Bible21 › Matouš › 27

Matouš

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28

Třicet stříbrných1 Ráno se všich­ni vrch­ní kněží a starší lidu usnes­li, že Ježíš mu­sí zemřít. 2 Spouta­li ho, od­ve­dli a vy­da­li ho řím­ské­mu pro­kuráto­ru Pi­látovi. 3 Když jeho zrád­ce Ji­dáš uvi­děl, že Ježíš byl od­sou­zen, vy­čítal si to a vrá­til těch třicet stříbrných vrch­ním kněžím a starším. 4 „Zhřešil jsem!“ zvo­lal. „Zra­dil jsem ne­vinnou krev!“ „Co je nám do toho?“ od­po­vědě­li. „To je tvo­je věc!“ 5 On pak ty peníze za­ho­dil v chrámě, vy­běhl ven a šel se obě­sit. 6 Vrch­ní kněží min­ce po­sbíra­li, ale po­tom si řek­li: „Nemůže­me je dát do poklad­ny, jsou to pře­ce krvavé peníze.“ 7 Do­hod­li se te­dy, že za ně koupí Hrnčířské po­le, aby slouži­lo k po­hřbívání cizin­ců. 8 Pro­to se mu až dodnes říká Krvavé po­le. 9 Teh­dy se na­plni­lo slovo pro­roka Jeremiáše: „Vzali třicet stříbrných, cenu za Převzácného, na kte­rou ho oceni­li synové Iz­rae­le, 10 a dali je za hrnčířovo pole, jak mi uložil Hospodin.“ Před Pilátem11 Ježíš za­tím stanul před pro­kuráto­rem. Ten se ho ze­ptal: „Tak ty jsi ži­dov­ský král?“ „Sám to říkáš,“ od­po­věděl mu Ježíš. 12 Na žalo­by vrch­ních kněží a starších pak ale vůbec ne­od­po­vídal. 13 „Nes­lyšíš, z če­ho vše­ho tě obviňují?“ ze­ptal se ho Pi­lát. 14 Ježíš ale k pro­kuráto­rovu ve­liké­mu překvapení vůbec na nic ne­od­po­vídal. 15 Pro­kurátor měl ve zvyku pro­pouštět o svát­cích na přání lidu jedno­ho vězně. 16 Teh­dy tam mě­li významného vězně jménem Ba­rabáš. 17 Když se sešly zástu­py, Pi­lát se jich ze­ptal: „Ko­ho chcete, abych vám pro­pustil? Ba­rabáše, nebo Ježíše zvaného Mesiáš?“ 18 (Věděl to­tiž, že mu ho vy­da­li z pouhé záš­ti.) 19 Za­tím­co Pi­lát před­sedal sou­du, jeho že­na mu po­sla­la vzkaz: „Neměj nic do činění s tím sprave­dlivým! Dnes jsem kvů­li ně­mu mě­la hroz­né sny.“ 20 Vrch­ní kněží a starší ale nave­dli dav, aby si vy­žáda­li Ba­rabáše, a Ježíše aby ne­cha­li zemřít. 21 Pro­kurátor se jich ze­ptal: „K­terého z těch dvou vám mám propustit?“ „Barabáše!“ zvo­la­li. 22 „A co mám udělat s Ježíšem zvaným Mesiáš?“ ptal se Pilát. „Ukřižovat!“ zvo­la­li všich­ni. 23 „Co udělal zlého?“ ptal se dál. Oni však křiče­li ještě víc: „Ukřižovat!“ 24 Když tedy Pi­lát vi­děl, že nic ne­z­může a že je stále jen větší a větší roz­ruch, vzal vodu a před zástu­pem si umyl ru­ce. „Nejsem vi­nen krví to­ho­to muže,“ ře­kl. „Je to vaše věc!“ 25 A vše­chen lid zvo­lal: „Je­ho krev na nás a na naše děti!“ 26 Tak jim tedy pro­pustil Ba­rabáše, ale Ježíše ne­chal zbičovat a vy­dal ho k ukřižování. 27 Pro­kuráto­rovi vo­jáci vza­li Ježíše do paláce, kde se k ně­mu seš­la ce­lá po­sádka. 28 Svlék­li ho a pře­ho­di­li mu rudý plášť. 29 Upletli trnovou ko­ru­nu, na­sa­di­li mu ji na hlavu a do pravé ruky mu dali hůl. Pak před ním kle­ka­li a po­smíva­li se mu: „Ať ži­je ži­dov­ský král!“ 30 Pliva­li na něj a vza­li tu hůl a bili ho do hlavy. 