Bible21Jeremiáš48

Jeremiáš

Slovo o Moábu1 Toto praví Hos­po­din zástupů, Bůh Iz­rae­le, o Moábu: „Běda měs­tu Ne­bó – bude zničeno! Kiriatajim bude za­hanbeno, dobyto, ta pevnost bude tros­kou hanebnou. 2 Moábu už žádná chlou­ba nezbyla, v Cheš­bo­nu se na něj chys­tá pohroma: ‚Pojďme je vy­hla­dit, ať nejsou národem!‘ I ty, Madmene, bu­deš umlčen, už jde po to­bě meč! 3 Z Cho­ro­naim je slyšet křik: Zkáza, hroz­né neštěstí! 4 Moáb je rozdrcen, zní nářek ma­ličkých. 5 Lu­chi­tským svahems pláčem stoupají, ve stráních u Cho­ro­naim­nad tou zkázou křičí úzkostí: 6 ‚U­teč­te! Život si zachraňte! Přežijte jako křoví v pustině!‘ 7 Pro­tože spo­léháš na své výdo­bytky a poklady, i ty sám bu­deš dobyt. Tvůj bůh Ke­moš půjde do vy­hnan­stvía s ním i jeho kněží a vel­moži. 8 Na každé město při­táh­ne zhoubce, neunikne mu žádné z nich. Celá pláň za­hyne, rovi­na zajde, jak ře­kl Hos­po­din. 9 Po­syp­te Moáb solí, vždyť bude ob­rácen v trosky! Z jeho měst zbu­dou sutiny, kde nikdo ne­byd­lí. 10 Zlořečený, kdo koná Hos­po­di­novo dílo nedbale! Zlořečený, kdo zdržuje svůj meč od krve! 11 Moáb si od­ma­lička žil v pohodlí, jak víno nad se­dli­nou měl svůj klid. Z nádo­by do nádo­by ho nikdo nepřelil, nemusel ode­jít do vyhnanství. A pro­to chutná tak jako vždy, jeho vůně se nemění. 12 Hle, při­cházejí dny, praví Hos­po­din, kdy na něj pošlu pře­lévače, kteří jej vy­li­jí, vy­prázdní jeho nádo­by a džbá­ny roz­bi­jí. 13 Moáb se bude stydět za Ke­moše, jako se národ Iz­rael styděl za Bét-el, tu svo­ji ‚na­dě­ji‘. 14 Na co říká­te: ‚My jsme hrdinové, muži připra­vení do bo­je‘? 15 Moáb bude zahuben, jeho měs­ta vza­ta útokem. Výkvět jeho mladých padne při porážce, praví Král – Hos­po­din zástupů se jmenuje. 16 Zkáza Moábu se přiblížila, řítí se na něj záhu­ba. 17 Li­tuj­te ho všich­ni okolo, všichni, kdo zná­te jeho slovutnost: ‚Ach, jak mo­cné žezlo zlomeno, hůl, jež se skvě­la nádherou!‘ 18 Do­lů ze slávy, v pra­chu usedni, trůnící Dce­ro dibonská! Zhoubce Moábu na tebe zaútočil, rozbořil tvé pevnosti. 19 Po­stav se na cestě a vyhlížej, obyvatelko měs­ta Aroer. Ptej se uprchlíků, uprch­lic ptej se, říkej: ‚Co se to děje?‘ 20 Moáb se stydí, jak je rozdrcen. Naříkejte a kvílejte! Podél Arno­nu oznamujte: Moáb je za­hu­ben! 21 Na náhorní rovi­nu přišel soud – na Cho­lon, Jahcu i Mefaat, 22 na Di­bon, Ne­bó i Bet-di­bla­taim, 23 na Ki­ri­a­ta­jim, Bet-ga­mut i Bet-me­on, 24 na Ke­ri­ot, Bo­s­ru i ostatní moáb­ská měs­ta, blízká i vzdálená. 25 Moábův roh byl odťat, jeho paže byla zlo­me­na, praví Hos­po­din. 26 Opij­te ho za to, že se vzpínal pro­ti Hos­po­di­nu. Ať se Moáb válí ve zvrat­cích, ať je ko­nečně i on pro smích! 