Bible21 › Jeremiáš › 2

Jeremiáš

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40
• 41
• 42
• 43
• 44
• 45
• 46
• 47
• 48
• 49
• 50
• 51
• 52

Nevěrný lid1 Do­stal jsem slovo Hos­po­di­novo: 2 „Jdi a vo­lej, ať to Je­ruzalém slyší – Tak praví Hospodin: Vzpomínám, jak jsi v mládí byla oddaná, jak jsi mi­lova­la jako nevěsta, jak jsi mě následova­la pouští, v tom ne­hostinném kra­ji. 3 Iz­rael býval Hos­po­di­nu svatý, byl prvo­ti­nou jeho úrody;všichni, kdo jej hl­ta­li, býva­li po­trestánia přišlo na ně neštěstí, praví Hospodin.“ 4 Slyš­te slovo Hos­po­di­novo, dome Jákobův, všech­ny ro­di­ny Iz­rae­lova do­mu! 5 Tak praví Hospodin: „Co na mně vaši ot­cové naš­li špatného, že ode mě ode­š­li tak daleko? Marnost následova­lia marností se sta­li. 6 Už se ne­pta­li: ‚Kde je Hospodin, který nás vy­ve­dl z Egypta, který nás pro­vázel na pouš­tizemí pustou a plnou jam, zemí su­cha a stínu smrti, zemí, kte­rou se nechodí, kde není ani živáčka?‘ 7 Vedl jsem vás do země krásné jako sad, abyste požíva­li da­ry, které plodila. Vy jste však přiš­li a zprzni­li mou zemi, zohavili jste mé dě­dictví! 8 Ani kněží se neptali: ‚Kde je Hospodin?‘ Znalci Záko­na mě neznali, pastýři lidu mě zradili, proroci pro­ro­kova­li při Baalovi, následovali ne­smys­ly. 9 Pro­to vás znovu obviňu­ji, praví Hospodin, a ještě i vaše vnu­ky obviním. 10 Jeď­te se podívat na středo­mořské ostrovy, pošlete něko­ho k be­duínům na poušti; dobře se podívej­te a zvaž­te to: Kdy se co ta­kového stalo? 11 Vy­měnil nějaký národ své bohy, i když to žádní bozi nebyli? Můj lid ale svou Slávu vy­měnilza ne­smys­ly! 12 Zděs­te se, ne­besa, otřásej­te se­hrůzou nad tím, co se stalo, praví Hos­po­din. 13 Můj lid to­tiž spá­chal dvo­jí zlo: Opustili mne, pra­men živých vod, a vy­kopa­li si své roz­pukané nádrže, ze kterých voda vy­teče. 14 Copak je Iz­rael otrok? Copak se na­ro­dil jako čeledín? Proč se tedy stal kořis­tí? 15 Vrče­li a řva­li nad ním lvi; jeho zem zpustoši­li, měs­ta spálili, takže v nich nikdo ne­byd­lí. 16 Z Memfisu a Dafné přiš­li muži, kteří ti lebku roz­bi­li. 17 Copak si za to nemůžeš sama? Opustilas Hos­po­di­na, svého Boha, tenkrát, když s te­bou putoval. 18 Co z toho máš, cho­dit do Egyp­ta – a­by ses vody z Nilu napila? Co z toho máš, do Asýrie cestovat – a­by ses na­pi­la z ře­ky Eufrat? 19 Za vy­učenou ti dá špatnost tvá, tvé od­vrácení tě vytrestá. Poznáš a uvi­díš, jak zle a trp­ce chutná, žes opusti­la Hos­po­di­na, svého Boha, a bázeň pře­de mnou jsi ztratila, praví Hos­po­din, Pán zástupů. 20 Své jho jsi už dávno rozlámala, své po­stro­je jsi strhala: ‚Nebudu sloužit!‘ říkalas. Na kde­jakém vy­šším návršía pod kde­jakým stro­mem košatým­se ale válíš jako ne­věstka. 21 Já jsem tě sázel jako vý­bornou révuz nej­ušlech­ti­lejších sazenic. Jak ses mi moh­la takhle zvrh­noutv plané křoví, jež mi ne­pa­tří? 22 I kdy­by ses mýdlem vy­drhlaa louhu při­da­la sebevíc, skvrna tvé viny pře­de mnou zůstává, praví Panovník Hos­po­din. 23 Jak můžeš ří­kat: ‚Jsem bez poskvrny, nechodila jsem za baaly.‘ Jen se podívej, cos pro­vádě­la v Údolí, nad tím, cos pá­cha­la, se zamysli! Jsi vel­blou­dice pádící svý­mi cesta­mi, 24 divoká oslice, zvyklá na poušti. Jakmile lačně zavětříš, kdo za­drží tvůj chtíč? Kdokoli po ní v čas říje zatouží, najde ji sna­dno, bez ná­mahy. 25 Dej po­zor, ať si ne­u­chodíš no­hya ať se žízní neumoříš. ‚Ne ne,‘ od­po­vídáš, ‚­marné řeči! Miluji cizí a půjdu za nimi!‘ 26 Jako má hanbu přistižený zloděj, tak je hanebný ce­lý dům Iz­rae­lese svý­mi krá­li a vel­možii s kněží­mi a pro­roky. 27 Dře­vo os­lovují: ‚O­tče náš,‘ kameni ří­kají: ‚Jsi má rodička.‘ Ukazují mi záda, a ne tvář, jakmile je však stih­ne bída, volají: ‚Při­jď a za­chraň nás!‘ 28 Kde jsou ti tví bo­hové, které sis pořídil? Jen ať tě při­jdou z tvé bí­dy zachránit! Máš pře­ce to­lik bo­hů, Judo – jedno­ho boha na každé město! 29 Z če­ho mě chcete obvinit? Všichni jste mě zra­di­li, praví Hos­po­din. 30 Na­dar­mo jsem bil váš lid, nedal se poučit. Své pro­roky jste mečem hu­bi­li­ja­ko nena­sytní lvi.“ 31 Vy jedno poko­lení, po­hleď­te, co praví Hospodin: „Jsem snad Iz­rae­li pouští? Zemí temnoty? Proč můj lid říká: ‚Jsme volní! Chodit za te­bou? Už nikdy!‘ 32 Za­po­mene snad dívka na svůj šperk? Zapomene se ne­věs­ta ob­léci ke svatbě? Můj lid však na mě za­po­mněl – ko­lik už je to let? 33 Jak jsi ši­kovná v honbě za milováním! I nej­horší cou­ry teď můžeš poučit. 34 Rou­cho máš po­třísněné krví ubohých, ne přistižených lu­pičů, ale nevinných. A při tom všem 35 ještě říkáš: ‚Jsem ne­vinná. Jeho hněv se mi vyhýbá!‘ Nuže, budu tě sou­dit za tvá slova, prý: ‚Já jsem nehřešila.‘ 36 Pro­č stále někam chodíša stále měníš směr? Jako ses zkla­ma­la v Asýrii, zklameš se Egyp­tem. 37 I od­tud ode­jdeš s hlavou v dlaních. Hospodin za­vr­hl ty tvé opory, žádnou po­moc u nich nenajdeš.“