Bible21 › Job › 4

Job

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40
• 41
• 42

Teď došlo na tebe1 Elifaz Te­man­ský mu na to ře­kl: 2 „Sne­seš, když na tebe někdo promluví? Je těžké neříci vůbec nic. 3 Sám pře­ce dove­dls mno­hé poučit, pokleslým rukám jsi uměl do­dat sil. 4 Tvá slova klopý­tajícího zvedala, posiloval jsi pod­lo­mená ko­le­na. 5 Teď došlo na tebe – a ne­seš to těžce; tebe to za­sáh­lo, a děsíš se. 6 Už není ti opo­rou zbožnost tvá? Tvá bez­úhonnost už ti na­dě­ji ne­dává? 7 Zhynul snad někdy nevinný? Vzpomeň si! Kde byli vy­hlazeni po­ctiví? 8 Ti, kdo ořou zlo, pokud vím, ti, kdo roz­sévají trápení, je sklízejí. 9 De­chem Božím zahynou, závanem jeho hněvu se roz­plynou. 10 Lev umí řvát a šel­ma zavrčí, i lví tesáky se ale vy­lo­mí. 11 Bez kořisti po­jde i silný lev, smečka lvíčat se roz­prch­ne. 12 Do­stalo se mi tajné sdělení, ušima jsem jen šepot po­chy­til. 13 Noční­mi vi­di­na­mi byl jsem rozrušen, když lidi zmáhá těžký sen. 14 Strach mě přepa­dl, za­čal jsem se třást, do morku kostí děs mnou pro­nikal. 15 Duch se mi teh­dy mih­nul před tváří, chlupy na těle se mi zježi­ly. 16 Za­stavil se, podo­bu ale nešlo rozeznat, jen zjev jakýsi před mý­ma očima, pak šepot, když za­s­le­chl jsem hlas: 17 ‚Copak je smr­telník v právu před Bohem? Je člověk čis­tý před svým Stvoři­te­lem? 18 Ani na své služebníky se Bůh nespoléhá, dokonce i na an­dělích na­jde kaz. 19 Co po­tom s tě­mi, kdo ži­jí v do­mech hliněných, jež mají v pra­chu základy? Rozmáčknout je lze snáze než mo­la, 20 drceni bývají od rá­na do večera. Bez po­všimnutí navž­dy za­hynou, 21 lano je­jich stanu bude strženo, zemřou a moud­ří nebudou!‘