Bible21 › Jeremiáš › 32

Jeremiáš

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40
• 41
• 42
• 43
• 44
• 45
• 46
• 47
• 48
• 49
• 50
• 51
• 52

Kup si pole v Anatotu1 Slovo, které Je­re­miáš do­stal od Hos­po­di­na v desátém roce vlá­dy jud­ského krále Cidkiáše (což byl osmnáctý rok Nabukadne­zarův). 2 Voj­sko babylon­ského krále tenkrát ob­léhalo Je­ruzalém a pro­rok Je­re­miáš byl vězněn na strážním nádvoří v paláci jud­ského krále. 3 Uvěznil ho tam jud­ský král Cidkiáš. Obvi­nil ho: „Jak se opo­važuješ pro­ro­kovat, že prý tak praví Hos­po­din: ‚Hle, vy­dávám toto město do ru­kou babylon­ského krále a ten je do­bu­de. 4 Ani jud­ský král Cidkiáš Babyloňanům ne­u­nikne, ale jis­tě padne do ru­kou babylon­ského krále, se kterým bude mlu­vit tváří v tvář a spatří ho vlastní­ma oči­ma. 5 Ten od­ve­de Cidkiáše do Babylo­nu, kde zůstane, dokud si ho znovu ne­všimnu, praví Hospodin.‘ Prý: ‚Bu­dete-li bo­jovat pro­ti Babyloňanům, nezvítězíte!‘“ 6 Je­re­miáš ře­kl: „Do­stal jsem slovo Hos­po­di­novo: 7 Hle, při­jde za te­bou Chana­mel, syn tvého strýce Šalu­ma, a řekne: ‚Kup si mé pole v Ana­to­tu. Jako příbuzný na něj máš předkupní právo.‘“ 8 Po­tom za mnou na strážní nádvoří pod­le Hos­po­di­nova slova přišel můj bra­tranec Chana­mel a ře­kl mi: „Kou­pil bys mé pole v Ana­to­tu v kra­ji Ben­jamín? Jako příbuzný na něj máš nárok a předkupní právo. Kup si ho.“ Věděl jsem, že je to slovo Hos­po­di­novo, 9 a tak jsem to pole v Ana­to­tu od svého bra­tran­ce Chana­me­la kou­pil za 17 še­ke­lů stříb­ra. 10 Po­de­psal jsem kupní list, za­pečetil a před přizvaný­mi svědky jsem na vahách od­vážil stříbro. 11 Po­tom jsem ten za­pečetěný kupní list s podmín­ka­mi a us­tano­vení­mi vzal a spo­lu s jeho ne­za­pečetěným opi­sem 12 jsem ho předal Ba­ru­chovi, synu Ne­ri­áše, syna Machsejášova. Uči­nil jsem to v přítom­nosti svého bra­tran­ce Chana­me­la, v přítom­nosti svědků, kteří ten kupní list po­de­psa­li, a v přítom­nosti všech Ži­dů přísedících na strážním nádvoří. 13 V je­jich přítom­nosti jsem Ba­ru­chovi uložil: 14 „Tak praví Hos­po­din zástupů, Bůh Iz­rae­le: ‚Vez­mi tyto listi­ny – za­pečetěný kupní list i jeho ne­za­pečetěný opis – a vlož je do hliněné nádo­by, aby zůstaly na­dlouho zachovány.‘ 15 Ne­boť tak praví Hos­po­din zástupů, Bůh Iz­rae­le: ‚V této zemi se znovu bu­dou ku­po­vat do­my, pole i vinice!‘“ 16 Po­té, co jsem ten kupní list předal Ba­ru­chovi, synu Ne­ri­ášovu, mod­lil jsem se k Hos­po­di­nu: 17 „Ach, Hos­po­di­ne, Pane můj! Ty jsi svou ve­likou mo­cí a vztaženou paží uči­nil nebe i zemi – pro tebe nic není ne­možné! 18 Pro­kazuješ mi­lo­sr­den­ství tisícům poko­lení, ale vinu ot­ců splácíš i je­jich po­tomkům. Jsi ve­liký a mo­cný Bůh; máš jméno Hos­po­din zástupů. 19 Jsi ve­liký ve svých záměrech a mo­cný ve svých či­nech. Ne­spouštíš oči z cest všech li­dí, abys každého odměnil pod­le jeho jednání, tak jak si za své skutky za­s­louží. 20 Ko­nal jsi zna­mení a zá­zra­ky v Egyptě a konáš je dodnes v Iz­rae­li i mezi vše­mi lid­mi – tak sis zís­kal jméno, které stále máš. 21 Vy­ve­dl jsi svůj lid Iz­rael z Egyp­ta zna­mení­mi a zá­zra­ky, mo­cnou ru­kou, vztaženou paží a upro­střed ve­liké hrů­zy. 22 Dal jsi jim tuto ze­mi, o níž jsi přísahal je­jich ot­cům, že jim ji dáš – zemi oplývající mlékem a me­dem. 23 Když ale přiš­li a ovlád­li ji, ne­po­s­lou­cha­li tě a neří­di­li se tvým Záko­nem. Nic z to­ho, cos jim přikázal, ne­plni­li, a tak jsi na ně přive­dl všech­no to­hle neštěstí. 