Bible21 › Job › 41

Job

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40
• 41
• 42

1 Nikdo pro­ti ně­mu nemá žádnou naději, pouhý po­hled na něj člověka po­razí. 2 Nikdo se ne­o­s­mělí, aby ho vy­dráž­dil – kdo by se tedy pro­ti mně po­stavil? 3 Kdo mě chce vy­zvat, ať mu zaplatím? Všechno pod ne­bem je mým vlastnictvím! 4 Ne­chci po­mlčet o jeho údech, o jeho síle a skvělé po­stavě: 5 Kdo ho z jeho pláště vysvlékne? Kdo pro­nikne jeho dvo­ji­té pan­cíře? 6 Vra­ta jeho tlamy kdo­pak rozevře? Jeho zuby všu­de ko­lem šíří děs! 7 Řa­dy šu­pin si nese na hřbetě, jako pečetí jsou pevně spo­jené. 8 Jed­na při­léhá ke druhé, ani vzduch mezi nimi ne­pro­jde. 9 Jsou k sobě navzájem těsně semknuté, drží po­hro­madě, nic ne­roz­dělí je. 10 Když si odfrkne, jako když třeskne blesk, úsvit se rozzáří pod jeho po­hle­dem. 11 Z jeho tlamy září pochodeň, roj jis­ker létá ko­lem něj. 12 Dým se mu valí od nozder, jako když rákos hoří pod kot­lem. 13 Svým de­chem rozžhaví uhlí řeřavé, jeho tla­ma šlehá pla­menem! 14 Síly je plná jeho šíjea před­chází ho děs. 15 Svaly mu pevně drží na těle, tvrdé jak sli­ti­na – ne­zachvějí se. 16 Srd­ce má tvrdé na kámen, jak spodní žernov tvrdé je. 17 Když se zvedne, bo­jí se i bohové, když se­bou trh­ne, jsou stra­chy bez se­be. 18 Za­sáhnout ho mečem je zce­la zbytečné, stejně tak kopím, šípem či oštěpem. 19 Že­le­zo je pro něj slámě podobné, bronz po­važuje za dře­vo trouch­nivé. 20 Šípy ho ne­zaženou na útěk, kamenů z pra­ku si všímá jako plev. 21 Za stéb­la slámy po­važuje kyje, mávání šavlí směje se. 22 Os­t­ré střepy mu rostou na břiše, stopu ne­chává jak brá­ny blá­tem vláčené. 23 Hlu­bi­na kvů­li ně­mu jako v kot­li vře, moře pění jak voňavkářův ke­lí­mek. 24 Ve vodě za ním bráz­da třpytí se, jako by še­di­ny na­rost­ly hlu­bině. 25 Nikdo na zemi mu není podo­ben – je stvořen zce­la bez bázně. 26 Na všech­no po­výšené svrchu dívá se, všem pyšným šel­mám kraluje!“