Bible21 › Job › 6

Job

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40
• 41
• 42

Kéž by mě Bůh zahubil1 Job na to ře­kl: 2 „Kéž by se má muka dala zvážit, na váhy kéž by se veš­la bída má! 3 Byla by těžší, než je písek v moři – to pro­to slovy se téměř za­lykám. 4 Šípy Vše­mo­hou­cího se do mě zabodly, jejich jed se mi vpíjí do ducha, Boží hrů­zy mě obkličují ze všech stran. 5 Hýká snad osel, když má dost trávy? Bučí snad vůl, když má kr­mení? 6 Copak se jí mdlé jídlo bez soli? Copak má něja­kou chuť sliz? 7 Tyto věci se mi z duše protiví, z ta­kového jíd­la je mi k zvracení! 8 Kéž by se mé přání ko­nečně splnilo, kéž by Bůh na­plnil mou na­dě­ji – 9 že by mě Bůh ráčil rozmáčknout, mávnutím ruky mě za­hu­bit. 10 Pak by mi moh­lo sloužit k útěše, i když se svíjím v krutých bolestech, že slovům Svatého jsem se ne­vze­přel. 11 Copak mám sílu, abych to vydržel? Copak mě ještě něco čeká v živo­tě? 12 Copak je má sí­la z kamene? Copak je mé tělo bronzové? 13 Copak si mohu nějak pomoci? Teď, když mě úspěch opustil? 14 Kdo není od­daný své­mu příteli, úctu k Vše­mo­hou­cí­mu opouští. 15 Mí bratři jsou však zrádní jako bystřiny, jak řečiště, jež brzy vy­mizí. 16 Když taje led a sníh, kalným prou­dem se roz­vodní, 17 v době su­cha se však vytratí, v horku se vy­paří a jsou pryč. 18 Je­jich ces­ty se klikatí, míří do pustin, kde zmírají. 19 Ka­rava­ny z Temy je hledají, výpravy ze Sá­by v ně doufají, 20 je­jich důvě­ra je ale za­mrzí – když k nim do­razí, čeká je zklamání. 21 Právě tak k niče­mu jste teď vy: Vidíte hrů­zu a jste zděšeni. 22 Ře­kl jsem snad: ‚­Dej­te mi něco,‘ nebo: ‚Vyplať­te mě ze svého‘? 23 ‚Vy­svo­boď­te mě od nepřítele,‘ nebo: ‚Od tyranů mě za­chraň­te‘? 24 Pouč­te mě, a zmlknu hned, v čem jsem po­chy­bil, mi ukaž­te. 25 Jak mo­hou zraňovat slova upřímná! Co vaše důka­zy mo­hou dokázat? 26 To, co jsem ře­kl, mi chcete vytýkat? Copak jen do vět­ru mluví ubožák? 27 Vy bys­te ale i o si­ro­tka losovali, vlastního pří­te­le bys­te pro­da­li! 28 Po­hleď­te na mě, pro­sím vás – copak bych vám do očí lhal? 29 Přestaň­te! Ne­pá­chej­te křivdu! Přestaňte! Jsem pře­ce v právu! 30 Copak jsem ře­kl něco špatného? Copak ne­po­znám, co by mě zniči­lo?