Bible21 › Job › 15

Job

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40
• 41
• 42

Ohrožuješ zbožnost!1 Elifaz Te­man­ský mu na to ře­kl: 2 „Má mudrc hlásat jalové názory, v nit­ru se nadou­vat větrem východním? 3 Má se hádat slovy bez smys­lua řeč­mi bez uži­tku? 4 Ty ale ohrožuješ zbožnos­ta bráníš roz­jímání před Bo­hem! 5 Tvá ús­ta to­tiž vede špatnos­ta roz­ho­dl ses mlu­vit pro­hnaně. 6 Tvá ús­ta – ne já – tě odsoudí, usvědčují tě vlastní rty! 7 Copak ses na­ro­dil jako první člověk? Přišel jsi na svět před ho­ra­mi? 8 To jsi na­s­lou­chal Boží tajné radě? Veškerá moud­rost patří ti? 9 Copak víš něco, co my nevíme? Čemu ro­zumíš, a my ne? 10 Na naší straně jsou kmeti šediví, i tvého otce předčí věkem svým. 11 To ti ne­stačí ta Boží útěcha, nelíbí se ti slova las­kavá? 12 Čím ses tak ne­chal unést v srdci, co ti tak za­temni­lo oči, 13 že pro­ti Bohu ob­racíš svůj hněva z úst vy­pouštíš ta­kovou­to řeč? 14 Co je člověk? Může snad být čistý? Může být v právu, kdo je z že­ny zro­zený? 15 Ani na své an­děly se Bůh nespoléhá, ani nebe není ryzí před jeho oči­ma. 16 Co po­tom člověk zlý a zkažený, jenž hřeší, jako by vodu pil! 17 Něco ti po­vím, poslouchej, to, co jsem vi­děl, ti budu vy­právět, 18 to, co hlásají mudrci, když net­a­jí, co od svých předků při­ja­li 19 (země byla dá­na jenom jim, nikdo cizí k nim tenkrát ne­pa­třil): 20 Da­re­bák trpí bo­lestí po všech­ny své dny, roky tyra­na jsou spoč­te­ny. 21 Děsí se to­ho, co mu v uších zní, když má klid, na­padá ho útočník. 22 Ne­věří, že by uni­kl temnotě, neustále nad ním visí meč. 23 Bloudí tu jako po­trava pro supy, ví, že ho očekává den temno­ty. 24 Úzkost ho svírá, tíseň děsí ho, je jako král, jenž čeká na útok. 25 To pro­to, že pro­ti Bohu vztáhl ruku, proti Vše­mo­hou­cí­mu se po­stavil, 26 tvrdošíjně se vrhl pro­ti ně­muob­rněn svým ští­tem mo­hutným. 27 Svou tvář sice ne­chal za­růst tukem, sádlem si pokryl sla­bi­ny, 28 bude však byd­let ve zbořených městech, v do­mech, v kterých se nebydlí, které se roz­pa­dají v su­ti­ny. 29 Bo­hatý ne­zůstane, jeho moc neobstojí, jeho vliv ne­bu­de se šířit po ze­mi. 30 Ta­kový ne­u­nikne temnotě, jeho výho­nek pla­men sežehne, dech Božích úst ho od­vane. 31 Ať nikdo marně ne­spo­léhá na marnost – prázdno­ta bude jeho odpla­tou! 32 Uschne, než při­jde jeho čas, jeho větve se ne­bu­dou ze­lenat. 33 Bude jak réva, jež ztrácí hroz­ny nezralé, jako oliva, jež setřásá svůj květ. 34 Spo­lek bezbožných je neplodný, stany úplatkářů po­hl­tí pla­me­ny. 35 Počnou trápení a zlo porodí, v je­jich nit­ru se líhnou lsti!“