Bible21 › Exodus › 33

Exodus

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40

Ukaž mi svou slávu1 Hos­po­din pro­mlu­vil k Mo­jžíšovi: „Jdi, pokračuj od­sud dál. Spo­lu s li­dem, který jsi vy­ve­dl z Egyp­ta, jdi do země, kte­rou jsem za­s­lí­bil Abraha­movi, Izá­kovi a Jáko­bovi s přísahou: ‚Dám ji tvé­mu semeni.‘ 2 Pošlu před te­bou svého an­dě­la a vy­ženu Kananej­ce, Emo­rej­ce, Chetej­ce, Pe­ri­zej­ce, Hivej­ce i Je­bu­sej­ce. 3 Půjdeš do země oplývající mlékem a me­dem, avšak já s te­bou ne­půjdu, abych tě cestou ne­vy­hla­dil, ne­boť jste tvrdošíjný lid.“ 4 A když lid us­lyšel tu zlou zprávu, truch­li­li a nikdo na sebe ne­vzal žádnou oz­do­bu. 5 Hos­po­din to­tiž Mo­jžíšovi ře­kl: „Vyřiď synům Iz­rae­le: Jste tvrdošíjný lid. Kdybych s vá­mi šel je­di­nou chví­li, mu­sel bych vás vy­hla­dit. Nyní se zbav­te oz­dob, po­tom se roz­hodnu, co s vá­mi učiním.“ 6 Od hory Oréb šli tedy synové Iz­rae­le bez oz­dob. 7 Mo­jžíš bral stan a vztyčoval si jej venku za tá­bo­rem, dale­ko od tá­bo­ra. Na­zval jej Stan setkávání. Když chtěl kdoko­li hledat Hos­po­di­na, mu­sel vy­cházet ke Stanu setkávání, který byl venku za tá­bo­rem. 8 Když Mo­jžíš vy­cházel ke Stanu, vše­chen lid vstával. Zůsta­li stát každý u vcho­du do svého stanu a díva­li se za Mo­jžíšem, dokud ne­vešel do Stanu. 9 Kdyko­li Mo­jžíš vcházel do Stanu, se­stu­po­val ob­la­kový sloup a stavěl se ke vcho­du do Stanu, kde Bůh mlu­vil s Mo­jžíšem. 10 Vše­chen lid teh­dy vi­děl ob­la­kový sloup sto­jící u vcho­du do Stanu a vše­chen lid vstával a klaně­li se, každý u vcho­du do svého stanu. 11 Hos­po­din mluvíval s Mo­jžíšem tváří v tvář, jako mluví člověk se svým pří­te­lem. Mo­jžíš se po­tom vracel do tá­bo­ra, ale jeho po­mo­cník, mladý Jo­zue, Nunův syn, od Stanu ne­od­cházel. 12 Mo­jžíš Hos­po­di­nu namí­tl: „Po­hleď, říkáš mi: ‚Veď ten­to lid dál,‘ ale ne­u­kázal jsi mi, koho se mnou pošleš. Ře­kl jsi: ‚Znám tě osobně a našel jsem v to­bě zalíbení.‘ 13 Máš-li ve mně za­líbení, dej mi pro­sím po­znat své ces­ty, abych tě znal a na­cházel u tebe mi­lost. Po­hleď, vž­dyť ten­to národ je tvůj lid!“ 14 Ten od­po­věděl: „Má přítom­nost půjde s te­bou a dám ti odpočinout.“ 15 Mo­jžíš mu ře­kl: „Nemá-li s ná­mi jít tvá přítom­nost, nikam nás od­sud ne­voď! 16 Jak by se ji­nak po­znalo, že máš ve mně a v mém lidu za­líbení, než když půjdeš s ná­mi? Právě to mě i tvůj lid od­liší od každého lidu na po­vrchu země.“ 17 Hos­po­din Mo­jžíšovi od­po­věděl: „Splním i tuto tvou prosbu, ne­boť jsem v to­bě našel za­líbení a znám tě osobně.“ 18 Mo­jžíš ře­kl: „Ukaž mi pro­sím svou slávu!“ 19 Od­po­věděl: „Ne­chám před te­bou pro­jít všech­nu svou dob­ro­tu a vy­s­lovím před te­bou jméno Hos­po­din. Smi­lu­ji se, nad kým se smi­lu­ji, a sli­tu­ji se, nad kým se slituji.“ 20 Po­tom do­dal: „Ne­bu­deš moci spatřit mou tvář. Žádný člověk mě nemůže spatřit a zůstat naživu.“ 21 Hos­po­din ještě ře­kl: „Hle, u mne je místo, kde staneš na skále. 22 Až tudy půjde má sláva, po­stavím tě do skalní roz­se­dli­ny a přikry­ji tě svou dlaní, dokud ne­přejdu. 23 Až po­tom dlaň od­táhnu, spatříš má záda; mou tvář však nikdo nespatří.“