Bible21 › Job › 22

Job

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40
• 41
• 42

Tvá vina je bezmezná!1 Elifaz Te­man­ský mu na to ře­kl: 2 „Má snad Bůh nějaký pro­spěch z člověka? Že by mu chyt­rák nějak pro­spíval? 3 Copak tvá sprave­dlnost Vše­mo­hou­cího zajímá? Žiješ-li bez­úhonně, co z toho má? 4 Že by se o tvou zbožnost s te­bou pohádal? Proč by měl s te­bou k sou­du utí­kat? 5 Tvá špatnost mu­sí být veliká, tvá vina je bez­mez­ná! 6 Od bratří jsi bez­důvodně zástavu vy­bíra­la na­hým svlékals je­jich plášť, 7 žíznivé­mu jsi vodu ne­dáva­la hla­dové­mu chle­ba odpíral. 8 ‚­Mo­cné­mu pře­ce patří svět, uznávaní se v něm umějí zabydlet.‘ 9 Vdovy jsi ale s prázdnou pryč po­síla­la si­ro­tkům jsi drtil ra­me­na. 10 To pro­to tě nyní obkličují osidlaa náhle tě děsí po­hro­ma, 11 pro­to je ko­lem tebe ne­průhledná tmaa přikrývá tě záplava. 12 Copak Bůh není tam v nebi nahoře? Jak vy­soko jsou hvěz­dy – jen se podívej! 13 Ty ale říkáš: ‚Co Bůh ví? To může sou­dit přes mra­ky? 14 Ob­la­ka cloní jej, takže nevidí, když po ne­bes­ké klenbě obchází.‘ 15 – To se chceš držet té staré stezky, kterou kráče­li li­dé zlí? 16 Ti byli vy­rváni, než přišel je­jich čas, jejich zákla­dy ře­ka odnes­la. 17 Bohu říka­li: ‚Nech nás být! Co by nám Vše­mo­hou­cí mohl učinit?‘ 18 (Při­tom je­jich domy blahoby­tem naplnil. Myšlenky ničemů mě míjejí!) 19 Sprave­dliví je­jich pád vi­dí s radostí, nevinní se smějí nad ni­mi: 20 ‚Hleď­me, je­jich jmění je to tam, jejich bo­hatství oheň spolykal!‘ 21 Pod­dej se Bohu a na­jdeš klid, takto ti vzejde blahobyt. 22 Z jeho úst při­jmi učení, vezmi si k srd­ci jeho výroky. 23 K Vše­mo­hou­cí­mu když se navrátíš, on tě obnoví! Ze svého stanu vy­žeň bez­práví, 24 své zla­to mu­síš do pra­chu zahodit, ofirské zla­to mezi říční balva­ny. 25 Pak bude Vše­mo­hou­cí zla­tem tvým, hromadou stříb­ra bude ti. 26 Vše­mo­hou­cí pak bude tvou rozkoší, až k Bohu tvář svou ob­rátíš. 27 Bu­deš se k ně­mu mod­lit a on tě vyslyší, své sli­by teh­dy vy­plníš. 28 Coko­li roz­hodneš, obstojí, tvé ces­ty bu­dou svět­lem za­li­ty. 29 ‚Hlavu vzhůru!‘ řekneš zkroušeným, a kdo klopí oči, toho Bůh za­chrání. 30 Vy­svo­bodí i to­ho, kdo není bez viny, vysvobozen bude pro čisto­tu ru­kou tvých.“