Bible21Exodus9

Exodus

Dobytčí mor1 Hos­po­din tedy Mo­jžíšovi ře­kl: „Jdi k fa­rao­novi a řekni mu: ‚Tak­to praví Hos­po­din, Bůh Hebrej­ů: Pro­pu­sť můj lid, aby mi slouži­li. 2 Pokud je však odmítáš pro­pustit a chceš je na­dále za­držovat, 3 dávej po­zor: Hos­po­di­nova ruka do­leh­ne na tvá stáda. Vše, co máš na pas­t­vinách, koně, os­ly, vel­blou­dy, skot i brav, za­sáh­ne prudký mor! 4 Hos­po­din ale od­liší iz­rael­ská stáda od egyptských – synům Iz­rae­le ne­za­jde je­diný kus.‘“ 5 Hos­po­din určil i do­bu, když ře­kl: „Hos­po­din to v zemi učiní už zítra.“ 6 A na­zítří to Hos­po­din uči­nil. Všech­na egyptská stáda poš­la, ale z iz­rael­ských stád ne­pošel je­diný kus. 7 Fa­rao si to dal zjistit – a vskutku, z iz­rael­ských stád ne­pošel ani kus! Fa­rao však zůstal zatvrze­lý a lid ne­pro­pustil. Vředy8 Hos­po­din tedy Mo­jžíšovi a Áro­novi ře­kl: „Naber­te si plné hrsti po­pe­la z pece a Mo­jžíš ať jej vy­hodí před fa­rao­nový­ma oči­ma k ne­bi. 9 Vznikne po­prašek, který pokryje ce­lou egyptskou zem a na li­dech i do­bytku po ce­lém Egyptě se pro­mění v hni­savé vře­dy neštovic.“ 10 A tak vza­li po­pel z pe­ce, po­stavi­li se před fa­rao­na, a když jej Mo­jžíš vy­ho­dil k ne­bi, vy­puk­ly na li­dech i do­bytku vře­dy hni­savých neštovic. 11 Věšt­ci se kvů­li těm vředům ani ne­moh­li před Mo­jžíše po­stavit! Mě­li to­tiž na sobě vře­dy tak jako všich­ni Egypťané. 12 Hos­po­din však po­sí­lil fa­rao­novu hrdost. Jak Hos­po­din Mo­jžíšovi před­po­věděl, ne­po­s­le­chl je. Krupobití13 Teh­dy Hos­po­din Mo­jžíšovi ře­kl: „Časně ráno vstaň, po­stav se před fa­rao­na a řekni mu: ‚Tak­to praví Hos­po­din, Bůh Hebrej­ů: Pro­pu­sť můj lid, aby mi slouži­li. 14 Ten­tokrát tě to­tiž spo­lu s tvý­mi dvořa­ny a s ce­lým tvým li­dem za­sáhnu na­plno, a po­znáš, že na ce­lé zemi není nikdo jako já! 15 Kdybych teď býval vztáhl ru­ku, mohl jsem tím mo­rem za­sáhnout tebe i tvůj lid tak, že bys zmizel ze země. 16 Přesto jsem tě však za­choval, a to z je­diného důvo­du – abych ti ukázal svou moc a aby mé jméno bylo roz­hlášeno po ce­lé ze­mi. 17 Stále se po­vyšuješ nad můj lid a odmítáš je pro­pustit? 18 Dávej tedy po­zor: Zít­ra touto do­bou způsobím hroz­né krupo­bi­tí, jaké v Egyptě ne­bylo ode dne jeho za­ložení až do­teď. 19 Rych­le nech od­vést svá stáda a vše, co máš na po­li, pod stře­chu. Kdoko­li zůstane venku, ať člověk nebo zvíře, toho to krupo­bi­tí utluče!‘“ 20 Kdo z fa­rao­nových dvořanů tedy bral Hos­po­di­nova slova vážně, za­hnal své ot­roky a do­by­tek pod stře­chu. 21 Kdo si ale Hos­po­di­novo slovo ne­vzal k srd­ci, ne­chal své ot­roky i do­by­tek na po­li. 22 Po­tom Hos­po­din Mo­jžíšovi ře­kl: „Na­přáhni ruku k ne­bi, ať se na ce­lou egyptskou zem spustí krupo­bi­tí – na li­di, do­by­tek i na každou polní rost­li­nu v Egyptě.“ 23 Mo­jžíš na­přáhl svou hůl k nebi a vtom Hos­po­din spustil hro­my a krou­py a k zemi za­čaly šle­hat bles­ky. To Hos­po­din chr­lil na egyptskou zem krou­py. 24 Na­stalo hroz­né krupo­bi­tí a upro­střed toho krupo­bi­tí se kli­ka­ti­ly bles­ky. Nic ta­kového se v ce­lém Egyptě ne­u­dálo ode dne, kdy se stal náro­dem. 25 Po ce­lé egyptské zemi po­tlouklo to krupo­bi­tí vše, co bylo na poli – jak li­di, tak do­by­tek. Také všech­ny polní rost­li­ny to krupo­bi­tí po­tlouklo a po­lá­malo všech­no polní stro­moví. 26 Jen v go­šen­ském kra­ji, kde byd­le­li synové Iz­rae­le, žádné krupo­bi­tí ne­bylo. 27 Fa­rao si teh­dy ne­chal za­vo­lat Mo­jžíše a Áro­na. „­Ten­tokrát přiznávám svou vinu!“ vy­kři­kl. „Hos­po­din je v právu a já se svým li­dem v ne­právu! 28 Mod­lete se k Hos­po­di­nu. Božích hro­mů a krupo­bi­tí už bylo dost! Pro­pustím vás, už se tu ne­mu­sí­te zdržovat.“ 29 Mo­jžíš mu od­po­věděl: „Jakmi­le vy­jdu z měs­ta a vze­pnu ruce k Hos­po­di­nu, hro­my přestanou a krupo­bi­tí skončí. To abys po­znal, že země je Hos­po­di­nova. 30 Vím ale, že ty ani tví dvořané do­sud nemá­te bázeň před Hos­po­di­nem, naším Bohem.“ 31 (Len a ječ­men byl po­tlu­čen, ne­boť ječ­men už měl kla­sy a len pučel. 32 Pšenice a špal­da ale po­tlu­če­ny ne­byly, pro­tože raší pozdě­ji.) 33 Mo­jžíš tedy ode­šel od fa­rao­na ven z měs­ta a vze­pjal ruce k Hos­po­di­nu. Hro­my i krupo­bi­tí rázem skonči­ly a na zem se přestal va­lit déšť. 34 A když fa­rao uvi­děl, že déšť, krupo­bi­tí i hro­my přestaly, pokračoval za­rytě ve svém hří­chu, stejně jako jeho dvořané. 35 Fa­rao zůstal ne­ob­lomný. Jak Hos­po­din skrze Mo­jžíše před­po­věděl, Iz­rae­li­ty ne­pro­pustil.

Bible21Exodus9

Překlad „Bible21Klikněte pro další prěklady

Bible, překlad 21. století © 2009 BIBLION, o.s.
Použité s láskavým zvolením vydavateľa. Všetky práva vyhradené.

Bible21, King James Version, Ekumenický, Evanjelický, Roháček