Bible21Exodus32

Exodus

Zlaté tele1 Když lid vi­děl, že se Mo­jžíš z hory dlouho ne­vrací, shro­máž­di­li se ko­lem Áro­na. „Ho­nem, udě­lej nám bo­ha, který by nás vedl!“ po­bíze­li ho. „Kdo ví, co je s tím Mo­jžíšem, který nás vy­ve­dl z Egypta.“ 2 Áron jim ře­kl: „Strhej­te svým ženám, synům i dcerám zlaté náušnice a při­nes­te je ke mně.“ 3 Vše­chen lid si tedy str­hal zlaté náušnice a při­nes­li je k Áro­novi. 4 Ten od nich to zla­to při­jal, vy­tva­roval for­mu a od­lil z toho so­chu te­lete. Teh­dy zvo­la­li: „To­to je tvůj bůh, Iz­rae­li, ten tě vy­ve­dl z Egypta!“ 5 Když to Áron uvi­děl, po­stavil před so­chou ol­tář. Po­tom ozná­mil: „Zít­ra bude Hos­po­di­nova slavnost!“ 6 Na­zítří pak vsta­li časně zrá­na, obětova­li zápalné obě­ti a pořáda­li obětní ho­dy. Lid se po­sa­dil, aby jedl a pil, a pak vsta­li, aby se po­vyrazi­li. 7 Hos­po­din pro­mlu­vil k Mo­jžíšovi: „Hned se­stup do­lů! Tvůj lid, který jsi vy­ve­dl z Egyp­ta, spá­chal zvrácenost. 8 Brzy seš­li z ces­ty, kte­rou jsem jim přikázal. Od­li­li so­chu te­lete, klaně­li se mu, obětova­li mu a říka­li: ‚To­to je tvůj bůh, Iz­rae­li, ten tě vy­ve­dl z Egypta!‘“ 9 Hos­po­din Mo­jžíšovi ře­kl: „Po­zo­ru­ji ten­to lid – ó, jak je tvrdošíjný! 10 Nech mě, ať je za­chvátí pla­men mého hněvu; vy­hladím je, ale z tebe učiním ve­liký národ!“ 11 Mo­jžíš se snažil Hos­po­di­na, svého Bo­ha, upoko­jit: „Hos­po­di­ne, pro­č hoříš hněvem pro­ti své­mu li­du? Vž­dyť jsi jej vy­ve­dl z Egyp­ta ve­likou si­lou a mo­cnou ru­kou. 12 Pro­č mají Egypťané ří­kat: ‚Vyve­dl je zlo­my­s­lně, aby je po­bil na horách, aby je vy­hla­dil z po­vrchu země‘? Za­stav pla­men svého hněvu! Upu­sť od neštěstí, jež pro­ti své­mu lidu za­mýšlíš! 13 Vzpo­meň na Abraha­ma, Izáka a Iz­rae­le, své služebníky. Vzpo­meň, jak jsi jim sám při sobě přísahal: ‚Roz­množím vaše se­meno jako hvěz­dy na ne­bi. Ce­lou tuto zem dám vaše­mu se­meni, jak jsem ře­kl, aby ji zdě­di­li navěky!‘“ 14 A Hos­po­din upustil od neštěstí, které pro­ti své­mu lidu za­mýš­lel. 15 Mo­jžíš se otočil a se­stou­pil z ho­ry. Měl v ruce dvě Des­ky svě­de­ctví, des­ky po­psané z obou stran, po­psané ze­pře­du i ze­za­du. 16 Ty des­ky byly Boží dílo a to písmo bylo Boží písmo vy­ryté na des­kách. 17 Když Jo­zue us­lyšel hluk křičícího li­du, ře­kl Mo­jžíšovi: „Z tá­bo­ra zní hluk boje!“ 18 Ten však odpověděl: „To není jásot vítězství, to není po­ražených křik – já slyším prozpěvování!“ 19 Jakmi­le se při­blížil k tá­bo­ru, spatřil to tele a tan­ce. Mo­jžíš vzplanul hněvem. Des­ky, které měl v ru­kou, za­ho­dil a roz­tříš­til je pod onou ho­rou. 20 Pak vzal to te­le, které si uděla­li, roz­tavil je v ohni, roz­drtil na prach, roz­ptý­lil na hla­di­nu vody a dal pít synům Iz­rae­le. 21 Pak Mo­jžíš ře­kl Áro­novi: „Co ti ten­to lid udělal, že jsi je přive­dl do ta­kového hříchu?“ 22 Áron od­po­věděl: „Ne­hněvej se, pane můj. Sám víš, jaké má ten­to lid sklo­ny ke zlé­mu. 23 Řek­li mi: ‚Udě­lej nám bo­ha, který by nás ve­dl! Kdo ví, co je s tím Mo­jžíšem, který nás vy­ve­dl z Egypta.‘ 24 Od­po­věděl jsem jim: ‚Kdo má zla­to, strh­ně­te si je!‘ Oni mi je da­li, a když jsem to ho­dil do ohně, vznik­lo to­hle tele!“ 25 Mo­jžíš vi­děl, jak je lid zdivoče­lý. (Áron je to­tiž k po­smě­chu je­jich pro­tivníků ne­chal zdivočet.) 26 Po­stavil se tedy k bráně tá­bo­ra a zvo­lal: „Kdo je Hos­po­dinův, ke mně!“ Shro­máž­di­li se ko­lem něj všich­ni synové Levi­ho. 27 Mo­jžíš jim ře­kl: „Tak­to praví Hos­po­din, Bůh Iz­rae­le: Každý si připásej­te k boku meč. Pro­cházej­te tá­bo­rem od brá­ny k bráně a každý po­bíjej­te i své bra­t­ry, přá­te­le a příbuzné!“ 28 Levi­ho synové se za­chova­li pod­le Mo­jžíšova slova, a toho dne padlo z lidu na tři tisíce mužů. 29 Mo­jžíš to­tiž ře­kl: „Vstup­te dnes do služ­by Hos­po­di­nu, i kdy­by měl každý jít pro­ti své­mu synu nebo brat­ru. Tak na sebe dnes přive­dete požehnání.“ 30 Druhého dne Mo­jžíš lidu ře­kl: „Spá­cha­li jste ve­liký hřích. Nyní však vy­stoupím k Hos­po­di­nu – snad ho ohledně vaše­ho hří­chu usmířím.“ 31 A tak se Mo­jžíš vrá­til k Hos­po­di­nu. „Běda!“ zvo­lal. „­Ten­to lid spá­chal ve­liký hřích; uděla­li si boha ze zla­ta! 32 Kéž bys jim ten hřích nyní odpusti­l… A pokud ne, vy­maž mne pro­sím z kni­hy, kte­rou píšeš.“ 33 Hos­po­din Mo­jžíšovi od­po­věděl: „Ze své kni­hy vy­mažu to­ho, kdo pro­ti mně zhřešil. 34 Nyní však jdi a veď lid, kam jsem ti ře­kl. Hle, můj an­děl půjde před te­bou. Až však při­jde den zúčtování, po­trestám je za je­jich hřích.“ 35 Hos­po­din pak udeřil na lid za to, že si uděla­li to te­le, to, které udělal Áron.

Bible21Exodus32

Překlad „Bible21Klikněte pro další prěklady

Bible, překlad 21. století © 2009 BIBLION, o.s.
Použité s láskavým zvolením vydavateľa. Všetky práva vyhradené.

Bible21, King James Version, Ekumenický, Evanjelický, Roháček