Bible21 › Exodus › 4

Exodus

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40

Neuvěří mi1 Mo­jžíš znovu namí­tl: „Po­hleď, ne­u­věří mi a ne­po­s­lech­nou mě. Urči­tě řeknou: ‚Žádný Hos­po­din se ti neukázal!‘“ 2 Hos­po­din se ho ze­ptal: „Co to máš v ruce?“ „Hůl,“ od­po­věděl. 3 Ře­kl mu: „Hoď ji na zem.“ Ho­dil ji tedy na zem a pro­měni­la se v ha­da! Mo­jžíš se před ním dal na útěk, 4 ale Hos­po­din ho vy­zval: „Natáhni ruku a chyť ho za ocas.“ Mo­jžíš tedy natáhl ru­ku, chy­til ho a had se mu v ruce pro­měnil v hůl! 5 „To aby uvěři­li, že se ti ukázal Hos­po­din, Bůh je­jich ot­ců – Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův.“ 6 Po­té Hos­po­din ře­kl: „Vlož si ruku do podpaždí.“ Vložil si tedy ruku do podpaždí, a když ji vy­táhl, jeho ruka byla malo­mo­cná, bílá jako sníh. 7 „Vlož si ruku znovu do podpaždí,“ ře­kl mu po­tom. Mo­jžíš si tedy znovu vložil ruku do podpaždí, a když ji od­tud vy­táhl, byla znovu zdravá jako zby­tek jeho tě­la! 8 „Když ti ne­u­věří a ne­po­s­lech­nou první zna­mení, uvěří druhé­mu zna­mení. 9 A pokud ne­u­věří ani těm dvě­ma zna­mením a ne­po­s­lech­nou tě, nabe­reš vodu z Ni­lu, vy­li­ješ ji na su­chou zem. Ta voda, kte­rou jsi nabral z Ni­lu, se pak na zemi pro­mění v krev.“ 10 Mo­jžíš ale Hos­po­di­nu odpo­roval: „Pro­miň, Pane můj, ale nejsem výřečný člověk – ani dříve, ani teď, když jsi pro­mlu­vil ke své­mu služebníku. Vž­dyť se mi plete jazyk v ústech!“ 11 „Kdo dal člověku ústa?“ od­po­věděl mu Hos­po­din. „Kdo může něko­ho uči­nit němým nebo hlu­chým, vi­dou­cím nebo slepým? Kdo jiný než já, Hos­po­din? 12 Nuže, po­jď. Já sám budu při tvých ús­tech a budu tě učit, co máš říkat.“ 13 Mo­jžíš ale ře­kl: „Pro­miň, Pane můj; poš­li pro­sím něko­ho jiného.“ 14 Teh­dy se na něj Hos­po­din rozhněval: „A co tvůj bra­tr, levi­ta Áron? Mám za to, že je výřečný dost! Podívej se, už ti jde na­pro­ti. Až tě uvi­dí, bude mít ve­likou ra­dost. 15 Bu­deš k ně­mu mlu­vit a vkládat mu slova do úst. Já pak budu při tvých i jeho ús­tech a naučím vás, co má­te dělat. 16 On bude mlu­vit k lidu za te­be, a tak se stane, že on ti bude za ús­ta a ty mu bu­deš za Bo­ha. 17 A tu hůl vez­mi s se­bou. Bu­deš s ní ko­nat divy!“ Vrať se do Egypta18 Mo­jžíš se tedy vrá­til ke své­mu tchánu Jet­rovi a ře­kl mu: „Ch­těl bych jít zpátky za svý­mi bra­t­ry do Egyp­ta podívat se, zda ještě žijí.“ „Jdi v pokoji,“ od­po­věděl mu Jet­ro. 19 Hos­po­din to­tiž Mo­jžíšovi v Mi­diánu ře­kl: „Jdi, vrať se do Egyp­ta, ne­boť všich­ni, kdo ti usi­lova­li o život, zemřeli.“ 20 Mo­jžíš tedy vzal manželku a sy­ny, po­sa­dil je na osla a vy­dal se zpátky do Egyp­ta. Mo­jžíš s se­bou vzal také Boží hůl. 21 Hos­po­din to­tiž Mo­jžíšovi ře­kl: „Až se vrátíš do Egyp­ta, buď připra­ven ko­nat před fa­rao­nem všech­ny divy, ke kterým jsem tě zmo­cnil. Já však po­sílím jeho hrdost, a tak nene­chá lid ode­jít. 22 Teh­dy fa­rao­novi řekneš: Tak­to praví Hos­po­din – Iz­rael je můj syn, můj prvo­ro­zený. 23 Ře­kl jsem ti: ‚Pro­pu­sť mého sy­na, aby mi sloužil.‘ Ty jsi ho však odmí­tl pro­pustit. Hle, nyní za­bi­ji tvého sy­na, tvého prvorozeného!“ 24 Na místě, kde cestou no­cova­li, se s ním střetl Hos­po­din a chys­tal se ho za­bít. 25 Sipo­ra však vza­la ka­menný nůž, odříz­la předkožku svého sy­na, do­tkla se s ní jeho údu a řek­la: „Jsi mým pokrevním ženichem!“ 26 A tak ho ne­chal. („Pokrevním ženi­chem“ ho tenkrát na­zva­la kvů­li obříz­ce.) 27 Hos­po­din za­tím ře­kl Áro­novi: „Jdi na poušť vstříc Mojžíšovi.“ Šel te­dy, a když se s ním setkal u Boží ho­ry, po­lí­bil ho. 28 Mo­jžíš pak Áro­novi vy­právěl všech­no, co mu Hos­po­din ře­kl, a jak ho po­slal a jaká všech­na zna­mení mu přikázal ko­nat. 29 A tak šel Mo­jžíš do Egyp­ta s Áro­nem. Shro­máž­di­li všech­ny iz­rael­ské stařeši­ny 30 a Áron jim vy­právěl všech­no, co Hos­po­din ře­kl Mo­jžíšovi, a ko­nal zna­mení před oči­ma li­du. 31 A lid uvěřil. Když slyše­li, že Hos­po­din ob­rá­til zřetel k synům Iz­rae­le a že vi­děl je­jich trápení, pad­li na ko­le­na a klaně­li se.