louží smrt. Mlu­vil k nám pře­ce jménem Hos­po­di­na, naše­ho Boha.“ 17 Také něk­teří stařeši­nové země vsta­li a pro­mlu­vi­li ke vše­mu shro­mážděné­mu li­du: 18 „Za dnů jud­ského krále Eze­chiáše pro­ro­koval Mi­cheáš Mo­rešetský. Ten ře­kl vše­mu jud­ské­mu lidu – ‚Tak praví Hos­po­din zástupů: Sion bude jak pole rozorán, z Je­ruzalé­ma bude trosek hro­ma­daa z chrá­mové hory za­rostlá vyvýšenina.‘ 19 Ne­chal ho snad jud­ský král Eze­chiáš a vše­chen Juda za­bít? Naopak, ule­kl se Hos­po­di­na a snažil se ho usmířit, takže Hos­po­din upustil od zla, kterým jim hro­zil. My tu ale sami na sebe přivo­lává­me smr­telné neštěstí.“ 20 Hos­po­di­novým jménem pro­ro­koval také jis­tý Uri­áš, syn Še­majášův, z Ki­ri­at-jea­rim. Pro­ro­koval pro­ti to­muto měs­tu a pro­ti této zemi přes­ně tak jako Je­re­miáš. 21 Jakmi­le král Jo­a­kim se vše­mi svý­mi ve­li­te­li a vel­moži us­lyše­li jeho slova, chtěl ho král ne­chat za­bít. Uri­áš se o tom ale do­sle­chl a ve stra­chu ute­kl do Egyp­ta. 22 Král Jo­a­kim tam za ním po­slal Elna­ta­na, syna Achbo­rova, a jeho muže, 23 kteří Uri­áše z Egyp­ta unes­li a přive­dli ho ke krá­li Jo­a­ki­movi. Ten ho dal po­pravit mečem a jeho mrt­vo­lu po­ho­dil na veřejném hř­bi­tově. 24 Nad Je­re­miášem ale držel ruku Achikam, syn Šafanův, takže ne­pa­dl do ru­kou li­du, který ho chtěl za­bít.