Bible21 › Exodus › 3

Exodus

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40

Hořící keř1 Mo­jžíš za­tím pá­sl ovce svého tchá­na, mi­dián­ského kněze Jet­ra. Jednou, když vedl stádo hlu­boko do pouště, přišel až k Boží hoře Oréb. 2 Vtom se mu v oh­nivém pla­meni z pro­středku keře ukázal Hos­po­dinův an­děl. Mo­jžíš se podíval a hle, keř planul ohněm, ale ne­byl stravován. 3 Ře­kl si te­dy: „­Mu­sím tam pře­ce jít, abych vi­děl tu ve­likou podívanou – jak to, že ten keř neshoří!“ 4 Když Hos­po­din vi­děl, že se Mo­jžíš při­chází podívat, za­vo­lal na něj Bůh z pro­středku keře: „­Mo­jžíši! Mojžíši!“ „Zde jsem,“ od­po­věděl Mo­jžíš. 5 Na to mu ře­kl: „Ne­při­bližuj se! Zuj si obuv z no­hou, ne­boť místo, na němž sto­jíš, je svatá půda.“ 6 Po­tom ře­kl: „Já jsem Bůh tvého ot­ce, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův.“ Mo­jžíš si ihned za­kryl tvář, ne­boť se bál po­hlédnout na Bo­ha. 7 Hos­po­din pokračoval: „Zřetelně jsem vi­děl trápení svého lidu v Egyptě, slyšel jsem i je­jich naříkání na je­jich biřice. Ano, znám je­jich bo­lesti. 8 Pro­to jsem se­stou­pil, abych je vy­tr­hl z ruky Egypťanů a abych je z té země vy­ve­dl do země dob­ré a pro­stranné, do země oplývající mlékem a me­dem – do byd­liště Kananej­ců, Chetej­ců, Emo­rej­ců, Pe­ri­zej­ců, Hivej­ců a Je­bu­sej­ců. 9 Hle, nářek synů Iz­rae­le do­le­hl ke mně; vi­děl jsem také ú­tisk, jakým je Egypťané utis­kují. 10 Nyní tedy po­jď, pošlu tě k fa­rao­novi a ty vy­ve­deš můj lid, syny Iz­rae­le, z Egypta!“ 11 Mo­jžíš Bohu namí­tl: „Kdo jsem já, abych šel k fa­rao­novi a vy­ve­dl syny Iz­rae­le z Egypta?“ 12 „Já budu s tebou!“ od­po­věděl Bůh. „A toto ti bude zna­mením, že jsem tě po­slal já: až vy­ve­deš lid z Egyp­ta, bu­dete sloužit Bohu na této hoře.“ 13 Mo­jžíš ale pokračoval: „Hle, při­jdu k synům Iz­rae­le a řeknu jim: ‚Po­slal mě k vám Bůh vašich otců.‘ Co jim od­po­vím, když se mě ze­ptají: ‚Jaké má jméno?‘“ 14 Teh­dy Bůh Mo­jžíšovi ře­kl: „Jsem, který jsem.“ A do­dal: „Tak­to pro­mluvíš k synům Iz­rae­le: ‚Po­slal mě k vám Jsem.‘“ 15 Bůh ještě Mo­jžíšovi ře­kl: „Tak­to pro­mluvíš k synům Iz­rae­le: ‚Po­slal mě k vám Hos­po­din, Bůh vašich ot­ců – Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův.‘ To je navěky mé jméno a tak budu připo­mínán po všech­na poko­lení. 16 Jdi, shro­máž­di iz­rael­ské stařeši­ny a řekni jim: ‚Ukázal se mi Hos­po­din, Bůh vašich ot­ců – Bůh Abrahamův, Izákův a Jákobův – a ře­kl: Ob­rá­til jsem zřetel k vám i k to­mu, co se vám děje v Egyptě. 17 Pro­hlašu­ji, že vás od­ve­du z egyptského trápení vzhů­ru do země Kananej­ců, Chetej­ců, Emo­rej­ců, Pe­ri­zej­ců, Hivej­ců a Je­bu­sej­ců – do země oplývající mlékem a medem.‘ 18 Upo­s­lech­nou tě a teh­dy půjdeš s iz­rael­ský­mi stařeši­ny k egyptské­mu krá­li a řekneš mu: ‚Setkal se s ná­mi Hos­po­din, Bůh Hebrej­ů. Pro­sím, dovol nám vy­dat se na tří­denní ces­tu do pouště, abychom tam obětova­li Hos­po­di­nu, naše­mu Bohu!‘ 19 Já však vím, že vás egyptský král nene­chá ode­jít ji­nak než do­nu­cen mo­cnou ru­kou. 20 Vztáhnu tedy svou ruku a udeřím na Egypt vše­mi divy, které upro­střed něj vy­konám. Teprve pak vás pro­pustí. 21 Zároveň na­kloním Egypťa­ny k to­muto lidu tak příznivě, že až půjdete, roz­hodně ne­o­de­jdete s prázdnou. 22 Každá že­na požádá svou sou­sedku i její návštěvu o stříbrné a zlaté šperky a ša­ty, které ob­léknete svým synům a dcerám. Dočis­ta Egypťa­ny oberete!“