Bible21 › Jeremiáš › 49

Jeremiáš

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40
• 41
• 42
• 43
• 44
• 45
• 46
• 47
• 48
• 49
• 50
• 51
• 52

Slovo o Amonu1 Toto praví Hos­po­din o Amoncích: „Copak Iz­rael nemá děti? Copak nemá žádné dědice? Proč tedy Mo­loch dědí po Gádovia jeho lid tam byd­lí ve měs­tech? 2 Hle, při­cházejí dny, praví Hos­po­din, kdy pro­ti Rabě Amon­ců za­křičím do bitvy. Zbu­de z ní jen hro­ma­da su­tin, její ves­nice bu­dou spále­ny a Iz­rael vy­žene ty, kdo jej vy­háně­li, praví Hos­po­din. 3 Kví­lej, Cheš­bo­ne, Aj je vyhuben, obyvatelky Ra­by, bědujte, oblečte py­tel a kvílejte, mezi hradba­mi sem tam běhejte! Moloch ode­jde do vy­hnan­stvía s ním i jeho kněží a vel­moži. 4 Chlu­bíš se svý­mi pláněmi? Že je tvá pláň tak úrodná, dcero nevěrná? Spoléháš na své poklady, prý: ‚Kdo by mě napadal?‘ 5 Hle, přive­du na tebe hrů­zu, praví Hos­po­din, Pán zástupů, hrů­zu z ce­lého tvého oko­lí. Bu­dete ro­ze­h­náni každý na ji­nou stranu a nikdo už ne­shro­máždí ty, kdo se roz­prch­li. 6 Pozdě­ji ale osud Amon­ců změním, praví Hospodin.“ Slovo o Edomu7 Toto praví Hos­po­din zástupů o Edomu: „Copak už není moud­rost v Temanu? Přišli roz­vážní o rozum? Je je­jich moud­rost k niče­mu? 8 Ob­rať­te se a utečte! Dedanští, skryj­te se v dolině! Na Ezaua to­tiž přive­du neštěstív čas, kdy s ním zúč­tu­ji. 9 Při­jdou-li na tvé hroz­ny česáči, nechají aspoň paběrky. Přepadnou-li tě v noci zloději, vezmou jen to, co bu­dou chtít. 10 Já však Ezaua svléknu donaha, odhalím jeho úkry­ty, už se neschová! Jeho dě­ti i příbuzní bu­dou zničeni, nezbude mu sou­sed, jenž by ho os­lovil: 11 ‚Nech tu své si­ro­tky, já je ne­chám žít, tvé vdovy ať ve mne doufají.‘“ 12 Tak praví Hos­po­din: „Hle, ti, kdo nemě­li pít ka­lich hněvu, jej teď mu­sí pít – a ty bys měl uniknout bez tre­s­tu? Ne­u­nikneš, ten ka­lich vy­pi­ješ! 13 Přísahám při sobě samém, praví Hos­po­din, že Bo­s­ra se stane děsnou pusti­nou, že bude po­směškem a na­dávkou a všech­na její měs­ta zůstanou v troskách na věčnost.“ 14 Od Hos­po­di­na jsem slyšel zprávu, že byl vy­s­lán po­sel k národům: Šikujte se! Vzhů­ru k útoku! Válčete pro­ti Edo­mu! 15 „Hle, činím tě ne­pa­trným mezi národy, mezi lid­mi bu­deš v opo­vržení. 16 Kla­me tě hrůza, kte­rou vzbuzuješ, a pý­cha tvého srdce. V ro­ze­klaných skalách sis zří­dil obydlí, obsadils hor­ské vrcholy. I kdy­by ses vy­soko jak orel uhnízdil, i od­tam­tud tě strh­nu, praví Hos­po­din. 17 Edom bude bu­dit děs. Každý, kdo tudy půjde, zhrozí se a užas­ne nad vše­mi rana­mi, jež na něj do­padly. 18 Jako když byla roz­vráce­na Sodo­ma a Go­mo­rai s měs­ty v je­jich oko­lí, praví Hospodin, ani zde ne­bu­de nikdo žít, neusadí se tu žádný smr­telník. 