Bible21 › Jeremiáš › 22

Jeremiáš

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40
• 41
• 42
• 43
• 44
• 45
• 46
• 47
• 48
• 49
• 50
• 51
• 52

Slovo Judským králům1 Tak praví Hos­po­din: „Se­stup do paláce jud­ského krále a vy­řiď tam toto slovo: 2 Krá­li jud­ský, který sedíš na Davi­dově trůnu, slyš slovo Hos­po­di­novo – ty, tvo­ji dvořané i tvůj lid, vy, kteří vchází­te tě­mi­to brana­mi. 3 Tak praví Hos­po­din: Jednej­te po­ctivě a sprave­dlivě! Za­chraňuj­te okrádaného z ru­kou utlači­te­le! Přis­těhoval­cům, si­ro­tkům a vdovám ne­u­b­ližuj­te! Ne­chovej­te se násilně! Ne­pro­lévej­te na tom­to místě ne­vinnou krev! 4 Pokud se oprav­du za­řídí­te pod­le těch­to slov, bu­dou brana­mi to­ho­to paláce vcházet králové vládnou­cí na Davi­dově trůnu. Po­jedou na vo­zech a koních a s nimi je­jich dvořané i lid. 5 Pokud však tato slova ne­po­s­lech­nete, pak přísahám při sobě samém, praví Hos­po­din, že z to­ho­to paláce zbu­dou jen trosky.“ 6 Toto praví Hos­po­din o domu jud­ského krále: „Jsi pro mě jako Gileád, jako li­banon­ský vrcholek. Zbude z tebe však jen pustina, města bez obyva­tel. 7 Pošlu pro­ti to­bě ničitele, každého v plné zbroji; zporážejí ty tvé skvělé ced­rya na­házejí do ohně! 8 Až bu­dou li­dé z mno­ha národů pro­cházet ko­lem to­ho­to měs­ta, bu­dou se je­den druhého ptát: ‚Pro­č to Hos­po­din to­muto ve­liké­mu měs­tu provedl?‘ 9 A do­stanou od­po­věď: ‚Pro­tože opusti­li smlou­vu Hos­po­di­na, svého Bo­ha, klaně­li se cizím bo­hům a slouži­li jim.‘“ 10 Ne­plač­te nad mrtvým, nenaříkejte pro něj; plačte však nad tím, který odchází, protože už se ne­vrátía ne­spatří rodnou zem. 11 Toto praví Hos­po­din o Šalumovi, synu Jošiášovu, jenž se stal jud­ským králem po svém otci Jošiášovi, ale mu­sel od­sud ode­jít: „Už se sem ne­vrátí. 12 Zemře tam, kam ho od­vlek­li, a tuto zem už nikdy nespatří.“ 13 „Běda to­mu, kdo si staví palác, ale ne spravedlností; tomu, kdo bu­duje horní patra, ale bezprávím; tomu, kdo ne­chá bližního dřít zdar­maa za práci mu ne­platí! 14 Říká: ‚Po­stavím si velký paláca v něm pro­storné komnaty;prorazím do něj okna, obložím ced­rem a natřu červení.‘ 15 Copak tě dělá králem, že máš víc ced­ru než ostatní? Copak tvůj ote­cneměl co jíst a pít? Jednal však po­ctivě a spravedlivě, a tak se mu ve­dlo dobře. 16 Há­jil práva chudých a ubo­hých – ­teh­dy bývalo dobře! To to­tiž zna­mená znát mě, praví Hos­po­din. 17 Ty ale nemáš oči ani srd­cenež pro svůj mrzký zisk; zajímá tě jen vraž­dit nevinné, vydírání a násilí.“ 18 Toto praví Hos­po­din o jud­ském krá­li Jo­a­ki­movi, synu Jošiášovu: „Nebudou ho oplakávat: ‚Ach bratře, ach sestro!‘ Nebudou ho oplakávat: ‚Ach pane, ach veličenstvo!‘ 19 Po­hřbí ho tak jako osla – vyvlečou ho ven a po­hodíněkam za brá­ny Jeruzaléma.“ 20 „Vy­stou­pej na Li­banon, dce­ro, křič, z Bášanu ať tvůj hlas zní, z Aba­ri­mu vy­křikni nad svý­mi milenci, neboť jsou všich­ni roz­drceni! 21 Mlu­vil jsem k to­bě, dokud jsi mě­la klid, říkala jsi ale: ‚Ne­chci poslouchat!‘ Tak je to s te­bou už od mládí, že nes­lyšíš můj hlas. 22 Všech­ny ty tvé pastýře vítr požene, tví mi­len­ci půjdou do zajetí; tehdy se ko­nečně bu­deš han­bit a stydětza všech­ny své špatnosti. 23 Uve­le­bi­la ses v Libanonu, v hníz­dečku mezi cedrovím; budeš však sténat jako při porodu, jako ro­dička se bu­deš svíjet bolestí!“ 24 „Ja­kože jsem živ, praví Hos­po­din, i kdybys byl, jud­ský krá­li Je­ko­niáši, synu Jo­a­ki­mův, pečetním prs­tenem na mé pravici, i od­tud bych tě str­hl! 25 Vy­dám tě do ru­kou těch, kdo pa­sou po tvém živo­tě, do ru­kou těch, ze kterých máš děs, do ru­kou babylon­ského krále Nabukadne­za­ra a do ru­kou Babyloňanů. 26 Tebe i tvou rodnou matku od­vrh­nu do cizí země, v níž jste se nena­ro­di­li, a tam zemřete. 27 Do své vy­toužené země se nikdy nevrátíte.“ 28 Je snad Je­ko­niáš nějaký za­ho­zený střep? Hrnec, který nikdo nechce? Proč jsou tedy za­vrženi on i jeho potomci, odmrštěni do země, kte­rou ne­zna­li? 29 Ach země, země, země! Slyš slovo Hos­po­di­novo! 30 Tak praví Hospodin: „Zapište ho jako muže bez dětí, jako něko­ho, komu se v živo­tě nedařilo. Nikomu z jeho po­tomků se ne­z­daříu­sednout na trůn Davi­důva vládnout nad Judou.“