Bible21 › Jeremiáš › 24

Jeremiáš

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40
• 41
• 42
• 43
• 44
• 45
• 46
• 47
• 48
• 49
• 50
• 51
• 52

Dva koše fíků1 Hos­po­din mi dal vi­dění: Hle – před Hos­po­di­novým chrá­mem stály dva koše fíků. (Bylo to po­té, co babylon­ský král Nabukadne­zar od­vle­kl jud­ského krále Je­ko­niáše, syna Jo­a­ki­mova, spo­lu s jud­ský­mi vel­moži, tesaři a kováři z Je­ruzalé­ma a přive­dl je do Babylo­nu.) 2 V jednom koši byly vel­mi krásné fíky, jaké uzrávají mezi první­mi. V druhém koši byly vel­mi špatné fíky, tak špatné, že nešly jíst. 3 „Co vi­díš, Jeremiáši?“ ze­ptal se mě Hospodin. „Fíky,“ od­po­věděl jsem. „­Ty dob­ré jsou vel­mi dob­ré, ale ty špatné jsou tak špatné, že nejdou jíst.“ 4 Teh­dy jsem do­stal slovo Hos­po­di­novo: 5 „Tak praví Hos­po­din, Bůh Iz­rae­le: Judští vy­hnan­ci, které jsem od­sud po­slal do Babylo­nie, jsou jako tyto dob­ré fíky – po­važu­ji je za dob­ré. 6 Spoči­nu na nich svým dob­ro­tivým po­hle­dem a přive­du je zpět do této země. Znovu je vy­bu­du­ji a ne­zbořím, za­sadím je a ne­vy­kořením. 7 Dám jim ta­kové srd­ce, aby mě zna­li, aby vědě­li, že já jsem Hos­po­din. Bu­dou mým li­dem a já budu je­jich Bo­hem, pro­tože se ce­lým srd­cem vrátí ke mně. 8 Ale jud­ského krále Cidkiáše, jeho vel­može a ty, kdo zby­li v Je­ruzalémě a zůsta­li v této zemi ane­bo se usa­di­li v Egyptě, ty všech­ny pokládám za špatné fíky, praví Hos­po­din – tak špatné, že nejdou jíst. 9 Učiním je od­strašujícím příkla­dem neštěstí pro všech­na králov­ství země; bu­dou po­tupným poře­ka­dlem a po­směšnou na­dávkou všu­de, kam je za­ženu. 10 Pošlu na ně meč, hlad a mor, dokud ne­bu­dou do po­sledního vy­hlazeni ze země, kte­rou jsem dal jim a je­jich otcům.“