31 Když se mu dost na­po­smíva­li, svlék­li mu ten plášť a ob­lék­li mu jeho ša­ty. Po­tom ho od­ve­dli k ukřižování. Golgota32 Když vy­š­li, po­tka­li jedno­ho člověka z Kyré­ny jménem Ši­mo­na a při­nu­ti­li ho nést mu kříž. 33 Když do­razi­li na místo zvané Golgo­ta (což zna­mená Lebka), 34 dali Ježíšovi na­pít octa smíšeného se žlučí. Jakmi­le to oku­sil, ne­ch­těl to pít. 35 Když ho ukřižova­li, losova­li o jeho ša­ty. 36 Pak tam sedě­li a hlída­li ho. 37 Nad hlavu mu dali nápis s jeho proviněním: TOTO JE JEŽÍŠ, ŽI­DOV­SKÝ KRÁL. 38 Spo­lu s ním byli ukřižováni dva zločin­ci, je­den po pravici a druhý po levici. 39 Ko­lemjdou­cí pokyvova­li hlava­mi 40 a po­smíva­li se mu: „Hej, když umíš zbořit chrám a za tři dny ho po­stavit, za­chraň sám se­be! Jest­li jsi Boží Syn, slez z kříže!“ 41 Podobně se mu vy­smíva­li i vrch­ní kněží se znal­ci Písma a starší­mi: 42 „­Jiné za­chránil, ale sám se za­chránit nemůže! Jest­li je král Iz­rae­le, ať teď sle­ze z kříže, a uvěří­me v něj! 43 Spo­léhal na Bo­ha, tak ať ho teď vy­svo­bodí, jest­li o něj sto­jí! Říkal pře­ce: ‚Jsem Boží Syn‘!“ 44 A tak podobně ho hano­bi­li i zločin­ci, kteří byli ukřižováni s ním. 45 V po­ledne se po ce­lé zemi setmělo až do tří ho­din. 46 Oko­lo třetí pak Ježíš hla­si­tě vy­kři­kl: „E­li, Eli, lama sabachtani?“ to je: „­Bože můj, Bože můj, pro­č jsi mě opustil?“ 47 Když to us­lyše­li něk­teří z ko­lem­sto­jících, říka­li: „­Ten člověk vo­lá Eliáše!“ 48 Je­den z nich rych­le od­běhl, vzal hou­bu, na­plnil ji octem, na­bo­dl na prut a dával mu na­pít. 49 Ostatní říka­li: „Nech ho, uvi­dí­me, jest­li mu při­jde na po­moc Eliáš!“ 50 Ježíš znovu hla­si­tě vy­kři­kl a vy­pustil duši. 51 V té chví­li se chrá­mová opo­na roz­trh­la ved­ví od­sho­ra až do­lů, země se třás­la, skály pukaly, 52 hro­by se ot­víraly a tě­la mno­ha ze­s­nulých svatých vsta­la. 53 Ti pak po jeho vzkříšení vy­š­li z hrobů, přiš­li do svatého měs­ta a ukáza­li se mno­ha li­dem. 54 Když setník a ti, kdo hlída­li Ježíše s ním, vi­dě­li to zemětřesení a všech­no, co se dělo, hroz­ně se vy­děsi­li a říka­li: „Oprav­du to byl Boží Syn!“ 55 Zpo­vzdálí přihlíže­lo mno­ho žen, které Ježíše do­pro­váze­ly z Ga­li­le­je a po­máhaly mu. 56 Mezi nimi také Ma­rie Magdalé­na, Ma­rie, matka Ja­ku­bova a Josefova, a matka Zeb­e­de­ových synů. Hrob ve skále57 V pod­večer přišel bo­hatý člověk z Ari­ma­tie jménem Josef, který se také stal Ježíšovým učedníkem. 58 Šel Pi­lá­ta požádat o Ježíšovo tělo a Pi­lát mu ne­chal tělo vy­dat. 59 Josef tělo vzal, za­vi­nul do čis­tého plát­na 60 a po­choval do svého nového hro­bu, který si vy­tesal ve skále. Dveře hro­bu za­va­lil velkým ka­menem a ode­šel. 61 Na­pro­ti hro­bu sedě­la Ma­rie Magdalé­na a ta druhá Ma­rie. 62 Na­zítří, po dni příprav, se vrch­ní kněží a fa­ri­ze­ové seš­li u Pi­lá­ta. 63 „Pane,“ řek­li mu, „vzpo­mně­li jsme si, že když ten bludař ještě žil, ře­kl: ‚Po třech dnech vstanu.‘ 64 Nařiď te­dy, ať je hrob hlídán až do třetího dne, aby snad ne­přiš­li jeho učedníci, ne­u­krad­li ho a neřek­li li­du: ‚Vstal z mrtvých!‘ To by byl ještě horší blud, než ten první!“ 65 „Má­te stráž,“ od­po­věděl jim Pi­lát. „Jdě­te a hlí­dej­te, jak umíte.“ 66 A tak š­li, za­pečeti­li ká­men a ob­sa­di­li hrob strážný­mi.