Bible21 › Jeremiáš › 10

Jeremiáš

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40
• 41
• 42
• 43
• 44
• 45
• 46
• 47
• 48
• 49
• 50
• 51
• 52

Bůh a modly1 „S­lyš­te slovo, které k vám pro­mlou­vá Hos­po­din, dome iz­rael­ský. 2 Tak praví Hos­po­din: Po­han­ským způsobům se ne­uč­te a ne­bes­kých zna­mení se ne­děs­te, ačko­li se jich děsí po­hané. 3 To, čím se řídí náro­dy, jsou pouhé ne­smys­ly: dře­vo pokácené v lese, výtvor otesaný tru­hlářem, 4 oz­do­bený stříbrem a zla­tem, zpevněný hře­by a kla­divem, aby se nekácel. 5 Ty mod­ly jsou jako strašáci v okur­kovém po­li. Ne­u­mějí mlu­vit a mu­sejí se no­sit, pro­tože ne­chodí. Ne­boj­te se jich, ne­dokážou ni­jak ublížit ani pomoci.“ 6 Nikdo není, Hos­po­di­ne, jako ty! Jsi ve­likýa ve­likou mo­cí jsi po­věstný. 7 Kdo by se tě ne­bál, Krá­li národů? Jen ty za­s­loužíš úctu! Mezi mudrci všech národůa ve všech je­jich králov­stvích­není nikdo jako ty. 8 Do jedno­ho jsou to ne­chápaví tup­cia je­jich nau­ky jsou pouhé nesmysly: dřevo, 9 tepané stříbro ze zá­mořía zla­to dove­zené z dálné ciziny. Ten výtvor tru­hláře a kovo­tep­cepak ob­lé­kají purpu­rem a šar­la­tem – všech­no je to dílo zručného uměl­ce. 10 Ale Hos­po­din je pravý Bůh, je živý Bůh a věčný Král! Země se třese před jeho zlobou, národy ne­ob­sto­jí, když se rozhněvá. 11 Řekně­te jim to­hle: „­Bo­hové, kteří ne­stvoři­li nebe a ze­mi, ta­koví ze země i zpod nebe vymizí!“ 12 On ale svou si­lou stvořil zem, svou moud­rostí vy­bu­doval svět, nebe ro­ze­pjal svým ro­zu­mem! 13 Svým hla­sem ro­ze­zvučí vody na nebi, od ob­zo­ru ne­chá stou­pat oblaky;k li­jáku připo­juje blesky, vypouští vítr ze svých pokladnic. 14 Všich­ni ti tup­ci niče­mu nerozumí, všichni kovo­tep­ci bu­dou zklamáni svý­mi modlami, protože je­jich od­li­tky jsou pod­voda du­cha v sobě ne­mají. 15 Jsou to jen ne­smys­ly, směšné výtvory;až na ně při­jde čas zúčtování, bu­dou zniče­ny. 16 Úděl Jákobův však není jako oni, neboť je vše­ho Stvořitel; kmen Iz­rae­le má za své dědictví, Hospodin zástupů se jmenuje. Blížící se vřava17 Lide ži­jící v ob­leženém městě, se­ber si ranec, půjdeš ze země! 18 Ne­boť toto praví Hos­po­din: „Hle, ten­tokrát vy­mrštím obyva­te­le této země jako z pra­ku a do­pustím na ně soužení, aby byli zajati.“ 19 Běda mi, má rá­na bolí, mé zranění se nehojí! Říkal jsem si: Tu­hle bo­lest­jis­tě vy­držím. 20 Teď ale je můj stan zničen, zpřetrhány všech­ny provazy. Děti mě opusti­ly a jsou pryč, už není, kdo by můj stan vztyčil, kdo by po­stavil mé přístřeší. 21 Pastýři, ti tupci, se Hos­po­di­na neptali, a pro­to se jim ne­daří – ce­lé stádo se jim rozu­teklo pryč. 22 Slyš, už při­chází zpráva: Ze se­verní země se blíží vřava! Judská měs­ta se ob­rátí v trosky, kde ži­jí jen šaka­li. 23 Hos­po­di­ne, vím, že nikdo nemá svou ces­tu v mo­cia že člověk po ní jdou­císvé kroky neřídí. 24 Tres­tej mě, Hospodine, ale spravedlivě, ne ve svém rozhněvání, ať mě ne­z­dr­tíš. 25 Vy­lij svou zuřivost radě­ji na národy, které se k to­bě neznají, vylij ji na kmeny, které se k tvé­mu jménu nehlásí. Vždyť právě oni Jáko­ba spolykali, pohltili, zhltali, jeho do­movi­nu zniči­li!