Bible21 › Jeremiáš › 23

Jeremiáš

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40
• 41
• 42
• 43
• 44
• 45
• 46
• 47
• 48
• 49
• 50
• 51
• 52

Spravedlivý Výhonek1 „Běda pastýřům, kteří hu­bí a roz­hánějí ovce na mé pas­t­vině! praví Hos­po­din. 2 Hos­po­din, Bůh Iz­rae­le, pro­to pro­hlašuje o pastýřích pa­sou­cích můj lid: Pro­tože roz­hání­te a roz­ptylujete mé ovce a ne­stará­te se o ně, hle, já s vá­mi zúč­tu­ji za vaše zloči­ny, praví Hos­po­din. 3 Zbytky svého stáda pak shro­máždím ze všech zemí, kam jsem je ro­ze­h­nal, a přive­du je zpět na je­jich pas­t­vi­nu, kde se roz­plodí a roz­množí. 4 Us­tanovím nad nimi pastýře, kteří o ně bu­dou pečovat, takže už se ne­bu­dou bát a strachovat a ne­bu­de už chybět ani je­diná, praví Hos­po­din. 5 Hle, při­cházejí dny, praví Hos­po­din, kdy vzbudím Davi­dovi sprave­dlivý Výho­nek. Ten bude vládnout jako moud­rý král a na­sto­lí v zemi právo a sprave­dlnost. 6 Za jeho dnů bude Juda za­chráněn a Iz­rael bude žít v bez­pečí. A toto je jméno, jímž bude na­zýván: HOS­PO­DIN – NAŠE SPRAVE­DLNOST. 7 Hle, při­cházejí dny, praví Hos­po­din, kdy už ne­bu­dete ří­kat: ‚Ja­kože je živ Hos­po­din, který vy­ve­dl syny Iz­rae­le z Egypta,‘ 8 ale: ‚Ja­kože je živ Hos­po­din, který vy­ve­dl po­tom­stvo domu Iz­rae­le zpět ze se­verní země a ze všech zemí, do kterých je rozehnal.‘ Vrátí se to­tiž zpátky do vlasti.“ Lživí proroci9 O prorocích: Srdce mám zlomené, kosti se ve mně chvějí, jsem jako opilec, jako muž vínem zmožený – to kvů­li Hospodinu, kvůli jeho svatým slovům! 10 Země je to­tiž plná nevěrníků, pod je­jichž klet­bou vyprahla, pastviny vy­schly, zby­la pustina. Jejich dráha je to­tiž zlá, jejich moc je ne­sprave­dlivá. 11 „Pro­ro­ci i kněží jsou bezbožní; i ve svém chrámě na­cházím je­jich zločiny, praví Hos­po­din. 12 Je­jich ces­ta pro­to bude kluzká, padnou ve tmě, do níž bu­dou vyhnáni, až na ně do­pustím neštěstív ča­se, kdy s nimi zúčtuji, praví Hos­po­din. 13 U pro­roků v Sa­maří jsem vi­děl nechutnost: prorokovali při Baalovia svádě­li Iz­rael, můj lid. 14 U pro­roků v Je­ruzalémě jsem vi­děl úděsnost: páchání ne­vě­ry a život ve lži; zločincům do­dávají odvahy, aby se nikdo ne­od­vrá­til od své špatnosti. Všichni jsou pro mě jako Sodoma, všichni v tom městě jsou jako Gomora!“ 15 Nuže, toto praví Hos­po­din zástupů o těch prorocích: „Hle, na­kr­mím je pe­lyňke­ma k pi­tí jim dám jed, protože od pro­roků v Je­ruzaléměse šíří bezbožnost do ce­lé země.“ 16 Toto praví Hos­po­din zástupů: „Ne­po­s­lou­chej­te slova pro­roků, kteří vám pro­ro­kují, aby vás na­plni­li falešnou na­dějí. Vi­dění, o kterých mluví, si sami vy­mys­le­li, ne­po­cházejí z úst Hos­po­di­nových. 17 Těm, kdo mnou po­hrdají, stále tvrdí: ‚Hos­po­din praví: Bu­dete žít v pokoji!‘ Všem, kdo se řídí svým za­rpu­ti­lým srd­cem, namlou­vají: ‚Nic zlého se vám nestane!