Bible21 › Jeremiáš › 30

Jeremiáš

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40
• 41
• 42
• 43
• 44
• 45
• 46
• 47
• 48
• 49
• 50
• 51
• 52

Tvé rány zhojím1 Slovo, které Je­re­miáš do­stal od Hos­po­di­na: 2 „Tak praví Hos­po­din, Bůh Iz­rae­le: Všech­na slova, která jsem k to­bě pro­mlu­vil, za­piš do kni­hy. 3 Hle, při­cházejí dny, praví Hos­po­din, kdy svůj lid Iz­rael a Judu přive­du zpět ze za­jetí a navrátím je do země, kte­rou jsem dal je­jich ot­cům, aby ji obsadili.“ 4 Toto jsou slova, která Hos­po­din pro­mlu­vil o Iz­rae­li a Ju­dovi. 5 Tak praví Hospodin: „Slyšíme vy­děšený křik – či­rá hrůza, žádný klid! 6 Roz­hlédně­te se a ptej­te se: Copak může muž rodit? Proč tedy vi­dím všech­ny mužes ruka­ma na břiše jako rodičky, s po­pe­lavý­mi tváře­mi? 7 Běda, bude to hroz­ný den­ja­ko žádný jiný, čas Jáko­bova soužení – bu­de z něj ale za­chráněn. 8 Toho dne, praví Hos­po­din zástupů, zlá­mu jho na je­jich ší­ji a zpřetrhám je­jich po­stro­je, takže už ne­bu­dou sloužit cizákům, 9 ale bu­dou sloužit Hos­po­di­nu, své­mu Bo­hu, a své­mu krá­li Davi­dovi, kterého jim us­tanovím. 10 Ne­boj se, můj služebníku, Jákobe, a ty, Iz­rae­li, ne­děs se, praví Hospodin. Hle, za­chráním tě z dálné cizi­nya tvé po­tomky z je­jich vyhnanství. Jákob se vrátí a odpoči­ne v bez­pečía nikdo už ho ne­vy­děsí. 11 Vž­dyť já jsem s te­bou, praví Hospodin, já tě zachráním. Skoncuji se vše­mi národy, do kterých jsem tě rozprášil. S te­bou však nikdy neskončím, i když tě ztrestám po právua nene­chám tě bez trestu.“ 12 Tak praví Hospodin: „Tvá zranění se nehojí, tvé rá­ny bo­lí. 13 Není, kdo by tě obhájil, není léku na tvé bolesti, nikdo tě ne­dokáže uz­dravit! 14 Všich­ni tví mi­len­ci na tebe zapomněli, žádný z nich o tebe nestojí. Ranil jsem tě jako nepřítel, ztrestal tě jako surovec, protože máš to­lik vina tvůj hřích se to­lik roz­množil. 15 Pro­č sténáš nad svým zraněním? Tvou bo­lest nejde vyléčit. To já jsem ti to způsobil, protože máš to­lik vina tvůj hřích se to­lik roz­množil! 16 Všich­ni, kdo tě požírají, však bu­dou sežráni, všichni, kdo tě sužují, půjdou do zajetí. Ti, kdo tě plení, bu­dou sami pleněnia všech­ny, kdo tě olu­pují, ne­chám olou­pit. 17 Ano, já obnovím tvé zdraví, tvé rá­ny zho­jím, praví Hospodin, neboť tě na­zýva­li poběhlicí: ‚O Sion pře­ce nikdo nestojí!‘“ 18 Tak praví Hospodin: „Hle, přive­du ze za­jetí Jáko­bovy stany, nad jeho příbytky se slituji. Město se vy­staví tam, kde byly trosky, a palác bude tam, kde má být. 19 Ro­ze­z­ní se od­tud chvalozpěvy, zas bude slyšet hlas veselí. Rozmnožím je, aby jich neubývalo, oslavím je, a ne­bu­de jich málo. 20 Bu­dou mít dětí tak jako kdysi, jejich obec pře­de mnou se znovu ustaví, se vše­mi, kdo je utis­kují, ale zúč­tu­ji. 21 Je­jich vlád­cem bude je­den z nich, z je­jich stře­du vzejde je­jich panovník – přizvu ho blíž a on ke mně přistoupí. Vždyť kdo by se ji­nak od­vážilke mně přistou­pit? praví Hos­po­din. 22 Vy bu­dete mým li­de­ma já budu vaším Bohem.“ 23 Hle, Hos­po­di­nova vichřice – je­ho hněv už zuří! Na hlavy da­re­báků snáší sevichr bouř­livý! 24 Hos­po­dinův planou­cí hněv se neodvrátí, dokud ne­pro­ve­de a nesplní, co ve svém srd­ci usoudil. V na­d­cházejících dnech­to­mu po­ro­zumí­te.