Bible21 › Jeremiáš › 25

Jeremiáš

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40
• 41
• 42
• 43
• 44
• 45
• 46
• 47
• 48
• 49
• 50
• 51
• 52

Sedmdesát let zajetí1 Slovo, které Je­re­miáš do­stal o veškerém jud­ském lidu ve čtvr­tém roce vlá­dy jud­ského krále Jo­a­ki­ma, syna Jošiášova (což byl první rok babylon­ského krále Nabukadne­za­ra). 2 Pro­rok Je­re­miáš veškeré­mu jud­ské­mu lidu a všem obyva­te­lům Je­ruzalé­ma ře­kl: 3 „Je to už tři­a­dvacet let – od třináctého roku jud­ského krále Jošiáše, syna Amo­nova, až dodneška – co do­stávám slovo Hos­po­di­novo. Znovu a znovu jsem k vám mlu­vil, ale vy jste ne­po­s­lou­cha­li. 4 Hos­po­din k vám znovu a znovu po­sílal všech­ny své služebníky pro­roky, ale vy jste ne­po­s­lou­cha­li, vůbec jste si jich ne­vší­ma­li. 5 Říkáva­li: ‚Od­vrať­te se každý od své zlé ces­ty a svého zlého jednání, ať můžete žít v ze­mi, kte­rou Hos­po­din dal vám a vašim ot­cům od věků až navěky. 6 Nenásle­duj­te cizí bo­hy, ne­s­luž­te jim a ne­klaň­te se jim; ne­po­pou­zej­te mě svý­mi výtvo­ry, ať na vás ne­do­pustím neštěstí!‘ 7 Vy jste mě ale ne­po­s­lou­cha­li, praví Hos­po­din, a k vlastní­mu neštěstí jsme mě po­pou­ze­li svý­mi výtvo­ry. 8 Nuže, toto praví Hos­po­din zástupů: ‚Pro­tože jste ne­po­s­lou­cha­li má slova, 9 hle, po­vo­lám a po­be­ru všech­ny kme­ny ze se­ve­ru, praví Hos­po­din, a přive­du je i se svým služebníkem, babylon­ským králem Nabukadne­za­rem, na tuto zem, na všech­ny její obyva­te­le i na všech­ny náro­dy v oko­lí. Vy­hladím je jako pro­klaté, aby vzbu­zova­li děs a po­směch; zbu­de z nich věčné zbořeniště. 10 Skon­cu­ji s hla­sem ra­dosti a ve­se­lí, s hla­sem ženi­cha a ne­věs­ty, s hla­sem mlýnku i se svět­lem lampičky. 11 Z ce­lé této země zbu­de hrůzná pusti­na a tyto náro­dy bu­dou po se­dm­desát let ot­ročit babylon­ské­mu krá­li. 12 Až se těch se­dm­desát let na­plní, po­trestám babylon­ského krále i jeho národ za je­jich vi­nu, praví Hos­po­din, a ne­chám Babylo­nii zpustnout navěky. 13 Uvalím na tu zem všech­ny své hroz­by, které jsem o ní vy­ř­kl, všech­no, co je za­psáno v této knize, všech­no, co Je­re­miáš pro­ro­koval o všech těch náro­dech. 14 I oni sami bu­dou ot­ročit mo­cným národům a ve­likým králům. Odplatím jim za je­jich skutky, za to, co vlastno­ručně páchali.‘“ Kalich hněvu15 Hos­po­din, Bůh Iz­rae­le, ke mně pro­mlu­vil: „Vez­mi z mé ruky ka­lich s vínem hněvu a dej z něj pít všem národům, k ni­mž tě po­sílám. 16 Až se na­pi­jí, bu­dou se po­tácet a blouznit kvů­li meči, který na ně sesílám.“ 17 Vzal jsem tedy ka­lich z Hos­po­di­novy ruky a na­po­jil jím všech­ny náro­dy, k ni­mž mě Hos­po­din po­slal: 18 Je­ruzalém a jud­ská měs­ta s je­jich krá­li a vel­moži, aby z nich zbyly jen tros­ky budící děs, po­směch a na­dávky (jak je tomu už dnes); 19 fa­rao­na, vlád­ce Egyp­ta, s jeho dvořa­ny a vel­moži i se vším jeho li­dem 20 a vše­mi při­míšený­mi cizinci; všechny krále země Úc; všechny krále fi­lištín­ské země, Aške­lon, Ga­zu, Ekron i ty, kdo zby­li v Ašdo­du; 21 Edom, Moáb i Amon­ce; 22 všech­ny krále Tý­ru a Sidonu; krále zá­mořských břehů; 23 Deda­na, Temu a Búze; všechny, kteří si vy­ho­lují skráně; 24 všech­ny krále Arábie; všechny krále smě­sice národů ži­jících na pouš­ti; 25 všech­ny krále Zimri; všechny krále Elamu; všechny krále Mé­die; 26 všech­ny krále se­ve­ru, blízké i vzdálené, jedno­ho po druhém – všech­na králov­ství země, co jich je na světě. A po nich se na­pi­je král Šešak! 27 „Řekni jim: ‚Tak praví Hos­po­din zástupů, Bůh Iz­rae­le: Pij­te, opij­te se, po­z­vracej­te se a padně­te, že už ne­vstanete, pro­tože na vás se­sílám meč!‘ 28 A kdy­by od tebe odmíta­li ten ka­lich vzít a na­pít se, řekni jim – ‚Tak praví Hos­po­din zástupů: Mu­sí­te pít! 29 Hle, na město, jež nese mé jméno, za­čínám přivádět neštěstí, a vy bys­te mě­li vy­váz­nout? Ne­vy­váznete! Na všech­ny obyva­te­le země už svo­lávám meč, praví Hos­po­din zástupů.‘ 30 Nuže, pro­ro­kuj jim všech­na tato slova a řekni jim: ‚Hospodin řve na výsostech, burácí z příbytku své svatosti. Na vlastní stádo řve jako lev, křičí jako ti, kdo víno lisují, na všech­ny, kdo ži­jí na ze­mi. 31 Po ce­lém světě se šíří hluk boje, neboť Hos­po­din obžaluje národy;soudí se s každým smr­telníke­ma niče­my dává na­po­spas meči. Tak praví Hospodin.‘ 32 Tak praví Hos­po­din zástupů: ‚Hle, od náro­du k náro­du­se šíří neštěstí, od nejza­zších kon­ců světa­se zvedá vichr veliký!‘“ 33 Mrt­vo­ly těch, které Hos­po­din v onen den po­bi­je, bu­dou roz­sety od jedno­ho kon­ce svě­ta po druhý. Nikdo je ne­opláče, nikdo je ne­po­sbírá ani ne­po­hřbí; zůstanou ležet jako hnůj na ze­mi. 34 Kví­lej­te, pastýři, naříkejte, vůdcové stáda, svíjej­te se v prachu! Čas vaší porážky nadešel, padnete jako krásní be­rani. 35 Pastýři ne­bu­dou mít kam utéct, pro vůd­ce stáda ne­bu­de úniku. 36 Slyš! To naří­kají pastýři, vůdcové stáda kví­lejí – Hos­po­din pustoší je­jich pas­t­vi­ny! 37 Pokojné lou­ky utich­noupřed žárem Hos­po­di­nova hněvu. 38 Jako lev vy­jde ze svého příbytkua je­jich zem se stane pusti­noupřed tím krutým žárem – před žárem jeho hněvu!