24 Jen po­hleď na ty ob­léhací náspy! Při­táh­li k měs­tu, aby ho do­by­li! Město padne mečem, hla­dem a mo­rem do ru­kou Babyloňanů, kteří na něj útočí. Na­plňuje se to, co jsi ře­kl – vž­dyť to sám vi­díš! 25 Hos­po­di­ne, Pane, můj, město padá do ru­kou Babyloňanů, a ty mi při­tom říkáš: ‚Kup si pole a před svědky za­plať za ně stříbrem!‘“ Změním jejich osud26 Teh­dy Je­re­miáš do­stal slovo Hos­po­di­novo: 27 „Hle, já jsem Bůh vše­ho stvoření. Je snad něco nad mé síly? 28 Nuže, tak praví Hos­po­din: Hle, vy­dávám toto město do ru­kou Babyloňanů a do ru­kou babylon­ského krále Nabukadne­za­ra, který je do­bu­de. 29 Babyloňané, kteří na něj útočí, vtrh­nou dovni­tř a město vy­pálí; spálí je i s do­my, na je­jichž stře­chách mě li­dé uráže­li, když pá­li­li ka­di­dlo Baalovi a obětova­li ú­lit­by pro cizí bo­hy. 30 Synové Iz­rae­le i Judy už od mládí jen pá­chají, co je zlé v mých očích. Ano, synové Iz­rae­le mě pořád jen urážejí tím, co vlastní­ma ruka­ma dělají, praví Hos­po­din. 31 Ode dne, kdy bylo vy­stavěno, až dodnes mi toto město bylo jen k zlosti. Hněva­li mě tak, že je mu­sím vy­hnat ze své přítom­nosti. 32 Synové Iz­rae­le i Judy mě uráže­li vším tím zlem, které pá­cha­li – oni i je­jich králové, vel­moži, kněží i pro­ro­ci – vše­chen Juda i obyva­te­lé Je­ruzalé­ma. 33 Ukazova­li mi záda, a ne tvář. Znovu a znovu jsem je chtěl poučit, ale ne­po­s­lou­cha­li a poučení ne­při­jí­ma­li. 34 V do­mě, který se na­zývá mým jménem, na­stavě­li své ohavné mod­ly a tak ho po­sk­vrni­li. 35 V údo­lí Ben-hi­nom také vy­stavě­li obě­tiště Baalovi, aby tam pro­vádě­li své syny a dce­ry ohněm jako oběť Mo­lo­chovi. To jsem jim pře­ce ne­přikázal, to mi ne­přišlo ani na mysl – že bu­dou pro­vádět ta­kovou ohavnost a svádět Judu k hří­chu! 36 Říká­te: ‚Město padne mečem, hla­dem a mo­rem do ru­kou babylon­ského krále.‘ Toto však praví Hos­po­din, Bůh Iz­rae­le: 37 Hle – znovu je shro­máždím ze všech zemí, do ni­chž jsem je ve svém zuřivém hněvu a v hroz­ném roz­lícení roz­ptý­lil. Přive­du je zpět na toto místo a způsobím, aby ži­li v bez­pečí. 38 Bu­dou mým li­dem a já budu je­jich Bo­hem. 39 Dám jim jedno srd­ce a jednu ces­tu, aby mě cti­li po všech­ny dny – pak bude dobře jim i je­jich po­tomkům. 40 Uzavřu s nimi věčnou smlou­vu, že je nikdy ne­z­bavím svého dob­ro­diní. Do srd­cí jim vložím, aby mě cti­li, aby se ode mě už ne­od­vrá­ti­li. 41 S ra­dostí jim budu pro­kazovat dob­ro­diní; pevně je za­sadím v této ze­mi, ce­lým svým srd­cem a ce­lou duší. 42 Ano, tak praví Hos­po­din: Jako jsem na ten­to lid uve­dl všech­no to ve­liké neštěstí, tak na ně uve­du všech­no dob­ro­diní, které jsem jim za­s­lí­bil. 43 A v této ze­mi, o níž říká­te: ‚Padla do ru­kou Babyloňanů, zby­la z ní pusti­na bez li­dí a dobytka,‘ nuže v této zemi se znovu bu­dou ku­po­vat po­le. 44 Bu­dou se ku­po­vat za peníze, kupní list se bude po­tvrzovat podpi­sem, bude se pečetit a bu­dou zváni svěd­kové – v kra­ji Ben­jamín, v oko­lí Je­ruzalé­ma, ve měs­tech Ju­dy, ve měs­tech na horách, ve měs­tech pod­hůří i ve měs­tech Nege­vu, ne­boť změním je­jich osud, praví Hospodin.“