Bible21 › Job › 27

Job

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40
• 41
• 42

Trvám na své nevině1 A Job pokračoval ve své pro­mluvě: 2 „Při Bohu živém, který mi upřel právo, při Vše­mo­hou­cím, jenž na­plnil mě trpkostí, 3 přísahám, že dokud je ve mně život, dokud mám v chřípí Boží dýchání, 4 ne­vy­pustím ze rtů žádnou podlost, nebudu mlu­vit jazykem falešným. 5 V žádném případě vám ne­dám za pravdu, své bez­úhonnosti se jakživ ne­zřeknu. 6 Trvám na své ne­vině – té se nepustím, po ce­lý život mám čis­té svědo­mí! 7 Kéž by mí pro­tivníci byli od­haleni jako zlo­sy­nia ti, kdo mě na­pa­dají, jako zločin­ci! 8 Copak má bezbožný něja­kou naději, když ho Bůh za­bíjí, obírá o duši? 9 Copak Bůh vy­s­lyší jeho volání, když na něj při­jde soužení? 10 Copak je Vše­mo­hou­cí jeho rozkoší? Volá snad k Bohu bez ustání? 11 Poučil jsem vás o Božím jednání, o Vše­mo­hou­cím jsem nic net­a­jil. 12 Vž­dyť jste to všich­ni sami vi­dě­li – pro­č tedy mluví­te ta­kové ne­smys­ly: 13 ‚Ta­kový osud dává Bůh ničemům, dědictví, jež Vše­mo­hou­cí svěřuje tyranům. 14 I kdy­by měl spoustu dětí, všech­ny čeká meč, chlebem jeho ra­to­lesti nena­sytí se. 15 Po­zůstalé po něm po­hřbí mor, nebudou oplakáváni od svých vdov. 16 I kdy­by stříb­ra jak pra­chu nakupil, i kdy­by šatů jak blá­ta navršil, 17 sprave­dlivý ob­lékne si, co on hromadil, jeho stříbro po něm zdědí ne­vinný. 18 Jak pavouk bu­duje si svůj dům, je ale cha­trný jak chýše hlídačů. 19 Uleh­ne jako bo­háč, a je to naposled; když oči otevře, nic mu ne­z­bu­de. 20 Hrů­zy ho po­stih­nou jako povodeň, uprostřed noci ho vichr odne­se. 21 Východní vítr ho odne­se kdovíkam, odvane ho dale­ko z jeho do­mova. 22 Vrh­ne se na něj beze vší lítosti, právě když bude chtít před ním utéci. 23 Po­směšně za­tles­ká mu svý­ma rukama, s písko­tem vy­žene ho z jeho domova.‘“