Slovo o Moábu1 Toto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele, o Moábu: „Běda městu Nebó – bude zničeno! Kiriatajim bude zahanbeno, dobyto, ta pevnost bude troskou hanebnou. 2 Moábu už žádná chlouba nezbyla, v Chešbonu se na něj chystá pohroma: ‚Pojďme je vyhladit, ať nejsou národem!‘ I ty, Madmene, budeš umlčen, už jde po tobě meč! 3 Z Choronaim je slyšet křik: Zkáza, hrozné neštěstí! 4 Moáb je rozdrcen, zní nářek maličkých. 5 Luchitským svahems pláčem stoupají, ve stráních u Choronaimnad tou zkázou křičí úzkostí: 6 ‚Utečte! Život si zachraňte! Přežijte jako křoví v pustině!‘ 7 Protože spoléháš na své výdobytky a poklady, i ty sám budeš dobyt. Tvůj bůh Kemoš půjde do vyhnanstvía s ním i jeho kněží a velmoži. 8 Na každé město přitáhne zhoubce, neunikne mu žádné z nich. Celá pláň zahyne, rovina zajde, jak řekl Hospodin. 9 Posypte Moáb solí, vždyť bude obrácen v trosky! Z jeho měst zbudou sutiny, kde nikdo nebydlí. 10 Zlořečený, kdo koná Hospodinovo dílo nedbale! Zlořečený, kdo zdržuje svůj meč od krve! 11 Moáb si odmalička žil v pohodlí, jak víno nad sedlinou měl svůj klid. Z nádoby do nádoby ho nikdo nepřelil, nemusel odejít do vyhnanství. A proto chutná tak jako vždy, jeho vůně se nemění. 12 Hle, přicházejí dny, praví Hospodin, kdy na něj pošlu přelévače, kteří jej vylijí, vyprázdní jeho nádoby a džbány rozbijí. 13 Moáb se bude stydět za Kemoše, jako se národ Izrael styděl za Bét-el, tu svoji ‚naději‘. 14 Na co říkáte: ‚My jsme hrdinové, muži připravení do boje‘? 15 Moáb bude zahuben, jeho města vzata útokem. Výkvět jeho mladých padne při porážce, praví Král – Hospodin zástupů se jmenuje. 16 Zkáza Moábu se přiblížila, řítí se na něj záhuba. 17 Litujte ho všichni okolo, všichni, kdo znáte jeho slovutnost: ‚Ach, jak mocné žezlo zlomeno, hůl, jež se skvěla nádherou!‘ 18 Dolů ze slávy, v prachu usedni, trůnící Dcero dibonská! Zhoubce Moábu na tebe zaútočil, rozbořil tvé pevnosti. 19 Postav se na cestě a vyhlížej, obyvatelko města Aroer. Ptej se uprchlíků, uprchlic ptej se, říkej: ‚Co se to děje?‘ 20 Moáb se stydí, jak je rozdrcen. Naříkejte a kvílejte! Podél Arnonu oznamujte: Moáb je zahuben! 21 Na náhorní rovinu přišel soud – na Cholon, Jahcu i Mefaat, 22 na Dibon, Nebó i Bet-diblataim, 23 na Kiriatajim, Bet-gamut i Bet-meon, 24 na Keriot, Bosru i ostatní moábská města, blízká i vzdálená. 25 Moábův roh byl odťat, jeho paže byla zlomena, praví Hospodin. 26 Opijte ho za to, že se vzpínal proti Hospodinu. Ať se Moáb válí ve zvratcích, ať je konečně i on pro smích! 27 Copak ses nevysmíval Izraeli? Copak byl chycen mezi zloději, že se otřásáš opovržením, kdykoli se o něm zmíníš? 28 Opusťte města, usaďte se na skále, Moábci! Buďte jako holubice nad srázem hnízdící. 29 Slyšeli jsme o Moábově pýše, o jeho pýše nezměrné, o tom, jak se chová pyšně a zpupně, jaké má srdce naduté. 30 Znám, praví Hospodin, jeho vztek; jeho chlubení je však falešné – na nic se nezmůže! 31 A proto oplakávám Moáb, pro celý Moáb naříkám, nad muži z Kir-cheresu lkám. 32 Nad tebou pláču, révo Sibmy, tak jako pláče Jaezer. Tvé výhonky až k moři dosahovaly, k Mrtvému moři, až po Jaezer; teď ale na tvé zralé hrozny, na tvé vinobraní vpadl ničitel! 33 Zmizelo veselí a jásot v zahradáchpo celé zemi moábské. Víno jsem z lisů odebral, s veselým křikem už se nešlape – ten křik už není jásotem! 34 Křik z Chešbonu a Eleale bude slyšet až do Jahcy, bude znít od Coaru k Choronaim až k Eglat-šelišiji, neboť vyschnou dokonce i nimrimské potoky. 35 Skoncuji s Moábem, praví Hospodin – s těmi, kdo vystupují na posvátné výšiny a svým bohům pálí oběti. 36 Mé srdce nad Moábem jak flétna naříká, nad muži z Kir-cheresu jak flétna naříká, vždyť bude zničeno vše, co vyzískal! 37 Každá hlava oholena, všechen vous ostříhán, všechny ruce samá jizvaa pytlovina přes bedra. 38 Na všech moábských střechách, na náměstích jen samé truchlení. Roztříštím Moáb jako džbán, který už nikdo nechce, praví Hospodin. 39 Tolik střepů! Tolik kvílení! Moáb se v hanbě zády obrací. Moáb už budí jenom posměškyk výstraze všemu okolí. 40 Tak praví Hospodin: Hle, orel se vrhá na Moáb, už nad ním křídla prostírá! 41 Města padnou do zajetí, pevnosti budou dobyty. Srdce moábských hrdinů bude v onen denjako srdce ženy v porodních bolestech. 42 Moáb bude zničen, aby už nebyl národem, neboť se vzpínal proti Hospodinu. 43 Strach a prach a pastna vás, obyvatelé Moábu! praví Hospodin. 44 Kdo před tím strachem bude utíkat, padne do propasti v prach;kdo z propasti se vyškrábá, nad tím se sklapne past. Přivedu totiž na Moábčas zúčtování, praví Hospodin. 45 Ve stínu Chešbonu se zastavívyčerpaní běženci. Z Chešbonu ale oheň vyšlehne, z domu Sichonova plamen, jenž pohltí skráně Moábu, lebky těch pyšných křiklounů. 46 Běda tobě, Moábe! Lid Kemošův zahyne. Tví synové půjdou do zajetí, tvé dcery pryč do vyhnanství. 47 V posledních dnech ale Moábův osud změním, praví Hospodin.“ Zde končí soud nad Moábem.
Překlad „Bible21“ — Klikněte pro další prěklady
Bible, překlad 21. století © 2009 BIBLION, o.s.
Použité s láskavým zvolením vydavateľa. Všetky práva vyhradené.
Bible21, King James Version, Ekumenický, Evanjelický, Roháček