Bible21 › Jeremiáš › 3

Jeremiáš

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40
• 41
• 42
• 43
• 44
• 45
• 46
• 47
• 48
• 49
• 50
• 51
• 52

1 „Řekně­me, že někdo pro­pustí manželku, ta od něj ode­jde a vdá se za jiného. Copak se k ní může zase vrá­tit? Tím by se země hroz­ně po­sk­vrni­la! Tys ale smilni­la s to­lika mi­len­ci, a chceš se ke mně vrátit?“ praví Hos­po­din. 2 „Jen se roz­hlédni ko­lem dokola: Na kterém ho­lém vršku ses neválela? Čekalas na mi­len­ce někde u cesty, jako be­duín vy­sedává na poušti. Svým smil­stvem a svou zkaženostíjsi po­sk­vrni­la ze­mi! 3 Když po­tom přestal pa­dat li­jáka ne­přišel ani jarní déšť, byla jsi zatvrze­lá jako coura, odmítala ses za­stydět. 4 A teď mi ještě říkáš: ‚Otče, od mládí jsi mě pro­vázel! 5 Snad se ne­bu­deš hněvat věčně? Zůstaneš navž­dy rozzloben?‘ Takto mluvíš, a při­tom hle – pácháš zlo, jak jen dovedeš!“ Vraťte se6 Za dnů krále Jošiáše mi Hos­po­din ře­kl: „Vi­díš, co pro­vádí ta po­běh­lice Iz­rael? Tahá se na kde­jaký vy­šší kopec a pod kde­jaký košatý strom, aby tam smilni­la. 7 Říkal jsem si, že po všem, co pro­ve­dla, se vrátí ke mně, ale ne­vrá­ti­la se. Viděla to její sest­ra, zrád­kyně Juda. 8 Vi­dě­la, že jsem tu po­běh­lici Iz­rael kvů­li vše­mu její­mu cizo­ložství pro­pustil a dal jí roz­lu­kový list. Její sest­ra, ta zrád­kyně Juda, se toho ale ne­lek­la a ode­š­la smilnit i ona. 9 Svým leh­kovážným smil­stvem po­sk­vrni­la zem, když cizo­loži­la s ka­mením a dře­vem. 10 Ani po tom všem se ale ta její sest­ra, ta zrád­kyně Juda, ke mně ne­vrá­ti­la ce­lým srd­cem – pou­ze falešně, praví Hospodin.“ 11 Hos­po­din mi ře­kl: „I ta po­běh­lice Iz­rael vy­padá ne­vinně ve­dle Ju­dy, té zrád­kyně. 12 Jdi a vo­lej tato slova směrem na sever: Izraeli, ty po­běh­lice, vrať se, praví Hospodin;nebudu už na vás hledět s nevolí. Jsem pře­ce mi­lo­srdný, praví Hospodin, a ne­hněvám se navěky. 13 Jen uznej, že ses provinila, žes byla Hos­po­di­nu, své­mu Bo­hu, nevěrná, že jsi stále jen za cizí­mi běhala­pod kde­jaký strom košatý, mě jsi však neposlouchala, praví Hos­po­din. 14 Vrať­te se, můj od­vrácený li­de, praví Hos­po­din, vž­dyť já jsem vaším manže­lem. Při­jmu vás, po jednom z měs­ta, po dvou z ro­di­ny a přive­du vás na Si­on. 15 Dám vám pastýře pod­le svého srd­ce a ti vás bu­dou pást moud­ře a ro­zumně. 16 A teh­dy, až se ve své zemi roz­množí­te a roz­můžete, praví Hos­po­din, v těch dnech už ne­bu­de ani zmínky o Tru­hle Hos­po­di­novy smlou­vy. Ani na mysl už ne­při­jde, nikdo si na ni ne­vzpo­mene; niko­mu ne­bu­de chybět a ne­bu­de se znovu vy­rábět. 17 V ten čas na­zvou Je­ruzalém Hos­po­di­novým trůnem a bu­dou se tam scházet všech­ny náro­dy – k Hos­po­di­novu jménu v Je­ruzalémě. Už se ne­bu­dou ří­dit svým za­rpu­ti­lým a zlým srd­cem. 18 V těch dnech při­jde dům Judy k domu Iz­rae­le a vy­dají se spo­lečně ze země na se­ve­ru do země, kte­rou jsem dal za dě­dictví vašim ot­cům. 19 Říkal jsem si: Jak rád bych tě počítal za svůj lid a dal ti za dě­dictví tu krásnou ze­mi, nej­cennější skvost mezi náro­dy! Říkal jsem si, že mě bu­deš na­zývat ‚O­tče‘ a ne­od­vrátíš se ode mě. 20 Vy jste mi ale, dome Iz­rae­le, byli ne­věrní jako že­na ne­věrná své­mu druhovi, praví Hospodin.“ 21 Na ho­lých vrších je slyšet křik – synové Iz­rae­le s pláčem žadoní, protože svou ces­tu zkřivi­lia na Hos­po­di­na, svého Bo­ha, ne­dba­li. 22 „Vrať­te se, mé od­vrácené děti, já vaše od­vrácení uzdravím.“ Hle – jde­me k to­bě, už jsme tu! Ty, Hos­po­di­ne, jsi náš Bůh! 23 Ano, ten po­vyk na výšináchi horách je pouhý klam. Ano, v Hos­po­di­nu, našem Bohu, je pro Iz­rael záchra­na! 24 Co těžce vy­do­by­li naši otcové, to nám „Hanba“ hl­ta­la už od mládí. Přišli jsme o je­jich ovce i do­by­teks­tejně jako o syny a o dce­ry. 25 Pro­to teď uléhá­me v hanbě a po­tupou jsme přikryti. Proti Hos­po­di­nu, své­mu Bo­hu, jsme hřeši­li­jak my, tak naši otcové, od mládí až do dnešního dne a Hos­po­di­na, svého Bo­ha, jsme ne­po­s­lou­cha­li.