19 Jako když lev vy­ráží z jordán­ského houští­na za­vlažené pastviny, stejně tak vy­ženu Edom­ce znena­dáníz je­jich území. Kdo je ten vy­vo­lený, je­hož tím pověřím? Kdo je jako já? Kdo si mě předvolá? Kdo je ten pastýř, jenž pře­de mnou obstojí?“ 20 Nuže, slyš­te, co Hos­po­din roz­ho­dl o Edo­mu a co za­mýšlí pro­ti obyva­te­lům Temanu: I ti nejmenší ze stáda bu­dou od­vlečenii je­jich pas­t­vi­na se zhrozí nad ni­mi. 21 Rachot je­jich pá­du otřese zemí, až k Rudé­mu moři se po­ne­se je­jich křik. 22 Hle, orel se zvedá a do­lů vrhá se, nad Bo­srou kříd­la rozestře! Srdce edom­ských hr­dinů bude v onen den­ja­ko srd­ce že­ny v po­rodních bo­les­tech. Slovo o Damašku23 O Damašku: „Chamát i Arpád leží v hanbě, neboť zlou zprávu slyšeli; zmítají se hrůzou jako moře, jež nelze utišit. 24 Da­mašek slábne, zachvácen dě­sem se dává na útěk, jak ro­dička je sevřen v bo­les­tech. 25 Ach, jak je opuštěno město slavné pověsti, to město ra­dosti! 26 Ano! Jeho mlá­den­ci padnou v ulicích, všichni bo­jovníci bu­dou v ten den zabiti, praví Hos­po­din zástupů. 27 Za­pálím na da­mašských hrad­bách oheň, aby po­hl­til Ben-ha­da­dovy paláce!“ Slovo o Kedaru a Chasoru28 Toto praví Hos­po­din o Keda­ru a o králov­stvích chacor­ských kmenů (které pak babylon­ský král Nabukadne­zar po­razil): Do boje pro­ti Kedaru! Zahubte syny Výcho­du! 29 Sta­ny i stáda jim bu­dou vzaty, stanové plach­ty i všech­ny věci. Jejich vel­blou­di bu­dou od­ve­deni pryč, ‚Hrůza všu­de kolem!‘ – tak na ně li­dé za­křičí. 30 Rych­le! Dej­te se na útěk! Chacorští, skryj­te se v dolině! praví Hospodin. Babylonský král Nabukadne­zar se chys­tá pro­ti vám, už na vás vy­mýšlí svůj plán. 31 Vzhů­ru! Do boje pro­ti národu, jenž ži­je v po­hod­lí a poklidu! praví Hospodin. Nemají vra­ta ani závory, žijí o sa­mo­tě, v bez­pečí. 32 Je­jich vel­blou­di jim bu­dou uloupeni, jejich ob­rov­ská stáda bu­dou kořistí. Ty, kteří si ho­lí skráně, ro­ze­ženu do všech stran, praví Hos­po­din; přive­du na ně zká­zu ode­všad! 33 Chacor se stane doupě­tem šakalů, věčnou pustinou. Nebude zde už nikdo žít, neusadí se tu žádný smrtelník.“ Slovo o Elamu34 Slovo Hos­po­di­novo, které na počátku vlá­dy jud­ského krále Cidkiáše do­stal pro­rok Je­re­miáš o Ela­mu. 35 Tak praví Hos­po­din zástupů: „Hle, lá­mu luk Ela­mu – je­ho hlavní sílu! 36 Přive­du na Elam čtyři vichryze čtyř ne­bes­kých stra­na tě­mi vichry ho všu­de rozmetám, takže ne­z­bu­de ani je­den národ, kam elamští utečen­ci ne­při­jdou. 37 Vy­děsím Elam před jeho nepřáteli, před tě­mi, kdo pa­sou po je­jich životě. Uvedu na ně neštěstí, svůj planou­cí hněv, praví Hospodin. Pošlu za nimi meč, abych je vy­hla­dil. 38 Us­tanovím svůj trůn nad Elamem, abych od­tud hu­bil krále i velmože, praví Hos­po­din. 39 V po­sledních dnech ale osud Ela­mu změním, praví Hospodin.“