Bible21 › Jeremiáš › 36

Jeremiáš

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40
• 41
• 42
• 43
• 44
• 45
• 46
• 47
• 48
• 49
• 50
• 51
• 52

Spálený svitek1 Ve čtvr­tém roce vlá­dy jud­ského krále Jo­a­ki­ma, syna Jošiášova, do­stal Je­re­miáš slovo od Hos­po­di­na: 2 „Vez­mi si svi­tek a za­piš do něj všech­na slova, která jsem k to­bě mlu­vil o Iz­rae­li a Ju­dovi a o všech náro­dech ode dne, kdy jsem k to­bě pro­mlu­vil za dnů Jošiášových až dodnes. 3 Když dům Judy us­lyší o všem tom zlu, které na ně chci do­pustit, snad se každý z nich od­vrátí od své zlé ces­ty, abych jim odpustil je­jich hří­chy a zločiny.“ 4 Je­re­miáš tedy za­vo­lal Ba­ru­cha, syna Ne­ri­ášova, a na­dik­toval mu všech­no, co mu Hos­po­din ře­kl. Ba­ruch ta slova za­psal do svi­tku. 5 Po­tom Je­re­miáš Ba­ru­chovi ře­kl: „Mám zákaz vstu­pu do Hos­po­di­nova do­mu. 6 Pro­to tam jdi ty a přeč­ti li­dem Hos­po­di­nova slova, která jsi za­psal do svi­tku, jak jsem ti je dik­toval. Přeč­ti je všem, kdo bu­dou v postní den při­cházet z jud­ských měst do Hos­po­di­nova do­mu. 7 Snad za­čnou Hos­po­di­na pro­sit o sli­tování a každý se od­vrátí od své zlé ces­ty. Vž­dyť Hos­po­din to­muto lidu hrozí ve­likým a zuřivým hněvem!“ 8 Ba­ruch, syn Ne­ri­ášův, udělal všech­no, co mu pro­rok Je­re­miáš ře­kl, a v Hos­po­di­nově chrá­mu předčítal z oné kni­hy slova Hos­po­di­nova. 9 V devátém měsíci pátého roku vlá­dy jud­ského krále Jo­a­ki­ma, syna Jošiášova, byl pro veškerý lid v Je­ruzalémě i pro veškerý lid, který do Je­ruzalé­ma při­cházel z jud­ských měst, vy­hlášen půst před Hos­po­di­nem. 10 Teh­dy šel Ba­ruch do Hos­po­di­nova chrá­mu, do síně písaře Ge­ma­ri­áše, syna Šafanova, jež stá­la na horním nádvoří hned ve­dle vcho­du do Nové chrá­mové brá­ny. Od­tud pak vše­mu lidu předčítal Je­re­miášova slova z oné kni­hy. 11 Jakmi­le Mi­chajáš, syn Ge­ma­ri­áše, syna Šafanova, us­lyšel všech­na Hos­po­di­nova slova z té kni­hy, 12 ode­šel do králov­ského paláce, do písařské síně, kde právě za­seda­li všich­ni vel­moži: písař Eliša­ma, De­lajáš, syn Še­majášův, Elna­tan, syn Achborův, Ge­ma­ri­áš, syn Šafanův, Cidkiáš, syn Chananiášův a všich­ni ostatní vel­moži. 13 Mi­chajáš jim ozná­mil všech­no, co slyšel, když Ba­ruch předčítal lidu z oné kni­hy. 14 Všich­ni vel­moži tedy po­sla­li Je­hu­di­ho, syna Net­a­niáše, syna Še­le­miáše, syna Kuši­ho, ať Ba­ru­chovi vy­řídí: „Při­jď a vez­mi s se­bou ten svi­tek, z něhož jsi předčítal lidu.“ Ba­ruch, syn Ne­ri­ášův, tedy vzal svi­tek a přišel za ni­mi. 15 „Po­saď se a přeč­ti nám to,“ vy­zva­li ho. Baruch jim to tedy přečetl. 