Bible21 › Jeremiáš › 18

Jeremiáš

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40
• 41
• 42
• 43
• 44
• 45
• 46
• 47
• 48
• 49
• 50
• 51
• 52

Hrnčíř a hlína1 Slovo, které Je­re­miáš do­stal od Hos­po­di­na: 2 „Vstaň a jdi do hrnčířova do­mu. Tam ti oznámím svá slova.“ 3 Ode­šel jsem tedy do hrnčířova domu a hle, právě pracoval na hrnčířském kruhu. 4 Nádo­ba, kte­rou z hlí­ny tva­roval, se mu ale pod ruka­ma zkazi­la, a tak za­čal znovu a dělal z ní ji­nou nádo­bu, která by se mu lí­bi­la. 5 Teh­dy do­stal jsem slovo Hos­po­di­novo: 6 „Ne­mo­hu snad s vá­mi naložit jako ten­to hrnčíř, dome Iz­rae­le? praví Hos­po­din. Hle, jste v mé ru­ce, jako je hlí­na v ruce hrnčíře, dome Iz­rae­le. 7 Kdyko­li mohu pro­hlá­sit o náro­du nebo králov­ství, že je vy­vrátím, pod­vrátím a zničím; 8 pokud se však ten národ, o kterém jsem mlu­vil, od­vrátí od svého zla, pak i já upustím od zla, jež jsem za­mýš­lel pro­ti nim. 9 Jin­dy zas mohu pro­hlá­sit o náro­du nebo králov­ství, že je vy­bu­du­ji a za­sadím; 10 pokud však bu­dou pá­chat, co je v mých očích zlé, a ne­bu­dou mě po­s­lou­chat, pak i já upustím od dob­ra, jež jsem jim slí­bil pro­kázat. 11 Teď tedy řekni lidu Judy a obyva­te­lům Je­ruzalé­ma: ‚Tak praví Hos­po­din: Hle, chys­tám pro­ti vám něco zlého, vy­mýšlím na vás plán! Od­vrať­te se pro­to každý od své zlé ces­ty; na­prav­te své ces­ty a své jednání.‘ 12 Oni však na to řek­li: ‚­Marné řeči! Bu­de­me žít pod­le svých vlastních plánů, každý se bu­de­me ří­dit svým za­rpu­ti­lým a zlým srdcem.‘“ 13 A pro­to tak praví Hospodin: „Ptejte se mezi náro­dy – Kdo kdy co ta­kového slyšel? Panna iz­rael­ská pro­vádí­tu nej­hroz­nější věc! 14 Mizí snad z pole ka­meníne­bo z Li­bano­nu sníh? Vysychají snad mezi ho­ra­michladné bys­tři­ny? 15 Můj lid však na mě zapomněl, pálí ka­di­dlo marnostem! Na svých cestách klopýtli, na stezkách odvěkých, a ode­š­li ji­nou pěšinou, cestou ne­u­pra­venou. 16 Je­jich země pro­to bude bu­dit děs, navždy se nad ní bude syčet úžasem. Každý, kdo tudy půjde, se zhrozí a hlavou po­třese. 17 Ja­ko­by větrem východnímje před pro­tivníkem rozpráším. V den, kdy při­jde je­jich bída, ukážu jim záda, a ne tvář.“ Spiknutí proti Jeremiášovi18 Oni však na to řek­li: „Po­jď­me, mu­sí­me na Je­re­miáše něco vy­mys­let! Zákon se knězi nikdy ne­ztratí, stejně jako rada mudrci a slovo pro­ro­kovi. Po­jď­me, ubi­jme ho tedy jazykem a na jeho slova vůbec nedbejme!“ 19 Všimni si mě, Hospodine, slyš hlas mých odpůrců! 20 To se má odplácet dob­ro zlem, že na mě kopou jámu? Pamatuj, jak jsem se stavěl před te­be a při­mlou­val se za ně, abych od nich od­vracel tvůj hněv. 21 Na je­jich dě­ti pro­to do­pu­sť hlad, vydej je meči napospas! Ať je­jich že­ny ovdoví a při­jdou o děti, jejich muži ať pro­padnou smrti, jejich mladíci ať padnou mečem v bo­ji! 22 Z je­jich do­mů ať se nářek ozývá, až na ně náhle přive­deš útočníka – vž­dyť mi vy­kopa­li já­mu, aby mě lapili, mé nohy chtě­li chy­tit do pasti. 23 Hos­po­di­ne, ty sám víšo všech je­jich plánech, aby mě zabili. Neodpouštěj jim je­jich viny, nepřehlížej je­jich hřích! Jen ať se před te­bou skácejí; v ča­se svého hněvu za­kroč pro­ti nim!