27 Copak ses ne­vy­smíval Iz­rae­li? Copak byl chycen mezi zlodě­ji, že se otřásáš opo­vržením, kdyko­li se o něm zmíníš? 28 Opu­sť­te měs­ta, usaď­te se na skále, Moábci! Buďte jako ho­lu­bice nad srázem hníz­dící. 29 Slyše­li jsme o Moá­bově pýše, o jeho pýše nezměrné, o tom, jak se chová pyšně a zpupně, jaké má srd­ce na­duté. 30 Znám, praví Hos­po­din, jeho vztek; jeho chlu­bení je však falešné – ­na nic se ne­z­může! 31 A pro­to oplakávám Moáb, pro ce­lý Moáb naříkám, nad muži z Kir-che­resu lkám. 32 Nad te­bou pláču, révo Sibmy, tak jako pláče Jaezer. Tvé výhonky až k moři dosahovaly, k Mrt­vé­mu moři, až po Jaezer; teď ale na tvé zralé hrozny, na tvé vi­no­braní vpa­dl niči­tel! 33 Zmize­lo ve­se­lí a jásot v za­hradáchpo ce­lé zemi moábské. Víno jsem z lisů odebral, s ve­se­lým křikem už se nešlape – ­ten křik už není jáso­tem! 34 Křik z Cheš­bo­nu a Ele­ale bude slyšet až do Jahcy, bude znít od Co­a­ru k Cho­ro­naim až k Eglat-še­liši­ji, ne­boť vy­schnou dokon­ce i nimrim­ské po­toky. 35 Skon­cu­ji s Moábem, praví Hos­po­din – s tě­mi, kdo vy­stu­pují na po­svátné výši­ny a svým bo­hům pálí obě­ti. 36 Mé srd­ce nad Moábem jak flét­na naříká, nad muži z Kir-che­resu jak flét­na naříká, vždyť bude zničeno vše, co vy­zís­kal! 37 Každá hlava oholena, všechen vous ostříhán, všechny ruce samá jizvaa pyt­lovi­na přes bed­ra. 38 Na všech moáb­ských střechách, na náměstích jen samé truchlení. Roztříštím Moáb jako džbán, který už nikdo ne­chce, praví Hos­po­din. 39 To­lik střepů! To­lik kvílení! Moáb se v hanbě zá­dy obrací. Moáb už budí jenom po­směškyk výstraze vše­mu oko­lí. 40 Tak praví Hospodin: Hle, orel se vrhá na Moáb, už nad ním kříd­la pro­stírá! 41 Měs­ta padnou do zajetí, pevnosti bu­dou dobyty. Srdce moáb­ských hr­dinů bude v onen den­ja­ko srd­ce že­ny v po­rodních bo­les­tech. 42 Moáb bude zničen, aby už ne­byl národem, neboť se vzpínal pro­ti Hos­po­di­nu. 43 Strach a prach a past­na vás, obyva­te­lé Moábu! praví Hos­po­din. 44 Kdo před tím stra­chem bude utíkat, padne do pro­pasti v prach;kdo z pro­pasti se vyškrábá, nad tím se sklapne past. Přivedu to­tiž na Moábčas zúčtování, praví Hos­po­din. 45 Ve stínu Cheš­bo­nu se za­stavívyčerpaní běženci. Z Cheš­bo­nu ale oheň vyšlehne, z domu Si­cho­nova plamen, jenž po­hl­tí skráně Moábu, lebky těch pyšných křiklounů. 46 Běda to­bě, Moábe! Lid Ke­mošův zahyne. Tví synové půjdou do zajetí, tvé dce­ry pryč do vy­hnan­ství. 47 V po­sledních dnech ale Moábův osud změním, praví Hospodin.“ Zde končí soud nad Moábem.

Bible21Jeremiáš48

Překlad „Bible21Klikněte pro další prěklady

Bible, překlad 21. století © 2009 BIBLION, o.s.
Použité s láskavým zvolením vydavateľa. Všetky práva vyhradené.

Bible21, King James Version, Ekumenický, Evanjelický, Roháček