Bible21 › Exodus › 2

Exodus

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40

Mojžíšovo narození1 Je­den muž z rodu Levi se oženil s jednou levi­tskou dce­rou. 2 Ta pak poča­la a po­ro­di­la sy­na. Když vi­dě­la, jak je krásný, ce­lé tři měsíce ho skrýva­la. 3 A když už ho ne­moh­la skrývat déle, poří­di­la pro něj tř­ti­novou ošatku, vy­maza­la ji deh­tem a smo­lou a vloži­la dítě do ní. Ošatku pak vloži­la do rákosí u bře­hu Nilu 4 a chlap­cova sest­ra si stoup­la opodál, aby zjisti­la, co se s ním bude dít. 5 Vtom se k Nilu přiš­la kou­pat fa­rao­nova dce­ra; její služebné za­tím kráče­ly podél ře­ky. Když mezi rákosím uvi­dě­la ošatku, po­sla­la děvečku, ať ji vy­táh­ne. 6 Otevře­la ji a hle, bylo tam děťátko – plačící chlapec! Po­hnu­ta sou­ci­tem řek­la: „To mu­sí být jedno z hebrej­ských dětí.“ 7 Teh­dy k fa­rao­nově dceři přistou­pi­la jeho sest­ra s otázkou: „Mám ti z hebrej­ských žen přivést chůvu, aby ti to děťátko odkojila?“ 8 „Ano, přiveď!“ od­po­vědě­la jí fa­rao­nova dce­ra. Dívka tedy přive­dla matku dítě­te. 9 Fa­rao­nova dce­ra jí řek­la: „Vez­mi si to děťátko, odkoj mi je, a já ti zaplatím.“ Že­na tedy vza­la dítě k sobě a ko­ji­la je. 10 A když chlapec od­ros­tl, od­ve­dla ho k fa­rao­nově dceři a ta ho při­ja­la za sy­na. Dala mu jméno Mo­jžíš, ne­boť řek­la: „Vy­táh­la jsem ho z vody.“ Útěk do Midiánu11 Čas plynul a Mo­jžíš vy­ros­tl. Jedno­ho dne za­šel ke svým bra­trům a vi­děl je­jich těžkou dři­nu. Vi­děl také, jak je­den Egypťan bije jedno­ho Hebre­je, jedno­ho z jeho bra­trů. 12 Roz­hlé­dl se tedy na obě stra­ny, a když vi­děl, že tam nikdo není, za­bil toho Egypťa­na a za­hrabal ho do pís­ku. 13 Když k nim pak přišel druhého dne, hle, dva Hebre­j­ové se pra­li. Ře­kl tedy to­mu, kdo za­čal: „Pro­č bi­ješ svého druha?“ 14 Ten opáčil: „Kdo tě udělal naším vůd­cem a soud­cem? Chceš mě snad za­bít, jako jsi za­bil toho Egypťana?“ Mo­jžíš tedy do­stal strach, ne­boť si po­mys­lel: „Urči­tě se o tom už ví!“ 15 Když se o tom do­sle­chl fa­rao, chtěl Mo­jžíše dát za­bít, ale Mo­jžíš před ním ute­kl do mi­dián­ské země. Když tam do­razil, po­sa­dil se u stud­ny. 16 Mi­dián­ský kněz měl sedm dcer a ty chodívaly ke studni čerpat vo­du. Když ale na­plni­ly žla­by vodou, aby na­po­ji­ly stádo svého ot­ce, 17 při­cháze­li pastýři a od­háně­li je. Ten­tokrát se však za ně po­stavil Mo­jžíš. Po­mohl jim a na­po­jil je­jich ov­ce. 18 „Co že jste dnes přišly tak brzy?“ ze­ptal se dívek je­jich otec Re­uel, když se vrá­ti­ly. 19 „Je­den Egypťan nás ochránil před pastýři,“ od­po­věděly. „Také nám ochotně načerpal vodu a na­po­jil ovce!“ 20 „A kde je?" ptal se Re­uel svých dcer. „Pro­č jste ho tam ne­chaly? Po­zvě­te ho k jídlu!“ 21 Mo­jžíš svo­lil, že u něj zůstane. Ten muž mu pak dal svou dce­ru Sipo­ru. 22 Když po­ro­di­la sy­na, dal mu Mo­jžíš jméno Geršom, Přis­těhovalec, ne­boť ře­kl: „Byl jsem přis­těhoval­cem v cizí zemi.“ 23 Po mno­ha letech pak egyptský král zemřel. Synové Iz­rae­le kvů­li své­mu zot­ročení sténa­li a úpě­li a je­jich křik o po­moc stou­pal z je­jich zot­ročení k Bo­hu. 24 A Bůh us­lyšel je­jich úpění. Bůh si připo­mněl svou smlou­vu s Abraha­mem, Izákem a Jáko­bem. 25 Bůh po­hlé­dl na syny Iz­rae­le. Bůh ro­zuměl.