Bible21Exodus34

Exodus

Obnovení smlouvy1 Hos­po­din Mo­jžíšovi ře­kl: „Vy­tesej si dvě ka­menné des­ky podobné těm prvním a já na ně na­píšu slova, jež byla na těch prvních des­kách, které jsi roz­tříš­til. 2 Připrav se na ráno. Ráno vy­stoupíš na horu Si­naj a tam, na vr­cho­lu ho­ry, staneš u mne. 3 Nikdo ať ale ne­vy­stu­puje s te­bou. Na ce­lé hoře se nikdo ne­smí ani ukázat. Ani brav a skot ať se před touto ho­rou nepase.“ 4 Mo­jžíš tedy vy­tesal dvě ka­menné des­ky podobné těm prvním. Brzy ráno pak vstal, vy­stou­pil na horu Si­naj, jak mu Hos­po­din přikázal, a v ruce nesl dvě ka­menné des­ky. 5 Hos­po­din se­stou­pil v ob­la­ku a po­stavil se k ně­mu. Teh­dy vy­s­lovil jméno Hos­po­din. 6 Hos­po­din pro­šel ko­lem něj a volal: „Hospodin, Hospodin! Bůh sou­citný a milostivý, nesmírně trpělivý, velmi las­kavý a věrný, 7 pa­ma­tující na mi­lo­sr­den­ství tisícům pokolení, odpouštějící ne­pravost, pro­vinění i hřích. Nezapomíná však trestat, ale za ne­pravost ot­ců vo­lá k od­po­vědnosti­sy­ny i vnu­ky do třetího i čtvr­tého pokolení.“ 8 Mo­jžíš rych­le padl k zemi a klaněl se. 9 Po­tom ře­kl: „Pane můj, máš-li ve mně za­líbení, ať pro­sím jde můj Pán upro­střed nás, ačko­li je to tvrdošíjný lid. Odpu­sť naši ne­pravost i hřích a při­jmi nás jako své vlastní!“ 10 Hos­po­din od­po­věděl: „Hle, vstu­pu­ji do této smlou­vy: Před ce­lým tvým li­dem budu ko­nat divy, jaké se ne­děly v žádném národě na ce­lé ze­mi. Vše­chen lid, upro­střed něhož jsi, uvi­dí Hos­po­di­novo dílo, ne­boť to, co s te­bou učiním, bude ohro­mující. 11 Za­chovávej, co ti dnes přikazu­ji. Hle, chys­tám se před te­bou vy­hnat Emo­rej­ce, Kananej­ce, Chetej­ce, Pe­ri­zej­ce, Hivej­ce i Je­bu­sej­ce. 12 Měj se však na po­zo­ru, abys ne­vstou­pil do smlou­vy s obyva­te­li země, do které jdeš. Ji­nak se ti stanou pastí pří­mo ve tvém stře­du. 13 Pro­to zboř­te je­jich ol­táře, je­jich po­svátné slou­py roz­tříště­te a je­jich po­svátné kůly skácej­te. 14 Ne­smí­te se klanět jiné­mu bo­hu, pro­tože Hos­po­din, je­hož jméno je Žár­livý, je žár­livě mi­lu­jící Bůh. 15 Měj se na po­zo­ru, abys ne­vstou­pil do smlou­vy s obyva­te­li té země! Když půjdou smilnit za svý­mi bohy a přinášet svým bo­hům obě­ti, po­zvou tě, abys jedl z je­jich obětí. 16 Když pak z je­jich dcer vy­be­reš manželky svým synům, půjdou je­jich dce­ry smilnit za svý­mi bohy a svedou tvé sy­ny, aby šli smilnit za je­jich bo­hy. 17 Ne­od­lévej si so­chy bo­hů. 18 Za­chovávej Slavnost ne­kvašených chle­bů. Po sedm dní jez ne­kvašené chle­by, jak jsem ti přikázal, v určený čas měsíce avivu, ne­boť v měsíci avivu jsi vy­šel z Egyp­ta. 19 Vše, co ot­vírá lůno, je mé, včetně všech prvo­ro­zených sam­ců ze tvého stáda, ať už to bude býk či be­ran. 20 Osla ot­vírajícího lůno však vy­platíš jeh­ně­tem; kdybys ho ne­mohl vy­pla­tit, zlo­míš mu vaz. Každého prvo­ro­zeného ze svých synů vyplatíš. Nikdo ať se pře­de mnou ne­u­káže s prázdnou. 21 Šest dní pracuj, ale sedmého dne odpočívej; odpočívej i v době orání či žně. 22 Ko­nej Slavnost týdnů na za­čátku pšeničné žně a Slavnost dožínek na kon­ci roku. 23 Třikrát za rok ať se každý, kdo je u tebe mužského po­hlaví, ukáže před svým Pánem Hos­po­di­nem, Bo­hem Iz­rae­le. 24 Až před te­bou vy­pudím náro­dy a rozšířím tvé hranice, nikdo ne­za­touží po tvé ze­mi, když bu­deš při­cházet, aby ses třikrát za rok ukázal před Hos­po­di­nem, svým Bo­hem. 25 Ne­obě­tuj krev mé obě­ti s ničím kvašeným. Z beránka pesachové obě­ti ať do rá­na nic ne­z­bu­de. 26 Nej­lepší prvo­ti­ny své země při­nes do domu Hos­po­di­na, svého Boha. Nevař kůzle v mléce jeho matky.“ 27 Po­tom Hos­po­din Mo­jžíšovi ře­kl: „Ta­to slova za­piš. Pod­le těch­to slov vstu­pu­ji do smlou­vy s te­bou a s Izraelem.“ 28 Mo­jžíš byl s Hos­po­di­nem čtyřicet dní a čtyřicet no­cí. Byl tam bez chle­ba a bez vo­dy. Slova smlou­vy, to­tiž Desa­te­ro, za­psal na des­ky. Zářící tvář29 Cestou z hory Si­naj nesl Mo­jžíš v ru­kou dvě Des­ky svě­de­ctví. Mo­jžíš ale ne­věděl, že mu od roz­hovo­ru s Hos­po­di­nem září tvář. 30 Když pak Áron a všich­ni Iz­rae­li­té Mo­jžíše spatři­li, hle, tvář mu záři­la tak, že se k ně­mu bá­li při­blížit. 31 Mo­jžíš je však za­vo­lal, a tak se k ně­mu Áron i všich­ni předáci obce vrá­ti­li a Mo­jžíš s nimi mlu­vil. 32 Po­tom přistou­pi­li všich­ni synové Iz­rae­le a on jim vy­ří­dil všech­no, o čem s ním Hos­po­din mlu­vil na hoře Si­naj. 33 Když k nim Mo­jžíš do­mlu­vil, přikryl si ob­ličej rouškou. 34 Kdyko­li ale vstu­po­val před Hos­po­di­na, aby s ním mlu­vil, Mo­jžíš tu roušku odkládal, dokud od­tud ne­vy­šel. Pak vy­cházel a říkal synům Iz­rae­le, co mu bylo přikázáno. 35 Teh­dy synové Iz­rae­le vída­li Mo­jžíšovu zářící tvář. Po­tom si Mo­jžíš znovu za­krýval tvář rouškou, dokud nešel mlu­vit s Hos­po­di­nem.

Bible21Exodus34

Překlad „Bible21Klikněte pro další prěklady

Bible, překlad 21. století © 2009 BIBLION, o.s.
Použité s láskavým zvolením vydavateľa. Všetky práva vyhradené.

Bible21, King James Version, Ekumenický, Evanjelický, Roháček