Bible21Job16

Job

Udělal si ze mě terč1 Job na to ře­kl: 2 „Už jsem těch věcí slyšel přespří­liš – ja­ko těši­te­lé jste ukrutní! 3 Prý: ‚Kdy už skončí to mlu­vení do větru?‘ Nebo: ‚Co tě dráždí ke tvým výlevům?‘ 4 I já bych uměl mlu­vit jako vy, kdybyste na mém místě usedli. Svými řeč­mi bych vás uměl zahrnout, potřásat nad vá­mi hlavou svou. 5 Svý­mi ús­ty bych vás ale povzbudil, slova mých rtů by byla útěchou. 6 Mluvím-li, má bo­lest se nemírní, mlčím-li, v čem se mi uleví? 7 Teď jsi mě, Bože, oprav­du vysílil. Zničils mě i mé nej­bližší! 8 Vrás­ky na mém těle svědčí pro­ti mně, má vy­hu­b­lost vstává a obviňuje mě. 9 Zuřivě drásá mě Bůh, nenávi­dí mě, můj sok pro­ti mně zuby skřípe, probodává mě po­hle­dem. 10 Kdekdo si na mě ús­ta otevře, s po­smě­chem bi­jí mě do tváře, všichni se sro­ti­li pro­ti mně. 11 Bůh mě dal na­po­spas ničemům, předhodil mě zlo­synům. 12 Žil jsem v pokli­du – vtom na mě udeřil, chytil mě za krk a bil a bil! Udělal si ze mě terč, 13 za­sypává mě deštěm střel. Bez mi­losti mě seká do slabin, mou žluč ne­chá stří­kat po ze­mi. 14 Dává mi je­den ú­der za druhým, vrhá se na mě jako válečník. 15 Zjiz­venou kůži pyt­lem za­kryl jsem, svým če­lem ryji zem. 16 Tvář mi od pláče opuchla, stín smrti mi leží na víčkách. 17 Já pře­ce nemám na ru­kou násilí, má mod­lit­ba je bez po­skvr­ny! 18 Země, ne­přikrývej moji krev, můj křik ať odpočinku ne­do­jde! 19 Mám svědka v nebi právě teď, tam na­hoře mám svého přímluv­ce. 20 Když se mi vy­smívají přátelé, k Bohu přes slzy dívám se. 21 Kéž by se člověk mohl s Bo­hem přít, jako se li­dé přou s přá­te­li! 22 Roky mně odměřené se chýlí ke konci, odcházím na ces­tu, z níž se ne­vrátím.

Bible21Job16

Překlad „Bible21Klikněte pro další prěklady

Bible, překlad 21. století © 2009 BIBLION, o.s.
Použité s láskavým zvolením vydavateľa. Všetky práva vyhradené.

Bible21, King James Version, Ekumenický, Evanjelický, Roháček