‘ 18 Kdo ale stál v radě Hos­po­di­nově, aby vi­děl a slyšel jeho řeč? Kdo dával po­zor, aby jeho slova uslyšel?“ 19 Hle, Hos­po­di­nova vichřice – je­ho hněv už zuří! Na hlavy da­re­báků snáší sevichr bouř­livý! 20 Hos­po­dinův hněv se neodvrátí, dokud ne­pro­ve­de a nesplní, co ve svém srd­ci usoudil. V na­d­cházejících dnech­to­mu jasně po­ro­zumí­te. 21 „Ne­po­slal jsem ty proroky, a přesto běží; nemluvil jsem k nim, a přesto pro­ro­kují. 22 Kdy­by v mé radě býva­li stáli, můj lid by se­z­ná­mi­li s mý­mi slovy;odvrátili by je od je­jich zlé cesty, od je­jich zlého jednání. 23 Jsem snad Bůh, jen když jsem blízko? praví Hospodin. Nejsem snad Bůh i dale­ko? 24 Může se někdo tak dobře skrýt, že bych ho neviděl? praví Hospodin. Já pře­ce na­plňu­ji nebe i zem! praví Hos­po­din. 25 Slyšel jsem, co ří­kají ti pro­ro­ci, kteří mým jménem pro­ro­kují lži. Prý: ‚Měl jsem sen! Měl jsem sen!‘ 26 Jak dlouho ještě? Není snad v srd­ci pro­roků, kteří tak pro­ro­kují, samá lež? Pro­ro­kují pod­vo­dy, které si sami vy­mys­le­li. 27 Mys­lí si, že tě­mi sny, které si jedni druhým vy­právějí, při­mějí můj lid za­po­menout na mé jméno, tak jako na mé jméno za­po­mně­li je­jich ot­cové kvů­li Baalovi. 28 Pro­rok, je­muž se zdál sen, ať si ten sen vypráví. Kdo ale má mé slovo, ten ať je věrně mluví. Co je slá­ma ve­dle zrní? praví Hos­po­din. 29 Není mé slovo jako oheň? praví Hospodin. Jako kla­divo skálu dr­tící? 30 Hle, já jsem pro­ti těm pro­rokům, praví Hos­po­din, kteří kra­dou má slova jedni od druhých. 31 Hle, jsem pro­ti těm pro­rokům, praví Hos­po­din, kteří me­lou jazykem a ří­kají: ‚Tak praví Hospodin.‘ 32 Hle, jsem pro­ti těm, kteří pro­ro­kují lživé sny, praví Hos­po­din; když je vy­právějí, svádějí můj lid svý­mi ne­horázný­mi výmys­ly. Já jsem je ne­po­slal a nic jsem jim ne­svěřil. Ne­mo­hou to­muto lidu ni­jak po­mo­ci, praví Hospodin.“ 33 „Když se tě někdo z lidu nebo z pro­roků či z kněží ze­ptá: ‚Jaký je or­tel od Hospodina?‘ – od­po­víš: ‚Jaký or­tel? Od­vrh­nu vás! praví Hospodin.‘ 34 Kdoko­li z pro­roků, kněží či lidu se ohání ‚or­te­lem od Hos­po­di­na‘ , s ta­kovým i s jeho do­mem zúč­tu­ji. 35 Je­den druhého se má­te ptát: ‚Co Hos­po­din od­po­věděl? Co Hos­po­din říkal?‘ 36 Už ale nemá­te ani zmiňovat ‚or­tel od Hos­po­di­na‘ , pro­tože za or­tel od Hos­po­di­na vy­dává každý svá vlastní slova. Takhle převrací­te slova živého Bo­ha, Hos­po­di­na zástupů, naše­ho Bo­ha! 37 Má­te se ptát pro­roka: ‚Co ti Hos­po­din od­po­věděl? Co Hos­po­din říkal?‘ 38 Pro­tože se však ohání­te ‚or­te­lem od Hos­po­di­na‘ , nuže toto praví Hos­po­din: Používá­te slova ‚or­tel od Hos­po­di­na‘ , ačko­li jsem vám ta slova ří­kat za­kázal. 39 Pro­to na vás teď dočis­ta za­po­menu a ze své přítom­nosti vás od­vrh­nu i s tím měs­tem, které jsem dal vám a vašim ot­cům. 40 Uvalím na vás věčnou po­hanu a věčnou po­tu­pu, jaká se ne­dá zapomenout!“