Bible21 › Job › 8

Job

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40
• 41
• 42

Hledej Boha1 Bil­dad Šu­chský mu na to ře­kl: 2 „Jak dlouho bu­deš takhle mluvit? Tvé řeči jsou podobné vichřici! 3 Copak Bůh sprave­dlnost poruší? Copak Vše­mo­hou­cí právo převrací? 4 Pokud tvé dě­ti pro­ti ně­mu zhřešily, vydal je moci je­jich vin. 5 Bu­deš-li ale pilně hledat Bo­haa Vše­mo­hou­cího pro­sit o mi­lost, 6 bu­deš-li čis­tý a poctivý, hned zase za­čne nad te­bou bdít, rozkvět tvých statků znovu obnoví. 7 Tvé počátky bu­dou nicotnéopro­ti hojnosti, jež čeká tě. 8 Před­chozích poko­lení ze­ptej se, na je­jich otce dej. 9 My jsme jen vče­rej­ší, ne­ví­me nic, naše dny na zemi jsou pouhý stín. 10 Oni však poučí tě, oni ti povědí, z hlou­bi svého srd­ce ti toto vy­jeví: 11 Ros­te papyrus, kde nejsou bažiny? Daří se rákosí bez vo­dy? 12 Ještě se ze­lená, není posekán, rychleji než tráva však náhle usy­chá. 13 Tak se po­ve­de těm, kdo na Boha nemyslí, takto se vy­tratí doufání bezbožných. 14 Cha­trnou mají naději, na pavuči­nu se spo­leh­li. 15 Opřít se o ni zna­mená pád, kdo se jí drží, ten ne­zůstane stát. 16 Jiný však bují na slunci, po ce­lé za­hradě roz­píná výhonky, 17 koře­ny vplétá mezi kameny, drží se skalnatého pod­loží. 18 Když je pak ze svého mís­ta vy­trže­na to místo řekne: ‚Ne­znám tě,‘ 19 vida ho – jemu se šťastně povede, vždyť jin­de z pra­chu vy­kvete. 20 Bůh se bez­úhonných nezříká, nepodpoří však ruku bídáka. 21 Tvá ús­ta smí­chem na­ko­nec naplní, písničku vloží na tvé rty. 22 Tví ne­přá­te­lé však bu­dou mít plášť z ostudy, ze stanu ničemů ne­z­bu­de vůbec nic.“