Bible21 › Job › 2

Job

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40
• 41
• 42

Zlořeč Bohu a zemři1 Jedno­ho dne, když synové Boží přiš­li, aby před­stou­pi­li před Hos­po­di­na, přišel s nimi i sa­tan, aby před­stou­pil před Hos­po­di­na. 2 „Odkud jdeš?“ ze­ptal se Hos­po­din satana. „Toulal jsem se po zemi sem a tam,“ od­po­věděl mu sa­tan. 3 „A vši­ml sis mého služebníka Joba?“ ře­kl mu na to Hos­po­din. „­Na zemi mu není rovného – ten muž je bez­úhonný a po­ctivý, bo­ha­bojný a pro­stý vše­ho zla. Až do­sud vy­trval ve své bez­úhonnosti, ačko­li jsi mě podní­til, abych ho bez­důvodně trápil.“ 4 „Kůži za kůži! Za svůj život člověk dá vše, co má,“ namí­tl sa­tan Hos­po­di­nu. 5 „Zkus ale vztáhnout ruku a sáhnout mu na tělo a kosti – uvi­díš, že ti pak bude do očí zlořečit!“ 6 „Tak dobrá,“ ře­kl Hos­po­din sa­tanovi. „Ať je ve tvé mo­ci. Mu­síš ho ale ne­chat naživu.“ 7 S tím sa­tan od Hos­po­di­na ode­šel a ranil Joba od hlavy až k patě hroz­ný­mi vře­dy. 8 Job seděl v po­pe­lu a škrábal se střepem. 9 „Ještě se držíš té své bezúhonnosti?“ řek­la mu manželka. „Zlořeč Bohu a zemři!“ 10 „Mluvíš jako nějaká hloupá ženská,“ od­po­věděl jí. „Bu­de­me snad od Boha při­jí­mat jen dob­ré, a zlé ne?“ V tom ve všem Job ani je­diným slovem ne­zhřešil. 11 Když o všem tom zlém, co Joba po­tkalo, us­lyše­li jeho tři přá­te­lé, vy­pravi­li se každý ze svého kraje: Elifaz z Te­manu, Bil­dad ze Šu­chu a Sofar z Naámy. Shod­li se, že ho spo­lečně půjdou navštívit, aby ho po­li­tova­li a po­těši­li. 12 Uvi­dě­li ho už zdálky a byl k ne­po­znání. Dali se do hla­si­tého pláče, roz­trh­li své pláště a sypa­li si na hlavu prach, až létal k ob­lo­ze. 13 Sedm dní a sedm no­cí s ním pro­sedě­li na ze­mi, a když vi­dě­li tu ne­smírnou bo­lest, nikdo mu neře­kl ani je­diné slovo.