Bible21 › Job › 3

Job

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40
• 41
• 42

Proč jsem nezemřel1 Na­ko­nec Job otevřel ús­ta a pro­klínal den, kdy se na­ro­dil. 2 Job teh­dy ře­kl: 3 „Zhynout měl den, kdy jsem se narodil, i noc, kdy řek­li: Chlap­ce jsme poča­li! 4 Kéž by se za­tměl onen den, Bůh na nebi kéž by se po něm nesháněl, kéž vůbec ne­začal s úsvi­tem! 5 Kéž by ho po­hl­ti­la černá tma, mračno kéž by ho bylo přikrylo, zatmění kéž by ho pře­moh­lo! 6 I tu noc mě­la za­chvá­tit temnota, aby se do roku ne­moh­la počítat, do poč­tu měsíců aby ne­veš­la! 7 Ach ta noc – kéž byla neplodná, radostný výkřik po­znat nemě­la! 8 Za­klínači dnů ji mě­li proklínat, ti, kdo jsou připra­veni dráž­dit levi­a­ta­na. 9 Kéž teh­dy zhas­la její Jitřenka, nadarmo kéž by na svět­lo čekala, paprsky úsvi­tu vi­dět nemě­la! 10 Své lůno pře­de mnou mě­la uzavřít, mé oči ušetřit vše­ho trápení. 11 Pro­č jsem už v lůnu nezhynul? Proč jsem ne­zemřel při po­ro­du? 12 Pro­č tu byl klín, jenž mě přitulil? Proč prsy, z ni­chž jsem pil? 13 Byl bych teď ležel a mlčel bych, odpočíval bych v poko­ji 14 spo­lečně s krá­li a velmoži, jejichž stav­by jsou už tros­ka­mi, 15 ane­bo s vel­moži, kteří oplýva­li zlatem, kteří si příbytky na­plni­li stříbrem! 16 Pro­č jsem jak po­trat ne­byl zahrabán, jako ne­mluvně, jež svět­lo ne­vídá? 17 Tam už niče­mové niko­ho netrápí, tam si odpoči­nou všich­ni zdeptaní. 18 Také i vězni tam na­jdou úlevu, neuslyší tam už pokřik biřiců. 19 Malí i vel­cí jsou tam ve­dle sebe, otrok je bez pá­na, na svo­bodě. 20 K če­mu je dáno svět­lo ubo­hý­ma život za­trpklým; 21 těm, kteří na smrt marně čekají, ač ji hledají víc než pokla­dy; 22 těm, kteří jásají radostí, jakmile hro­bu do­sáh­li? 23 K če­mu je to člověku, jenž ces­tu ne­vi­día je­hož Bůh ze všech stran obklíčil? 24 Mým denním chle­bem je teď jen sténání, můj nářek proudí jako po­toky. 25 Stalo se mi to, če­ho jsem se bál, potkalo mě to, z če­ho jsem měl strach! 26 Nemám pokoj, nemám klid, nemám odpoči­nutí. Přišlo trápení.“