Bible21 › Jeremiáš › 14

Jeremiáš

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40
• 41
• 42
• 43
• 44
• 45
• 46
• 47
• 48
• 49
• 50
• 51
• 52

Sucho v zemi1 Slovo Hos­po­di­novo, které Je­re­miáš do­stal ohledně su­cha: 2 „Juda truchlí, jeho měs­ta chátrají. Oplakávají zemi, z Je­ruzalé­ma stoupá křik. 3 Vel­moži své sluhy pro vodu posílají; chodí k nádržím, ale ty jsou bez vody. Vracejí se s prázdný­mi vědry;zklamáni a za­hanbe­nis­krývají hlavu v dlaních. 4 Půda je rozpukaná, protože v zemi neprší; rolníci pro­to samým zklamáním­skrývají hlavu v dlaních. 5 I ta laň opouští v kra­ji mláďata, protože ze­leň zmize­la. 6 Divo­cí osli sto­jí na ho­lých návrší­cha větří jako šakali; napínají zrak, až jim selhává, protože tráva zmizela.“ 7 Naše viny nás, Hos­po­di­ne, usvědčují, kvůli své­mu jménu ale zasáhni! Mnohokrát jsme se odvrátili, proti to­bě jsme hřeši­li. 8 Ach, na­děje Izraele, náš Spa­si­te­li v ča­se soužení! Proč se k této zemi chováš jako cizinec, jako poutník, co se jen na noc za­staví? 9 Pro­č se chováš jako za­skočený člověk, jako bo­jovník, co ne­dove­de zachránit? Jsi pře­ce, Hos­po­di­ne, vpro­střed nás! Tobě patříme! Neopouštěj nás! 10 Toto praví Hos­po­din o tom­to lidu: „Tak rá­di se toulají, nohy si vůbec nešetří! Proto v nich Hos­po­din nemá zalíbení; nyní si připo­mene je­jich vi­nya ztrestá je­jich hřích.“ Nemodli se za tento lid11 Hos­po­din mi ře­kl: „Ne­mod­li se za ten­to lid, za jeho blahobyt. 12 Ani když se bu­dou postit, ne­vy­s­lyším je­jich vo­lání. Ani když při­ne­sou zápalné a moučné obě­ti, nena­jdu v nich za­líbení. Mečem, hla­dem a mo­rem s nimi skoncuji.“ 13 „Ach ne, Hos­po­di­ne, Pane můj!“ zvo­lal jsem. „Pro­ro­ci jim pře­ce ří­kají: ‚Ne­za­ku­sí­te meč, hlad na vás ne­při­jde! Na tom­to místě vás jis­tě ob­dařím pravým pokojem.‘“ 14 „­Ti pro­ro­ci mým jménem pro­ro­kují lži,“ ře­kl mi na to Hos­po­din. „Já jsem je ne­po­slal, nic jsem jim ne­svěřil ani jsem s nimi ne­mlu­vil. Pro­ro­kují vám lživá vi­dění, nicotné věšt­by a vy­myšlené pod­vo­dy. 15 Nuže, toto praví Hos­po­din o pro­ro­cích, kteří pro­ro­kují mým jménem, ačko­li jsem je ne­po­slal, a kteří tvrdí, že na tuto zemi ne­při­jde meč a hlad: Sami ti pro­ro­ci za­jdou mečem a hla­dem! 16 Lid, které­mu pro­ro­kují, pak bude ležet v ulicích Je­ruzalé­ma po­ražen hla­dem a mečem a nikdo je ne­po­hřbí – je ani je­jich že­ny, je­jich syny ani dce­ry. Tak na ně vy­li­ji je­jich neštěstí.“ Nezavrhuj nás!17 „Vyřiď jim tato slova: Dnem i no­cí mi z očí kanou slzy, nejdou zastavit. Má panen­ská dce­ra je těžce zraněná, bolestná rá­na můj lid po­stih­la. 18 Jdu-li do kraje, hle – mečem pobití, vejdu-li do měs­ta, hle – vy­čerpaní hlady! Proroci i kněží v ce­lé ze­mivedou své ře­mes­lo a nic netuší.“ 19 To jsi oprav­du Judu zavrhl? Cítíš ta­kový odpor k Sionu? Proč jsi nás to­lik bil, že se nemůže­me uzdravit? Vyhlížíme klid, a nic dob­rého není; čekáme čas uzdravení, a hle – zděšení! 20 Uznává­me, Hos­po­di­ne, jak jsme zlí; naši ot­cové se pro­vi­ni­lia i my jsme pro­ti to­bě hřeši­li. 21 Kvů­li své­mu jménu nás nezavrhuj, nepotupuj svůj slavný trůn! Pamatuj na svou smlou­vu s námi, neruš ji! 22 Umí snad mod­ly národů dávat déšť? Prší snad z nebe samo od sebe? Ne, Hos­po­di­ne, Bože náš, to ty! V tebe skládá­me naději, jsi to ty, kdo vše působí!