Bible21 › Exodus › 18

Exodus

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40

Jetrova rada1 Mo­jžíšův tchán, mi­dián­ský kněz Jet­ro, se do­sle­chl o všem, co Bůh uči­nil pro Mo­jžíše a pro svůj lid Iz­rael, to­tiž že Hos­po­din vy­ve­dl Iz­rael z Egyp­ta. 2 Po­té, co Mo­jžíš ode­s­lal svou ženu Sipo­ru, vzal ji jeho tchán Jet­ro k sobě 3 spo­lu s její­mi dvě­ma sy­ny. První se jmenoval Geršom, Přis­těhovalec, ne­boť Mo­jžíš ře­kl: „Byl jsem přis­těhoval­cem v cizí zemi.“ 4 Druhý se jmenoval Elie­zer, Boží po­moc, ne­boť ře­kl: „Bůh mého otce mi přispěl na po­moc; za­chránil mě před fa­rao­novým mečem.“ 5 Mo­jžíšův tchán Jet­ro tedy přišel s jeho syny a manželkou na poušť, kde Mo­jžíš tá­bořil u Boží ho­ry. 6 Vzkázal Mo­jžíšovi: „Já, tvůj tchán Jet­ro, jdu k to­bě s tvo­jí manželkou a obě­ma její­mi syny.“ 7 Mo­jžíš vy­šel své­mu tchánovi vstříc, poklo­nil se a po­lí­bil ho. Když se je­den druhého vy­pta­li, jak se jim daří, veš­li do stanu. 8 Tam Mo­jžíš vy­právěl své­mu tchánovi o všem, co Hos­po­din kvů­li Iz­rae­li uči­nil fa­rao­novi a Egypťanům, i o všech útrapách, které je po­tkaly na cestě, a jak je Hos­po­din pokaždé vy­svo­bo­dil. 9 Jet­ro se ra­doval ze vše­ho dob­ro­diní, jež Hos­po­din Iz­rae­li pro­kázal, když je vy­svo­bo­dil z ruky Egypťanů. 10 Jet­ro tenkrát ře­kl: „Požeh­nán buď Hos­po­din, jenž vás vy­svo­bo­dil z ruky Egypťanů, z ruky fa­rao­na! 11 Nyní jsem po­znal, že Hos­po­din je větší než všich­ni bo­hové – vž­dyť vy­svo­bo­dil svůj lid z moci Egypťanů, kteří je pyšně ponižovali.“ 12 Mo­jžíšův tchán Jet­ro pak při­ne­sl Bohu zápalnou oběť a připravil obětní ho­dy. Přišel také Áron a všich­ni iz­rae­lští stařeši­nové a hodova­li s Mo­jžíšovým tchánem před Bo­hem. 13 Druhého dne se Mo­jžíš po­sa­dil, aby sou­dil lid, a lid stál před ním od rá­na až do veče­ra. 14 Když Mo­jžíšův tchán vi­děl, co všech­no Mo­jžíš dělá pro lid, ře­kl: „Co to s li­dem děláš? Pro­č ty sám sedíš a vše­chen lid sto­jí od rá­na do veče­ra před tebou?“ 15 Mo­jžíš mu od­po­věděl: „­Lid se ke mně při­chází ptát Bo­ha. 16 Když mají něja­kou ne­s­náz, při­jdou ke mně a já soudím mezi strana­mi a ozna­mu­ji Boží us­tano­vení a pokyny.“ 17 Mo­jžíšův tchán mu ře­kl: „To, co děláš, není dob­ré. 18 Úplně se vy­čerpáš – ty i ten­to lid, který je s te­bou. Ten úkol je nad tvé síly, sám jej ne­zvládneš. 19 Pro­to mě teď po­s­lech­ni, po­radím ti a Bůh bude s te­bou: Ty za­stu­puj lid před Bo­hem a přinášej k ně­mu ne­s­na­dné věci. 20 Vy­světluj lidu us­tano­vení a po­ky­ny a ozna­muj jim, kudy mají jít a co mají dělat. 21 Vy­hlédni si také ze vše­ho lidu schopné a bo­ha­bojné muže, věrné muže, kteří nenávi­dí úplatky. Ty nad nimi us­tanov jako správ­ce nad tisíci, nad sty, nad pa­desá­ti a deseti. 22 Oni ať běžně soudí lid. Každou větší věc ať předne­sou to­bě, ale každou menší věc ať soudí sa­mi. Ulehči si, oni po­ne­sou bře­meno s te­bou! 23 Uděláš-li to, bu­deš moci ob­stát, až ti Bůh dá další příka­zy. Také vše­chen ten­to lid do­jde na své místo v pokoji.“ 24 Mo­jžíš tedy svého tchá­na po­s­le­chl a udělal všech­no, co mu ře­kl. 25 Mo­jžíš vy­bral schopné muže z ce­lého Iz­rae­le a us­tanovil je za vůd­ce li­du, za správ­ce nad tisíci, nad sty, nad pa­desá­ti a deseti. 26 Ti běžně sou­di­li Iz­rael; těžší věci přednáše­li Mo­jžíšovi, ale každou menší věc sou­di­li sa­mi. 27 Po­tom Mo­jžíš svého tchá­na pro­pustil a ten ode­šel do své země.