Bible21Job12

Job

Chci mluvit se Všemohoucím1 Job na to ře­kl: 2 „Oprav­du, vy jste ti pravía moud­rost vy­mře s vá­mi! 3 I já však mám ro­zum tak jako vya nejsem v ničem za vámi, to pře­ce každý ví. 4 Jsem ale k smí­chu i své­mu příteli: ‚On vo­lá k Bo­hu, ať mu prý odpoví!‘ Jsem k smí­chu: ‚Hle, sprave­dlivý a poctivý!‘ 5 Spoko­jený člověk po­hrdá neštěstím: ‚Kopanec to­mu, kdo se potácí!‘ 6 Sta­ny nájezdníků na­plňuje klid, ti, kdo po­pou­zejí Bo­ha, jsou v bezpečí, jako by Boha v ruce drže­li. 7 Jen se ptej do­bytka, ať tě poučí, ptáci na nebi ti to po­vědí; 8 ane­bo pro­mluv se zemí, ať tě poučí, ryby v moři ti to pro­zradí: 9 Ne­ví snad je­den každý z nich, že je svou ru­kou uči­nil Hos­po­din? 10 V jeho ruce je život každého tvora, je v ní dech každého lid­ského tě­la. 11 Což ne­u­mí ucho roz­lišovat slova, jako umí jazyk pokrm ochutnat? 12 Náleží moud­rost jenom kmetům, patří ro­zum­nost k dlouhé­mu věku? 13 Bůh – ten má moud­rost a také moc, patří mu pro­zřetelnost a ro­zum­nost. 14 Co zboří, se ne­dá postavit, koho uvězní, nelze pro­pustit. 15 Když za­držuje vo­dy, su­cho přichází, a když je vy­pustí, zemi pustoší. 16 Jemu patří sí­la i schopnosti, jeho je pod­ve­dený i pod­vodník. 17 Vel­može svléká donaha, ze soud­ců umí bláz­ny udělat. 18 Králům roz­píná opasky, bedra jim ob­táčí pro­va­zy. 19 I kněží svléká donaha, dávné opo­ry strhává. 20 Ode­bírá slovo zkušeným, starce zbavuje soudnosti. 21 I přední muže vy­stavuje hanbě, odzbrojuje i sta­tečné. 22 Odkrývá hlu­bi­ny temnoty, na svět­lo vy­vádí, co bylo v příšeří. 23 Roz­množuje náro­dy a pak je ničí, dává jim roz­mach a pak je roz­hání. 24 Vůd­ce lidu on o ro­zum připravuje, nechá je blou­dit v pusto­tě bez cíle. 25 Bez svět­la tápají v temnotě, nechá vrávo­rat je jako opil­ce.

Bible21Job12

Překlad „Bible21Klikněte pro další prěklady

Bible, překlad 21. století © 2009 BIBLION, o.s.
Použité s láskavým zvolením vydavateľa. Všetky práva vyhradené.

Bible21, King James Version, Ekumenický, Evanjelický, Roháček