Bible21 › Exodus › 5

Exodus

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40

Kdo je to ten Hospodin?1 Mo­jžíš s Áro­nem tedy šli k fa­rao­novi a řek­li mu: „Tak­to praví Hos­po­din, Bůh Iz­rae­le: Pro­pu­sť můj lid, aby mi ko­na­li slavnost na poušti!“ 2 Fa­rao od­po­věděl: „Kdo je to ten Hos­po­din, že bych ho měl po­s­lech­nout a pro­pustit Iz­rael? Žádného Hos­po­di­na ne­znám a Iz­rael nepropustím!“ 3 Řek­li te­dy: „Setkal se s ná­mi Bůh Hebrej­ů. Pro­sím, dovol nám vy­dat se na tří­denní ces­tu do pouště, abychom tam obětova­li Hos­po­di­nu, naše­mu Bo­hu, aby nás snad ne­po­sti­hl mo­rem nebo mečem.“ 4 Egyptský král ale vy­kři­kl: „­Mo­jžíši a Áro­ne, pro­č od­vádí­te lid od práce? Zpátky k vašim robotám!“ 5 Fa­rao pokračoval: „Jen se podívej­te, jak se ta chás­ka v zemi roz­množi­la – a vy je chcete zdržovat od ro­bo­ty?! 6 Ještě týž den fa­rao přikázal biřicům a do­zorcům li­du: 7 „Ne­dávej­te už jim k výrobě ci­hel slá­mu jako do­sud. Ať si ji jdou sbírat sa­mi! 8 Poža­duj­te ale od nich stejné množství ci­hel, jako vy­rábě­li do­sud. Nic jim ne­sle­vuj­te, vž­dyť za­há­lejí. To pro­to vy­kři­kují: ‚Po­jď­me obětovat naše­mu Bohu!‘ 9 Za­val­te ty mužské dři­nou, ať mají co dělat a přestanou po­s­lou­chat báchorky!“ 10 Biřici a do­zorci tedy vy­š­li a řek­li li­du: „Tak praví fa­rao: Ne­bu­du vám dávat slá­mu. 11 Jdě­te si ji sbírat, kde chcete, ale z práce, kte­rou mu­sí­te od­vést, se nic nesleví!“ 12 A tak se lid roz­běhl po ce­lé egyptské ze­mi, aby na strništích paběr­koval slá­mu. 13 Biřici je po­háně­li: „Od­veď­te svou práci – stejný denní úkol, jako když byla sláma!“ 14 Iz­rae­lští předáci, us­tano­vení fa­rao­nový­mi biřici, byli biti a vy­s­lýcháni: „Pro­č jste vče­ra ani dnes ne­vy­ro­bi­li stano­vené množství ci­hel jako dříve?! 15 Iz­rae­lští předáci tedy přiš­li a úpě­li k fa­rao­novi: „Pro­č tak­to na­kládáš se svý­mi služebníky? 16 Tvo­ji služebníci ne­do­stávají slá­mu, a při­tom se nám říká: ‚Dě­lej­te cihly!‘ Po­hleď, tvo­ji služebníci jsou bi­ti, ale na vině jsou tví lidé!“ 17 Fa­rao zvo­lal: „Za­hálí­te, nemá­te co dělat, a tak říká­te: ‚Po­jď­me obětovat Hospodinu.‘ 18 Hned se vrať­te k práci! Slá­ma se vám dávat ne­bu­de, ale od­ve­dete stejný počet cihel!“ 19 Iz­rae­lští předáci vi­dě­li, že je s nimi zle. Mu­se­li to­tiž ří­kat: „Ať z vašich denních od­vodů ne­chybí ani cihla!“ 20 Cestou od fa­rao­na po­tka­li Mo­jžíše a Áro­na, kteří jim tam přiš­li na­pro­ti. 21 Předáci jim řek­li: „Ať na vás Hos­po­din po­hlédne a soudí! Zošklivi­li jste nás fa­rao­novi i jeho dvořanům; dali jste jim do ru­kou meč, kterým nás zahubí!“ Vyvedu vás z Egypta22 Mo­jžíš se ob­rá­til na Hos­po­di­na. „Pane můj,“ ptal se, „pro­č ten­to lid tak trápíš? Pro­č jsi mě sem vůbec po­slal? 23 Od chvíle, kdy jsem přišel, abych tvým jménem mlu­vil k fa­rao­novi, se lidu vede ještě hůř, a ty svůj lid vůbec nevysvobozuješ!“