Bible21 › Exodus › 15

Exodus

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40

Mojžíšova píseň1 Teh­dy zpíval Mo­jžíš se syny Iz­rae­le tuto píseň Hospodinu: „Zazpívám Hospodinu, slavně se vyvýšil: Koně i s jezd­cem­smetl do moře! 2 Má sí­la, má píseň je Hospodin, to on se stal mým spasením. Toto je můj Bůh a já ho chci chválit, Bůh mého ot­ce, chci ho ve­le­bit. 3 Hos­po­din je udatný bojovník, jeho jméno zní: Hos­po­din. 4 Fa­rao­novy vozy i s jeho voj­s­kem­do moře svrhl, nejlepší z jeho jezd­cův Rudém moři zto­nu­li. 5 Pro­past je pohřbila, jako ká­men kles­li do hlu­bin. 6 Tvá pravice, Hospodine, je velko­lepá v moci, tvá pravice, Hospodine, nepřítele dr­tí! 7 Svou mo­hutnou vznešenostísvé pro­tivníky ničíš. Když vy­pouštíš svůj hněv, jak strniště je sežeh­ne! 8 De­chem tvého chřípíse vody nakupily, proudy vod stály jako hromady, v nit­ru moře ztuh­ly pro­pasti. 9 Ne­pří­tel ře­kl: ‚Stíhat je bu­du, doženu je, kořist uchvátím, svou chtivost jimi nasytím, vytasím meč, má ruka si je podrobí!‘ 10 Svým de­chem za­vál jsi, moře je přikrylo, jak olovo kles­li do mo­hutných vod. 11 Kdo je jako ty mezi bo­hy, Hospodine? Kdo je jako ty – mo­hutný ve svatosti, úžasný ve chvalách, ko­nající divy? 12 Na­přáhls pravici, země je po­hl­ti­la. 13 Lid, jejž jsi vykoupil, však lás­kou provázíš, svou si­lou zvol­na ve­deš je­jaž k příbytku své sva­tosti. 14 Náro­dy roz­třesou se, až to uslyší, filištínský lid úzkost za­chvátí. 15 Teh­dy se zhrozí kme­ny edomské, moábských si­láků se zmo­cní děs, všichni obyva­te­lé Kanaánu už se po­tácí! 16 Hrůza a strach je přepadne, pro ve­likost paže tvéz­mlknou jak kámen, než přejde tvůj lid, Hospodine, než přejde lid, jejž sis vy­tvořil. 17 Přive­deš je a za­sadíš­na hoře, jež je tvým dědictvím, na místě, jež svým sídlem, ó Hos­po­di­ne, učiníš, ve sva­ty­ni, kte­rou tvé ruce, ó Pane, upevní! 18 Hos­po­din bude kralovat­na věky věků.“ 19 Když fa­rao­novi koně i s vozy a jezd­ci veš­li do moře, Hos­po­din je za­va­lil spoustou vod, ale synové Iz­rae­le pro­š­li pro­středkem moře su­chou no­hou. 20 Áro­nova sest­ra, pro­ro­kyně Mi­ri­am, teh­dy vza­la do ruky tam­burínu a všech­ny že­ny s tam­burína­mi šly za ní a tanči­ly. 21 Mi­ri­am jim předzpěvovala: „Zpívejte Hospodinu, slavně se vyvýšil: Koně i s jezd­cem­smetl do moře!“ Hořkost22 Když Mo­jžíš od­ve­dl Iz­rael od Rudého moře, vy­da­li se k pouš­ti Šur. Tři dny šli pouští, aniž nalez­li vo­du. 23 Když po­tom přiš­li do Ma­ry, ne­moh­li místní vodu pít, ne­boť byla hořká. (A pro­to se jmenuje Ma­ra, Hořkost.) 24 Teh­dy lid re­ptal pro­ti Mo­jžíšovi. „Co má­me pít?“ říka­li. 25 Mo­jžíš tedy vo­lal k Hos­po­di­nu a Hos­po­din mu ukázal kus dře­va. Když jej ho­dil do vo­dy, voda zesládla. Tam dal Hos­po­din lidu us­tano­vení a řád a tam jej vy­zkoušel. 26 Ře­kl: „Bu­deš-li oprav­du po­s­lou­chat Hos­po­di­na, svého Bo­ha, či­nit, co on po­važuje za správné, ří­dit se jeho přikázání­mi a za­chovávat všech­na jeho us­tano­vení, pak na tebe ne­do­pustím žádnou ne­moc, kte­rou jsem do­pustil na Egypt – ne­boť já jsem Hos­po­din, tvůj lékař.“ 27 A tak přiš­li do Eli­mu, kde bylo dvanáct vodních pra­menů a se­dm­desát palem; tam se utá­boři­li u vo­dy.