Bible21 › Job › 11

Job

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40
• 41
• 42

Naprav své srdce1 Sofar Naám­ský mu na to ře­kl: 2 „Má ta spous­ta slov zůstat bez odpovědi? Má se dát za prav­du mluv­kovi? 3 Mys­líš, že svým tlacháním všech­ny umlčíš? Že nikdo ne­ztrestá tvé rouhání? 4 Říkal jsi Bo­hu: ‚Mé přesvědčení je ryzí, jsem před te­bou zce­la bez vady.‘ 5 Ach, kéž by tak Bůh promluvil, kéž by se s te­bou dal do roz­pravy! 6 Kéž by ti pro­zra­dil taje moudrosti, potřebuješ to­tiž dvojnásob chápání: Věz, že Bůh tě trestá míň, než bys za­s­loužil! 7 Můžeš po­stih­nout Boží hlubiny? Meze Vše­mo­hou­cího po­chopit? 8 Vy­šší jsou nad nebe – jak si poradíš? Hlubší než pod­světí – co ty o tom víš? 9 De­lší než země, širší než moře! 10 Když on za­sáh­ne, když uvězní, když svo­lá soud, kdo mu za­brání? 11 Pod­vodníky zná a vi­dí zlo, jak by mu moh­lo uniknout? 12 ‚Ro­zum do­stane hlava dubová, až divoká oslice zplodí člověka!‘ 13 Když ale na­pravíš své srd­ce a k Bohu vze­pneš dlaně, 14 zlo ze svých ru­kou když dale­ko od­hodíša ne­strpíš ve svém stanu bez­práví, 15 teh­dy tvář po­zvedneš bez vady, budeš stát ne­o­chvějně, bez vší obavy. 16 Teh­dy za­po­meneš na své trápení, jak voda odplyne z tvé pamě­ti. 17 Tvůj život jak po­ledne se rozzáří, i tma se pro­mění v svítání. 18 Buď klidný, vž­dyť je tu na­děje – roz­hlédneš se ko­lem a v kli­du uleh­neš. 19 Bu­deš spát a nikdo ne­vy­ruší tě, o tvou přízeň se bu­dou mno­zí ucházet. 20 Oči ničemů se ale vysílí, jejich útočiště se vytratí; zbude jim na­děje, že duši vypustí.“