Bible21 › Jeremiáš › 13

Jeremiáš

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40
• 41
• 42
• 43
• 44
• 45
• 46
• 47
• 48
• 49
• 50
• 51
• 52

Lněný pás1 Hos­po­din ke mně pro­mlu­vil: „Jdi si kou­pit lněný pás. Opásej se jím na bed­rech, ale ve vodě ho neper.“ 2 Kou­pil jsem si tedy be­derní pás, jak Hos­po­din ře­kl, a opásal se jím. 3 Znovu jsem do­stal slovo Hos­po­di­novo: 4 „Vez­mi ten pás, který sis kou­pil a který nosíš na bed­rech, vstaň, jdi k Pra­tu a tam ho schovej ve skalní puklině.“ 5 Šel jsem tedy a schoval jej u Pra­tu, jak mi Hos­po­din přikázal. 6 Po mno­ha dnech mi pak Hos­po­din ře­kl: „Vstaň, jdi k Pra­tu a vez­mi od­tud onen pás, který jsem ti tam přikázal schovat.“ 7 Šel jsem tedy k Pra­tu na místo, kde jsem pás před­tím schoval, vy­hrabal jsem ho, a hle – pás byl ples­nivý a úplně na nic. 8 Teh­dy jsem do­stal slovo Hos­po­di­novo: 9 „To­to praví Hos­po­din: Právě tak zkazím pý­chu Judy a ne­smírnou pý­chu Je­ruzalé­ma! 10 Ten­to zlý lid, který odmítá po­s­lou­chat má slova, který se řídí svým za­rpu­ti­lým srd­cem a od­chází za cizí­mi bo­hy, aby jim sloužil a klaněl se jim, bude jako ten­to pás – úplně na nic. 11 Jako se pás ovíjí ko­lem lid­ských be­der, tak jsem k sobě přivi­nul ce­lý dům Iz­rae­le a ce­lý dům Ju­dy, praví Hos­po­din. Chtěl jsem, aby byli mým li­dem, mým věhla­sem, chválou a oz­do­bou, oni však neposlouchali.“ Vinné džbány12 „Vyřiď jim tato slova. Tak praví Hos­po­din, Bůh Iz­rae­le: Každý džbán se plní vínem. Když ti namítnou: ‚Copak ne­ví­me, že se každý džbán plní vínem?‘ 13 řekni jim – Tak praví Hos­po­din: Hle, já všech­ny obyva­te­le této země, krále sedící na Davi­dově trůnu, kněze, pro­roky i všech­ny obyva­te­le Je­ruzalé­ma, na­plním tak, že bu­dou opi­lí. 14 Roz­tříštím je jed­ny o druhé, ro­diče i dě­ti, praví Hos­po­din. Ne­bu­du mít sou­cit ani sli­tování, ne­smi­lu­ji se, dokud je nezničím.“ Půjdete do zajetí15 Po­zorně po­s­lou­chej­te, od­lož­te pýchu, vždyť mlu­vil Hos­po­din. 16 Vzdej­te slávu Hos­po­di­nu, své­mu Bohu, dříve než tmou vše zahalí, dříve než vaše nohy za­kopnouv příšeří mezi horami. Vyhlížíte světlo, on je však pro­mění v stín smrti, obrátí je ve tmu nej­hlu­bší. 17 Jest­liže neposlechnete, spláču nad vaší pýchou potají, mé oči bu­dou pla­kat hořce, přetékat bu­dou slza­mi­nad Hos­po­di­novým stá­de­mod­vlečeným do za­jetí. 18 „Vyřiď krá­li a královně mat­ce: ‚Se­sedně­te z trůnů na zem; vaše skvostné ko­ru­ny vám spadnou z hlav!‘ 19 Měs­ta v Nege­vu bu­dou za­vře­na, nikdo je ne­bu­de moci ot­vírat. Ce­lý Juda bude vy­stěhován, vy­stěhován bude docela.“ 20 Zvedně­te oči, po­hleď­te­na ty, kdo táhnou od severu! Kde má­te stádo vám svěřené, ovce, jež byly vaší chlou­bou? 21 Co řekneš, až ti určí za vlád­cety, jež sis pěstova­la jako spojence? Nepřepadnou tě bo­lesti­ja­ko ženu, když rodí? 22 Ptáš-li se sama sebe: „Proč mě to potkalo?“ – To za množství tvých vin ti zve­dli sukně a zprzni­li ti tělo! 23 Může si Habešan změnit barvu kůže­ane­bo le­opard své skvrny? Pak bys­te i vy moh­li jednat dobře, kdo jste si navyk­li být zlí! 24 „Roz­práším tě jako plevy unášené pouštním vichrem. 25 To bude tvůj úděl, to jsem ti vy­měřil, praví Hos­po­din, pro­tože jsi na mě za­po­mně­la a uvěři­la lži. 26 Já sám ti pro­to zvednu sukně až přes ob­ličej, ať se ukáže tvá han­ba, 27 tvé cizo­ložství, tvůj chtíč i tvé zvrhlé smilnění. Vi­děl jsem tvé ne­chutnosti na kop­cích i v po­lích. Běda ti, Je­ruzalé­me! Jak dlouho ještě bu­deš nečistý?“