16 Když us­lyše­li všech­na ta slova, vy­děšeně se podíva­li je­den na druhého a řek­li Ba­ru­chovi: „­Mu­sí­me to všech­no ozná­mit krá­li. 17 Po­věz nám, jak jsi všech­na ta slova sepsal,“ pta­li se Ba­ru­cha. „­Dik­toval ti to Jeremiáš?“ 18 „Ano, on sám mi všech­na ta slova diktoval,“ od­po­věděl jim Ba­ruch, „a já jsem je za­pisoval inkous­tem do knihy.“ 19 „Běž­te se s Je­re­miášem ukrýt,“ řek­li na to vel­moži Ba­ru­chovi. „Ať nikdo ne­ví, kde jste.“ 20 Schova­li tedy svi­tek v síni písaře Elišamy, vstou­pi­li do dvo­ra­ny před krále a všech­no mu to ozná­mi­li. 21 Král po­slal Je­hu­di­ho pro svi­tek. Je­hu­di jej při­ne­sl ze síně písaře Elišamy a za­čal z něj předčítat krá­li i všem vel­možům sto­jícím ko­lem. 22 Král seděl v zimním křídle svého paláce – byl to­tiž devátý měsíc – a před ním stá­la nádo­ba se sálajícím řeřavým uhlím. 23 Jakmi­le Je­hu­di přečetl tři čtyři sloup­ce, král je vž­dy pe­rořízkem odří­zl a vho­dil do ohně v nádobě. Na­ko­nec v tom ohni skončil ce­lý svi­tek. 24 Když král a všich­ni jeho dvořané slyše­li všech­na ta slova, vůbec se ne­le­ka­li, na­tož aby si roz­trh­li rou­cha. 25 Ani když Elna­tan, De­lajáš a Ge­ma­ri­áš krále pro­si­li, aby svi­tek ne­pá­lil, ne­dal na ně. 26 Naopak přikázal prin­ci Je­rachme­e­lovi a také Se­rajášovi, synu Azri­e­lovu, a Še­le­miášovi, synu Ab­de­e­lovu, aby písaře Ba­ru­cha i pro­roka Je­re­miáše za­tkli. Hos­po­din je ale skryl. 27 Po­té, co král spá­lil svi­tek se slovy, která Ba­ruch za­psal, jak mu je Je­re­miáš dik­toval, do­stal Je­re­miáš slovo Hos­po­di­novo: 28 „Vez­mi si další svi­tek a znovu do něj za­piš všech­na slova, která byla v tom prvním svi­tku, který jud­ský král Jo­a­kim spá­lil. 29 O jud­ském krá­li Jo­a­ki­movi pak řekni: Tak praví Hos­po­din: Ty jsi ten svi­tek spá­lil. Mys­lel sis: ‚Jak se mohl opo­vážit na­psat, že při­jde babylon­ský král a zničí tu­hle zem, takže z ní zmizí li­dé i dobytek?‘ 30 A pro­to tak praví Hos­po­din o jud­ském krá­li Jo­a­ki­movi: Nikdo z jeho po­tomků ne­bu­de sedět na Davi­dově trůnu. Jeho mrt­vo­la bude po­ho­ze­na na­po­spas denní­mu horku a noční­mu mra­zu. 31 Ztrestám ho, jeho po­tomky i jeho dvořa­ny za je­jich zloči­ny. Přive­du na ně i na obyva­te­le Je­ruzalé­ma a na jud­ské muže všech­no to zlo, před kterým jsem je va­roval, ale ne­ch­tě­li to poslouchat.“ 32 Je­re­miáš tedy vzal jiný svi­tek a dal ho písaři Ba­ru­chovi, synu Ne­ri­ášovu. Ten do něj za­psal, jak mu Je­re­miáš dik­toval, všech­na slova oné kni­hy, kte­rou jud­ský král Jo­a­kim spá­lil v ohni. A bylo k nim při­dáno ještě mno­ho slov jim podobných.