Bible21 › Exodus › 13

Exodus

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40

Zasvěcení prvorozených1 Hos­po­din k Mo­jžíšovi znovu pro­mlu­vil: 2 „Za­svěť mi všech­ny prvo­ro­zené. Všech­no, co mezi Iz­rael­ci ot­vírá lůno, jak z li­dí, tak z do­bytka, je mé.“ 3 Mo­jžíš tedy lidu ře­kl: „Pa­ma­tuj na ten­to den, v němž jsi vy­šel z Egyp­ta, z domu ot­ro­ctví, ne­boť Hos­po­din vás od­tud vy­ve­dl si­lou své ru­ky. Pro­to ať se nejí nic kvašeného. 4 Dnes vy­chází­te, v měsíci avivu. 5 Až tě Hos­po­din přive­de do země Kananej­ců, Chetej­ců, Emo­rej­ců, Hivej­ců a Je­bu­sej­ců, o níž přísahal tvým ot­cům, že ti ji dá, do země oplývající mlékem a me­dem, bu­dete v ten­to měsíc ko­nat ten­to obřad: 6 Po sedm dní bu­deš jíst ne­kvašené chle­by a sedmého dne bude Hos­po­di­nova slavnost. 7 Po sedm dní se bu­dou jíst ne­kvašené chle­by. Ne­vy­s­kytne se u tebe nic kvašeného, na ce­lém tvém území se ne­vy­s­kytne kvas. 8 V ten den řekneš svým dě­tem: ‚To kvů­li to­mu, co pro mě udělal Hos­po­din, když jsem vy­cházel z Egypta.‘ 9 A bu­deš to mít jako zna­mení na své ruce a jako připo­mínku mezi svý­ma oči­ma, aby Hos­po­dinův zákon zůstával ve tvých ús­tech, ne­boť Hos­po­din tě vy­ve­dl z Egyp­ta mo­cnou ru­kou. 10 Pro­to za­chovávej toto us­tano­vení v patřičný čas rok co rok. 11 Až tě Hos­po­din přive­de do země Kananej­ců, kte­rou s přísahou za­s­lí­bil to­bě a tvým ot­cům, a až ti ji dá, 12 teh­dy od­dělíš vše, co ot­vírá lůno, pro Hos­po­di­na. Sam­ci z každého prvního vrhu tvého do­bytka patří Hos­po­di­nu. 13 Každého osla ot­vírajícího lůno však vy­platíš jeh­ně­tem; kdybys ho ne­mohl vy­pla­tit, zlo­míš mu vaz. Rovněž každého prvo­ro­zeného ze svých synů vy­platíš. 14 Až se tě v bu­dou­cnu tvůj syn ze­ptá: ‚Co to znamená?‘ od­po­víš mu: ‚Hos­po­din nás vy­ve­dl z Egyp­ta, z domu ot­ro­ctví, si­lou své ru­ky. 15 Když nás fa­rao neústupně odmítal pro­pustit, po­bil Hos­po­din v egyptské zemi všech­no prvo­ro­zené – od prvo­ro­zeného člověka až po prvo­ro­zené do­bytče. Pro­to obě­tu­ji Hos­po­di­nu všech­ny sam­ce ot­vírající lůno a každého prvo­ro­zeného ze svých synů vyplácím.‘ 16 Bude to jako zna­mení na tvé ruce a jako pásek na tvém če­le, že nás Hos­po­din vy­ve­dl z Egyp­ta si­lou své ruky.“ Cesta mořem17 Když fa­rao ko­nečně lid pro­pustil, Bůh je ne­ve­dl cestou přes fi­lištín­skou zem, ačko­li byla kratší. Bůh si to­tiž ře­kl: „Kdy­by lid vi­děl, že hrozí válka, mohl by li­tovat a vrá­tit se do Egypta.“ 18 Bůh je tedy vedl oklikou, cestou přes poušť k Rudé­mu moři. Synové Iz­rae­le vy­š­li z egyptské země v bo­jovém šiku. 19 Mo­jžíš vzal s se­bou Josefovy kosti, ne­boť ten za­vázal syny Iz­rae­le přísahou: „Až k vám Bůh ob­rátí zřetel, vy­nes­te od­sud mé kosti s sebou!“ 20 Vy­táh­li tedy ze Su­ko­tu a utá­boři­li se v Et­a­mu na kra­ji pouště. 21 Hos­po­din je ve dne před­cházel v ob­la­kovém slou­pu, aby je vedl na cestě, a v noci v oh­nivém slou­pu, aby jim sví­til. Tak moh­li jít ve dne i v no­ci. 22 Ob­la­kový sloup ve dne ani oh­nivý sloup v noci se od lidu nikdy ne­vzdá­lil.