Bible21 › Job › 24

Job

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40
• 41
• 42

1 Když ‚Vše­mo­hou­cí ne­odkládá ča­sy odplaty,‘ proč ty dny jeho věrní nikdy ne­vi­dí? 2 Jsou ta­koví, kteří po­sou­vají mez­níkya pa­sou stáda, která ukrad­li. 3 Si­ro­tkům od­vádějí osla pryča vdově be­rou býka do zástavy. 4 Ubožáky z ces­ty srážejí, až se chudí skrývají všu­de po kra­ji. 5 Jiní jsou jak divo­cí osli na poušti, vycházejí za prací, jako by kořist hledali; potravu pro dě­ti shánějí na pláních. 6 Sklízejí na po­li, které jim nepatří, paběrkují na vi­nicích li­dí zlých. 7 No­cují na­zí, oděv nemají, v chla­du jim chybí přikrývky. 8 Hor­ské li­jáky je smáčejí, choulí se ke skále, ne­mají přístřeší. 9 Jiní zas si­ro­tka od prsu uloupí, vezmou ho chudákům do zástavy. 10 Ti chodí na­zí, oděv nemají, o hla­du cizí snopy snášejí. 11 Vy­tlačují olej mezi kameny, o žízni šlapou vinný lis. 12 Sténání umírajících z měs­ta zní, raněné duše o po­moc vo­lají – copak to Bohu ne­vadí?! 13 Jsou také ta­koví, kteří se světlu vzpírají, k jeho cestám se ne­znajía jeho ste­zek se ne­d­rží. 14 Vrah vstává, když se zešeří, aby za­bíjel ubo­hé chudáky;jako zloděj se no­cí odplíží. 15 Cizo­ložné oko sou­mrak vyhlíží, ‚Nikdo mě neuvidí,‘ říká sia tvář si rouškou za­halí. 16 Za tmy se do do­mů vlamují, ve dne jsou doma zavření; ke světlu se ne­znají. 17 Těm všem je temno svítáním, přátelí se to­tiž s hrůzou tmy. 18 Ať voda ta­kové rych­le odplaví, ať jsou pro­kleté je­jich pozemky, ať nikdo ne­zamíří k je­jich vi­nicím! 19 Jako su­cho a horko po­hl­tí roz­puštěný sníh, tak ať hrob po­hl­tí ty, kdo hřeši­li. 20 Ať na ně za­po­mene matčin klín, ať jsou po­choutkou pro červy. Ať nikdo ne­vzpo­mene na ty zlosyny, ať jsou jak stro­my větrem zlo­meni. 21 Ať ob­cují s ne­plodnou, která nerodí, vdovu ať opustí bez jmění! 22 Bůh svo­jí mo­cí i silné zachvátí; i při svém po­sta­vení si nejsou jis­tí živo­ty. 23 Dává jim po­cit bez­pečné opory, jeho oči však je­jich ces­tu sle­dují. 24 Načas se vy­výší, a hned jsou pryč, sníženi bu­dou a jako všich­ni sklizeni, jako kla­sy bu­dou skoseni. 25 Což to tak není? Kdo mě ze lži usvědčí? Kdo moji vý­po­věď může vyvrátit?“