Bible21 › Job › 42

Job

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40
• 41
• 42

Dosud jsem o tobě jen slýchal1 Job na to Hos­po­di­nu ře­kl: 2 „Uznávám, že jsi vše­mo­cnýa že nic ne­pře­kazí tvé úmys­ly. 3 Ptal ses: ‚Kdo to za­stírá mé záměry, a při­tom nemá poznání?‘ Ano, mlu­vil jsem, o čem jsem neměl ponětí, o tajem­stvích, jež jsou nad mé chápání. 4 Ře­kl jsi: ‚Po­s­lou­chej a já promluvím, budu se tě ptát a ty mě poučíš.‘ 5 Do­sud jsem o to­bě jen slý­chal pověsti, teď tě však na vlastní oči spatřu­ji. 6 Pro­to se pokořu­ji – v pra­chu a po­pe­lu činím pokání!“ 7 Když Hos­po­din do­mlu­vil tato slova k Jo­bovi, pro­mlu­vil k Elifazovi Te­man­ské­mu: „Hořím hněvem pro­ti to­bě a tvým dvě­ma přá­te­lům, pro­tože jste o mně ne­mlu­vi­li prav­divě jako můj služebník Job. 8 Pro­to si teď vez­mě­te sedm býků a sedm be­ranů a jdě­te za mým služebníkem Jo­bem. Obě­tuj­te za sebe zápalnou oběť a můj služebník Job ať se za vás mod­lí. Jen pro­to, že dám na něj, vás hanebně ne­po­trestám. Ne­mlu­vi­li jste to­tiž o mně prav­divě jako můj služebník Job.“ 9 Elifaz Te­man­ský, Bil­dad Šu­chský a Sofar Naám­ský tedy šli a uděla­li, co jim Hos­po­din ře­kl. A Hos­po­din Joba vy­s­lyšel. 10 Když se Job mod­lil za své přá­te­le, Hos­po­din mu navrá­til vše, co ztra­til, a dal Jo­bovi dva­krát více, než co měl dřív. 11 Všich­ni jeho bratři a se­st­ry i všich­ni jeho dřívější známí přiš­li za ním a hodova­li s ním v jeho do­mě. Li­tova­li ho a těši­li kvů­li všem těm neštěstím, která na něj Hos­po­din uve­dl. Každý z nich mu dal stříbrnou min­ci a jednu zla­tou náušnici. 12 Hos­po­din tedy Jo­bovi na­ko­nec požeh­nal více než na počátku. Měl to­tiž 14 000 ov­cí, 6 000 vel­bloudů, 1 000 párů do­bytka a 1 000 oslic. 13 Měl také sedm synů a tři dce­ry. 14 Jedné dal jméno Je­mi­ma, druhé Kesia a třetí Ke­ren-hapuch. 15 V ce­lé zemi ne­byly tak krásné že­ny jako dce­ry Jo­bovy. A otec jim dal dě­dictví mezi je­jich bra­t­ry. 16 Po­tom Job žil ještě sto čtyřicet let a vi­děl své dě­ti a dě­ti svých dětí až do čtvr­tého poko­lení. 17 Na­ko­nec Job zemřel stár a na­sy­cen živo­tem.