Bible21 › Job › 10

Job

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40
• 41
• 42

1 Už se mi hnu­sí žít, proto teď své­mu nářku povolím, z hořkosti duše pro­mluvím. 2 Ne­od­su­zuj mě pře­dem – tak Boha os­lovím – z če­ho mě obviňuješ, pro­zraď mi. 3 Dělá ti dobře, že mě sužuješ? Proč po­hrdáš vlastno­ručním výtvo­re­ma zámě­ry ničemů vítáš s ús­měvem? 4 Copak máš oči tělesné? Pohledem smr­telníka díváš se? 5 Copak jsou tvé dny lid­ským podobné, připomínají tvé roky lid­ský věk, 6 že na mně hledáš nějaký přestu­pe­ka po mém hří­chu pídíš se? 7 Víš pře­ce, že jsem ne­vi­ne­na že mě z tvé ruky nikdo ne­vy­rve! 8 Tvé ruce mne hnět­ly a tvoři­ly – ­teď ses ob­rá­til a chceš mě za­hu­bit? 9 Vzpo­meň si, že jsi mne z hlí­ny vy­tvořil – to mě chceš znovu na prach ob­rá­tit? 10 Což jsi mě kdy­si jak mléko nenalil, nenechal jsi mě zhoustnout jako sýr? 11 Kůží a ma­sem jsi mě přioděl, kostmi a šla­cha­mi spo­jils mě. 12 Z lás­ky jsi mě ob­da­roval životem, tvá péče střeži­la můj každý dech. 13 Toto však v srd­ci skrýval jsi, teď už jsem po­znal tvé úmys­ly: 14 Abys mě hlídal, zda nezhřeším, abys mi ne­odpustil žádné přestupky. 15 Pokud jsem vi­nen, běda mi, nezvednu ale hlavu, i když jsem nevinný; přesycen jsem han­bou, zpi­tý trápením. 16 Kdybych se na­rovnal, bu­deš mě ho­nit jako lev, svou úžasnou sílu na mě znovu pro­kážeš. 17 Po­stavíš další svědky pro­ti mně, tvůj hněv pro­ti mně se ještě rozmůže, tvá voj­s­ka mě zas a znovu vezmou útokem. 18 Pro­č jsi mě vůbec z lů­na vyváděl? Kéž bych byl zhynul, než mě kdo uvi­děl! 19 Jako bych nikdy ne­byl, tak bych na tom byl, z klí­na do hro­bu by mě přenes­li. 20 Copak mi ne­z­bývá už jen pár dnů? Nech mě být, ať po­okře­ji aspoň na chvilku, 21 dříve než bez návra­tu ode­jdu­do země příšeří a stínu, 22 do země černé jako tma, kde vládne stín a není řád, kde i sám roz­břesk je temnota.“