Bible21 › Job › 38

Job

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40
• 41
• 42

Kdo to zatemňuje mé záměry?1 Vtom Hos­po­din pro­mlu­vil k Jo­bovi z vichru: 2 „Kdo to za­temňuje mé zámě­ry řečmi, v ni­chž není po­znání? 3 Jako muž si teď vy­hrň rukávy, budu se tě ptát a ty mě poučíš: 4 Kde jsi byl, když jsem zemi založil? Jen po­věz, když tomu ro­zumíš. 5 Kdo určil její roz­mě­ry? To jis­tě víš! Kdopak ji mírou přeměřil? 6 Do če­ho jsou za­puště­ny její základy? Kdo po­ložil její ká­men úhelný, 7 když ji­třní hvěz­dy sbo­rem zpívalya všich­ni Boží synové jása­li ra­dostí? 8 Kdo že to dveř­mi moře uzavřel, když se teh­dy z lů­na vy­va­li­lo ven, 9 když jsem je při­ob­lé­kl oblakem, zahalil mračnem jako do plenek, 10 když jsem mu vy­tyčil meze své, závory osa­dil na dveře 11 a ře­kl: ‚S­míš až sem, a dál už ne, tvé vzduté vlny se zlo­mí zde‘? 12 Po­ručil jsi ji­t­ru někdy v životě, ukázals někdy místo Ji­třen­ce, 13 aby uchopi­la zem za okrajea niče­my z ní hna­la ven? 14 Teh­dy se země tva­ruje jak jíl pod pečetí, jak rou­cho za­číná hýřit barva­mi. 15 Niče­mové teh­dy své svět­lo ztrácejí, jejich na­přažená paže se pře­razí. 16 Pro­nikls tam, kde moře pramení, prošel ses po dně pro­pasti? 17 Od­ha­li­ly se ti brá­ny smrti? Spatřil jsi brá­ny temno­ty? 18 Po­chopils zem­ské rozměry? Jen po­věz, když vše­mu ro­zumíš! 19 Kudy vede ces­ta k příbytku světla? A kde pře­bývá temno­ta? 20 Umíš je dovést na je­jich místa? Znáš stezku do je­jich do­mova? 21 Dávno ses na­ro­dil, jis­tě to znáš, délka tvého živo­ta je ne­smírná! 22 Do­stal ses do sněžných skladišť, viděl jsi, kde se krou­py skla­dují, 23 které uchovávám pro čas soužení, pro dny bo­jů a válčení? 24 Kudy vede ces­ta, kte­rou se štěpí blesky? Odkud se východní vítr žene na ze­mi? 25 Kdo vy­ryl ko­ryto vodní průtržia dráhu pro mrak bouř­kový, 26 aby za­léval li­du­prázdnou ze­mii poušť, kde nikdo ne­byd­lí, 27 aby za­vlažil opuštěné tros­kya novou trávu ne­chal vy­rašit? 28 Má snad déšť otce? Kdo počal rosné krůpěje? 29 Z kterého lů­na vy­šel led? Kdo rodí jíní ne­bes­ké, 30 když voda ztvrdne na kámen, povrch pro­pasti když za­mrz­ne? 31 Umíš Plejá­dy pou­ty připouta­tane­bo po­vo­lit Ori­onův pás? 32 Dáváš v je­jich čas vy­jít planetám, vedeš Med­vě­dici a její mláďa­ta? 33 Ovládáš ne­bes­ká pravidla? Zařídíš, aby se jimi země ří­di­la? 34 Dokážeš na mrak zavolat, aby tě vodní průtrž za­li­la? 35 Umíš na ces­tu bles­ky vysílat? Ohlásí se ti: ‚Z­de nás máš‘? 36 Kdo moud­rost ibis­ovi dal, kdo vložil ro­zum do ko­hou­ta? 37 Kdo má tu moud­rost, aby mra­ky spočítal, kdo ne­bes­ké džbá­ny může vy­lévat, 38 když se prach speče jako slitina, když hlí­na pevně drží ve hroudách? 39 Umíš ulovit kořist pro lvici, můžeš hlad lvíčat na­sy­tit, 40 když se krčí ve svých peleších, když v úkry­tu v houští číhají? 41 Kdo připravuje pokrm krkavci, když jeho mláďa­ta k Bohu volají, když bloudí ko­lem a ne­mají co jíst?